19 C 338/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 539,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 739,64 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně jdoucím od 21. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do -) částky 800 Kč jako smluvního poplatku, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 210,72 Kč od 2. 9. 2019 do 6. 1. 2020, -) úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 14 539,64 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 20. 1. 2016 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. bankovní účet a poskytovat jí další bankovní služby. Žalovaná se zavázala za vedení účtu platit poplatek a udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku. Dále se právní předchůdkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnila žalované přečerpat peněžní prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, který byl sjednán v Dispozicích ve smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však výši úvěrového limitu překročila, proto právní předchůdkyně převedla dne 2. 9. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 13 739,64 Kč na nově zřízený účet č. bankovní účet. Žalované současně oznámila výši i počet pravidelných splátek, které měla žalovaná splácet. Žalovaná však dlužnou částku nesplatila, proto dne 6. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 13 739,64 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních poplatků ve výši 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 210,72 Kč od 28. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vést běžný účet a poskytovat další bankovní služby. Současně se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit. Součástí smlouvy byla Dispozice ze dne 20. 1. 2016, v rámci které byly stanoveny podrobné podmínky pro čerpání anonymizováno. Výše povoleného limitu byla stanovena na 10 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu, úroková sazba činila 21,99 % ročně. Dále v Dispozici a Sazebníku poplatků byly sjednány další poplatky (prokázáno citovanou Dispozicí a Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 5. 5. 2015). Žalovaná úvěr čerpala ve výši 13 739,64 Kč, ale nedodržela své závazky, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021), proto právní předchůdkyně žalobkyně ukončila poskytování anonymizováno, za což žalované účtovala poplatek ve výši 200 Kč, a vyzvala žalovanou k úhradě debetního zůstatku v 8 měsíčních splátkách 1 717,45 Kč, přičemž první splátka byla splatná 2. 10. 2019 (prokázáno dopisem ze dne 3. 9. 2019 a 11. 8. 2019). Žalovaná svůj dluh neuhradila, proto dne 6. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh ve výši 13 739,64 Kč zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě do 22. 1. 2020 (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 8. 1. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky řádně vyrozuměna dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a podacím archem).

5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost vůbec nezkoumala, v žalobě neuvedla ničeho, ani nedoložila žádný důkaz.

7. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu nepředložila jediný důkaz, ani netvrdila, že by před poskytnutím úvěru jakkoli zkoumala majetkovou situaci žalované. Soud nemá za prokázaní, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně analyzovala příjmy a výdaje žalované, jak vyžaduje z. s. ú. K tomu je třeba uvést, že poskytování úvěrů bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i povinnost prověření (požadavku na doložení) tvrzení o příjmech a výdajích spotřebitele, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

9. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 13 739,64 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to s ohledem na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, jak je uvedeno výše. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 13 739,64 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované (dne 20. 9. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrokz prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 21. 9. 2021, do zaplacení.

10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

17. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 2 005 Kč, přičemž tato částka představuje 89 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 94,50 % a úspěchu žalované v rozsahu 5,50 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 539,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně se svého nároku domáhala formulářovou žalobou. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.