19 C 353/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně a, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 84 235,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 24 235,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 235,74 Kč od 21. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 829 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 17. 9. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 235,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2023 společnost , právnická osoba, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 4. 2024. Žalovaný úvěr v požadované výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 24 235,74 Kč. Celkový nárok žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného tak činí 84 235,74 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. K úhradě dlužné částky byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzýván, avšak ani po výzvě ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 22. 1. 2025. Zástupce žalobkyně se z jednání z důvodu procesní ekonomie omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se k jednání nedostavil. Soud tak nemohl nepřítomnou žalobkyni poučit o nutnosti prokazovat skutečnosti vztahující se k řádnému zkoumání úvěruschopnosti podle § 118a odst. 1, 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Břemeno tvrzení a důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti účastníka – spotřebitele zde leží na žalobkyni.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 nabyla žalobkyně, jako postupník a nový věřitel, od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původního věřitele a postupitele, pohledávku za žalovaným (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022).

5. Postoupení pohledávky ve výši 85 945,99 Kč bylo žalovanému oznámeno žalobkyní dopisem ze dne 16. 5. 2024 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřely dne 19. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 60 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 8 404,38 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 19. 12. 2023).

7. Dne 19. 12. 2023 vyplatil původní věřitel žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku ve výši 60 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). O dalších prostředcích, o které měla být navýšena původní jistina, nevyplývá z předložených dokladů žádná informace.

8. Z účtu žalovaného č. , č. účtu, odešla verifikační platba 0,01 Kč. Číslo za lomítkem tohoto účtu se neshoduje s číslem účtu, resp. s číslem za lomítkem, na který byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 60 000 Kč (ty odešly na účet č. , č. účtu, , což je účet uvedený ve smlouvě o úvěru) (prokázáno výpisy z účtu).

9. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením své peněžité pohledávky, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 84 985,99 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 60 000 Kč, smluvního úroku ve výši 24 235,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 600,25 Kč a poplatku za upomínku ve výši 150 Kč (prokázáno předžalobní výzvou k okamžité úhradě celého dluhu ze dne 20. 4. 2024). Doklad o doručení nebyl předložen.

10. Upomínkou ze dne 16. 5. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 97 657,99 Kč sestávajícího z částky 85 945,99 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 11 712 Kč. Dlužná jistina (bezdůvodné obohacení) zde není zvlášť rozepsána (prokázáno Výzvou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2024 a podacím lístkem pošty ze dne 16. 5. 2024). Nebylo prokázáno doručení této výzvy žalovanému11. Důkazy prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy. Žalobkyně sama v návrhu připustila, že nárok může být posouzen jako bezdůvodné obohacení.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Soud neměl pochybnosti o tom, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je spotřebitelským úvěrem podřízeným z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“)

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebitel15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že úpravu zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).

20. Formulace „v době přiměřené jeho možnostem“ dle Nejvyššího soudu přímo míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Z toho vyplývá mimo jiné to, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností (a to i v případě dílčích splátek), nemůže se vůbec dostat do prodlení a poskytovateli úvěru nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

21. Pokud se poskytovatel úvěru domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh, aby soud určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, pak Nejvyšší soud dále rozpracoval, že dílčí plnění na jistinu úvěru z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu, s čímž je spojen mimo jiné i ten důsledek, že takováto dílčí splátka jistiny nevede k zahájení běhu nové desetileté promlčecí lhůty.

22. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí“ „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol.“ se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle PoštSl. Seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného, když nezkoumala jeho příjmovou a výdajovou stránku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

24. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

25. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 60 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal a které žalobkyni v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 60 000 Kč (jistina úvěru ve výši 60 000 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho), žalobkyni vrátit. Žalovaná částka ve výši 84 235,74 Kč odpovídá součtu jistiny ve výši 60 000 Kč a smluvené úhrady smluvních úroků ve výši 24 235,74 Kč.

26. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soudu předložené výzvy k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, by nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení ani v režimu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. Výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, . První výzva zaslaná žalovanému sice obsahovala vyčíslení bezdůvodného obohacení nebylo však prokázáno její dojití žalovanému, proto nemohla vyvolat splatnost dluhu. Druhá výzva neosahovala řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení, žalovaný byl totiž vyzván k úhradě částky zahrnující jak dosud neuhrazenou jistinu (bezdůvodné obohacení) tak úroky z úvěru, poplatky případně smluvní pokuty atd. bez zřetelného vyčíslení jednotlivých složek tvrzeného dluhu. Zároveň nebylo prokázáno, i u této výzvy její dojití žalovanému, alespoň do sféry vlivu.

27. Jak bylo řečeno takové výzvy by nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení ani podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, jež se, pokud jde o splatnost uplatnila pro absolutně neplatný spotřebitelský úvěru v režimu zákona 145/2009 Sb. Jak soud uvedl shora zákon 257/2016Sb. se od zákona 145/2009 Sb. liší i co do splatnosti bezdůvodného obohaceni. Rozdílu splatnosti bezdůvodného obohacení vzniklého z absolutně neplatné ho spotřebitelského úvěru v režimu z. č. 145/2009 Sb. a z. č. 257/2016Sb. se věnuje rozsudek NS ČR ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. , spisová značka, , který zmiňuje již shora citované rozhodnutí NS , spisová značka, řešící právě splatnost bezdůvodného obohacení v režimu z. č. 257/2016 Sb. Proto není ani řádnou výzvou k úhradě bezdůvodnému obohacení.

28. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 60 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 24 235,74 Kč, soud žalobu s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítl (výrok II.), a to i co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 84 235,74 Kč od 21. 4. 2024 do zaplacení, neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění ze dne 16. 5. 2024 z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva vyzývala k plnění v celkové výši 84 235,74 Kč, tedy i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Tato výzva tudíž nemohla založit splatnost bezdůvodného obohacení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % z částky 20 794 Kč, tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku 8 829 Kč (úspěch 71 % - neúspěch 29 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 370 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 84 235,74 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč.

30. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.