19 C 345/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , LL. M. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 5 121 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 95,07 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 121 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 721 Kč,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k nadepsanému soudu dne 10. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 15 121 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely prostřednictvím internetu dne 21. 3. 2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Žalovaná vyplnila požadované údaje a její žádost byla schválena, neboť jí byl zaslán text rámcové smlouvy a podpisový SMS kód. Zadáním kódu na uvedené webové stránce byla rámcová smlouva uzavřena. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč, a to do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Dále si strany sjednaly volitelné poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaná však nikoliv, když se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky nejen informovala žalovanou o výši jejího dluhu, ale i jí vyzývala k jeho zaplacení. Žalobkyně účtovala žalované též smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč, a to dne 7. 5. 2024 ve výši 500 Kč, dne 24. 5. 2024 ve výši 500 Kč a dne 24. 6. 2024 ve výši 500 Kč, a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, tj. dne 29. 4. 2024 částku ve výši 300 Kč, dne 27. 5. 2024 částku ve výši 300 Kč, dne 24. 6. 2024 částku ve výši 300 Kč a dne 12. 7. 2024 částku ve výši 130 Kč. Žalovaná byla žalobkyní marně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení částky 15 121 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, z poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Vzhledem ke vzniku prodlení žalované se zaplacením dlužné částky žalobkyně uplatňuje též právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 95,07 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024 a úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % z částky 15 121 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením předmětné smlouvy, zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, klientských informací o proměnných jako je např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Na základě učiněných zjištění pak žalobkyně posoudila, zda je žalovaná schopna žádaný úvěr splatit. V případě žalované pak dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.

3. Přípisem ze dne 10. 12. 2024 nadepsaný soud vyzval žalobkyni, prostřednictvím právního zástupce, aby ve lhůtě 7 dnů soudu sdělila, jaká částka byla žalovanou uhrazena a kdy a jakým způsobem byla žalovaná vyzvána k úhradě úvěru před jeho zesplatněním a aby k prokázání svých doplněných tvrzení označila a předložila důkazy. Soud výslovně požádal o předložení dokladů ve smyslu §78 z. č. 257/2016 Sb., kterými měla žalobkyně ověřit pravdivost tvrzení žalované o příjmech a výdajích. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z informací získaných od žalované, které jsou uvedeny v kartě klienta, které získala způsobem uvedeným v Metodice - Posouzení úvěruschopnosti klienta, a dále z informací získaných lustrací žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení“, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem „v registru nenalezen“ a dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem „bez exekuce“.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Podle §115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoliv jí výzva k vyjádření byla doručena. Soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl, bez nařízení jednání.

6. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Úvěrovou smlouvou ze dne 21. 3. 2024 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem poplatků platným od 4. 1. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku (internet) dne 21. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Žalovaná podepsala smlouvu zadáním kódu, který jí žalobkyně zaslala na její telefonní číslo. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované účelně vynaložené náklady na vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky či jiné platby a úrok z prodlení v zákonné výši. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník poplatků.

8. Z karty klienta, kterou žalovaná nepodepsala, soud zjistil, že je v ní zapsán údaj o příjmu žalované ve výši 15 000 Kč jako výsluhy (blíže nespecifikováno), příjmy ostatních členů domácnosti jsou uvedeny ve výši 20 000 Kč a splátky jiných dluhů ve výši 2 000 Kč. Co nebo kdo byl zdrojem uvedených informací, není uvedeno. Soud tak nemá za prokázané, že údaje skutečně poskytla žalovaná.

9. Z Metodiky – Posouzení úvěruschopnosti klienta, dle které žalobkyně postupovala, bylo zjištěno, že pro účely výpočtu MLS („limit nejvyšší měsíční splátky“) je zjišťována částka životního minima (tedy částka nutná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb) klienta, jakožto i členů jeho domácnosti a částka nákladů na bydlení dle údajů , právnická osoba, . Částka nákladů na placení dalších závazků klienta je zjišťována podle údajů v NRKI. Tyto údaje věřitel porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu MLS s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. I z metodiky samotné tedy vyplývá, že statistické údaje nejsou sami o sobě dostatečným podkladem pro analýzu příjmů a výdajů a slouží jen k porovnání s tvrzenými příjmy a výdaji klienta pro závěr o tom, zda deklarované příjmy a výdaje uváděné klientem nevzbuzují důvodnou pochybnost a nevyžadují tedy další prověření. Jak z dokazování vyplynulo, žalobkyně od žalované žádné údaje o výdajích nezískala stanovila je dle statistických údajů. Zákon přitom výslovně stanoví, že věřitel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (viz §87 z. č. 257/2016 Sb.), nestačí tedy jen statistický model, ale je třeba mít konkrétní údaje o konkrétním spotřebiteli, získané z relevantních zdrojů (viz § 87 z. č. 257/2016 Sb.) Podle § 84 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je věřitel tyto informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z uvedeného dále vyplývá, že jakékoli modely a statistiky slouží jen k ověření informací nikoli k úplnému nahrazení informací o individuálních příjmech a výdajích spotřebitele (ověřených z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy atd.). Žalobkyně měla právo tyto údaje a dokumenty po žalovaném žádat (§ 84 odat.1 z. č. 257/2016Sb.)

10. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CRIBIS, SOLUS a ISIR, z nichž zjistila, že lustrace v registru SOLUS byla provedena s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, lustrace v registru NRKI byla provedena s výsledkem „klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení“, lustrace v registru ISIR byla provedena s výsledkem „v registru nenalezen“ a lustrace do registru CRIBIS byla provedena s výsledkem „bez exekuce“.

11. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za expres výplatu úvěru činí 199 Kč jednorázově za výplatu 1 úvěru, poplatek za SMS servis činí 49 Kč měsíčně a poplatek za bezpečnou splátku činí 99 Kč měsíčně. Smluvní pokutu, která činí 500 Kč, si žalobkyně účtuje v případě, že se žalovaná zpozdí se zaplacením splátky. Účelně vynaložené náklady si žalobkyně účtuje, když se žalovaná zpozdí se zaplacením pravidelné měsíční splátky úvěru o víc než 5 dní, přičemž výši účelně vynaložených nákladů na vymáhání úvěru žalobkyně počítá podle toho, jakým způsobem, jak dlouho a jak často žalovanou v souvislosti s nutností vrátit žalobkyni peníze musela upomínat a kontaktovat.

12. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 21. 3. 2024 soud zjistil, že dne 21. 3. 2024 žalobkyně převedla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo , hodnota, týkající se úvěru žalované ve výši 10 000 Kč soud zjistil, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.

13. Výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 27. 5. 2024 vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě částky ve výši 3 749 Kč. V celkové dlužné částce je zahrnuta jistina, celkové příslušenství, poplatky, smluvní sankce a náklady spojené s vymáháním, ovšem jednotlivé složky nejsou konkretizovány. Ve výzvě není zřetelně vyčíslena dlužná částka bezdůvodného obohacení.

14. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 12. 7. 2024 včetně podacího archu ze dne 15. 7. 2024 a výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 12. 7. 2024 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky takto: „Zaplaťte dlužnou částku ve výši 15 121 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, na náš bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ve výzvě není zřetelně vyčíslena dlužná částka bezdůvodného obohacení.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 8. 2024 adresované žalované na adresu pro doručování soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 15 121 Kč do 14 dnů od odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že k odeslání výzvy na uvedenou adresu došlo dne 12. 8. 2024. Ve výzvě není zřetelně vyčíslena dlužná částka bezdůvodného obohacení.

16. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

17. Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoliv na svůj dluh z úvěru uhradila.

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru (§ 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

19. I pokud by soud vycházel z tvrzení, že údaje o svých majetkových poměrech sdělila žalobkyni sama žalovaná (není ničím prokázáno), nebylo by to samo o sobě pro řádný přezkum úvěruschopnosti žalované dostačující. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. , spisová značka, ). Uvádí-li zákon, že poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost na základě dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, znamená to, že dostatečné jsou tyto informace, pokud je spotřebitel něčím objektivním prokáže. Za tím účelem zákon opravňuje věřitele tyto doklady a informace po spotřebiteli žádat (§84 odst. 1 ZoSÚ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly ověření informací údajně tvrzených žalovanou o jejich příjmech a výdajích uvedených v potvrzení o provedení ověření bonity klienta (Karta klienta), soudu nepředložila. Není ani ověřeno, zda lze s příjmem (neprokázaným) ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaná. I Metodika – Posouzení úvěruschopnosti klienta, zmiňovaná shora, primárně počítá s tím, že zdrojem informací o příjmech a výdajích je sám klient, který svá tvrzení doloží, a teprve takto získané a ověřené informace se podle Metodiky žalobkyně porovnávají se statistickými údaji. Žalobkyně tedy v procesu zkoumání úvěruschopnosti nepostupovala ani v souladu s vlastní Metodikou. Údaje, které měla získat od žalované (zejména výdaje), nahrazovala statistickými informacemi.

20. Jakýkoli statistický model nesplňuje požadavek zákona zjišťovat úvěruschopnost u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Může být tedy jen určitým korektivem pravdivosti a reálnosti spotřebitelem sdělených informací. Na uvedeném nic nemění případná komentářová literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 86 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku žalované, splátky žalované u jiných společností a příjmy ostatních členů domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokladům, a nezabývala se dalšími podstatnými výdaji žalované, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. U žalované mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným žalovanou, ale její výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně nezkoumala podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci splácet.

21. Po právní stránce soud věc zhodnotil takto:

22. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle§ 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle§ 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

30. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 10 000 Kč žalobkyni vrátit.

31. Splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud nesdílí názor, že by splatnost mohli založit výzvy z k pěnění z původní úvěrové smlouvy. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, zákonodárce určil lhůtu splatnosti bezdůvodného obohacení rozdílně od obecného bezdůvodného obohacení a to proto, aby dlužník, který nebyl úvěruschopný nemusel bezdůvodné obohacení splatit okamžitě, když poskytnuté prostředky již nemusí mít. Z uvedeného důvodu je možno lhůtu k plnění stanovit nikoli jen podle §160 o.s.ř., ale dle možností spotřebitele. Nedává smysl a odporuje to i záměru zákonodárce, aby soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost a úvěr neměl být poskytnut a zároveň, aby soud rozhodl o splatnosti bezdůvodného obohacení na základě výzvy z původní úvěrové smlouvy s odůvodněním, že majetkové poměry dlužníka neodůvodňují (nebo nebyly-li prokázány) k stanovení nové lhůty k plnění odvíjející se od právní moci rozhodnutí soudu. Soud se domnívá, že odst. 2 § 87 z. č. ZoSÚ má namysli majetkové poměry žalovaného v době rozhodnutí soudu, kdy by standardně soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 o.s.ř., ale v případě, že žalovaný tvrdí a prokazuje, že jeho majetkové poměry neumožňují takto splatit dluh stanoví soud lhůtu k plnění tomu přiměřenou. Toto podle názoru soudu vyplývá i z rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022, který výslovně hovoří o nové době spornosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Toto je stanoveno přímo v právní větě, kterou je vyložen § 87 ZoSÚ. Jde o výklad ustanovení zákona, který se uplatní za všech situací, právní žádné specifické okolnosti neuvádí. Nelze tedy s odkazem na konkrétní řešenou situaci v rozhodnutí NS tvrdit, že tato právní věta dopadá jen na specifické případ popsaný v odůvodnění, pokud tato specifika nebyla pojata do právní věty.

32. Nad rámec uvedeného odůvodnění soud konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení by výzvy k platbám dluhu předložené žalobkyní nezaložily ani v režimu obecného bezdůvodného obohacení. Výzva před zahájením vymáhání celého dluhu ze dne 27. 5. 2024, výzva ke splacení celé půjčky ze dne 12. 7. 2024 a předžalobní výzva ze dne 9. 8. 2024, by nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. Řádná výzva, která vyvolá splatnost dluhu musí obsahovat řádné vyčíslení dluhu (právní klasifikace není podstatná), obsahovat výzvu k plnění a dojít do sféry vlivu dlužníka. Výzvami byla žalovaná vyzvána k úhradě částky zahrnující jak dosud neuhrazenou jistinu (bezdůvodné obohacení), tak úroky z úvěru, poplatky, případně smluvní pokuty, atd. bez zřetelného oddělení a vyčíslení jednotlivých složek tvrzeného dluhu. Vedle toho nebylo soudu prokázáno rovněž dojití výzev do sféry vlivu žalované. Soud zde aplikoval ustanovení § 573 o. z., podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Ze znění zákona jakož i komentáře k §573 CH BECK Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): V. Beran „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití, nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. Tedy soud nemá za prokázané, že žalovaná byla řádně vyzvána k plnění bezdůvodného obohacení, tak aby tato výzva založila splatnost dluhu.

33. Soud proto žalobě co do částky ve výši 10 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.) a splatnost dluhu stanovil dle § 160 od právní moci rozhodnutí soudu. V ostatních nárocích přesahujících bezdůvodné obohacení soud žalobu zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše, tj. z 2 252 Kč, (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.