19 C 356/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 67 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení v zákonné výši 15% ročně z částky 67 000 Kč jdoucí od 23. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 920 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 23. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 67 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 13. 1. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 67 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 2. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne 20. 2. 2023 a ze dne 5. 3. 2023. Žalovaný na výzvy žalobkyně nikterak nereagoval. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem ze dne 18. 8. 2023 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 67 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 000 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 13. 1. 2023 ve spojení se smlouvou a žádostí o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, předsmluvními informacemi, detaily pohybu na účtu (bezhotovostní platba, okamžitá příchozí platba, platba převodem uvnitř banky) a potvrzení o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2023 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně sjednané doplňkové služby„ PODPORA“. Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 19 452 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], započtením částky 34 998 Kč na dřívější závazek žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] započtením částky 12 550 Kč na náklady žalobkyně. Současně se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatek za doplňkovou službu„ PODPORA“. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve splátkách po 2 898 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci (splátka se skládá z částky 1 785 Kč za úvěr a částky 1 113 Kč za doplňkovou službu„ PODPORA“).

6. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

7. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho průměrný měsíční příjem činí 15 917 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč.

8. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 13. 1. 2023 na účet č. [bankovní účet] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

9. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne 16. 1. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostnímu převodu částky 34 998 Kč za účelem úhrady dluhu žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo].

10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 16. 1. 2023 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 19 452 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

11. Upomínka [číslo] ze dne 20. 2. 2023 včetně odeslaného emailu s 1. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala dne 20. 2. 2023 žalovanému s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 2 898 Kč splatné dne 15. 2. 2023 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

12. Upomínka [číslo] ze dne 5. 3. 2023 včetně odeslaného emailu s 2. upomínkou prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 3. 2023 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 2 898 Kč splatné dne 15. 2. 2023 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 750 Kč (spolu s předchozím poplatkem za 1. upomínku ve výši 500 Kč).

13. Listina označená jako předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 18. 8. 2023 včetně podacího archu prokazuje, že zástupce žalobkyně svým dopisem v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 75 160 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 22. 9. 2023.

14. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na úvěru [číslo] nezaplatil ničeho. Žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval, netvrdil, že by na úvěr něčeho žalobkyni uhradil.

15. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 1. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 19 452 Kč, částku 34 998 Kč uplatnil žalovaný na jeho dřívější závazek vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne 11. 1. 2023 a částka 12 550 Kč byla započtena na úhradu nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Současně byla sjednána doplňková služba„ PODPORA“, na základě které měl žalovaný hradit žalobkyni měsíčně částku v rámci celkové měsíční splátky ve výši 2 898 Kč, a to po dobu 72 měsíců. Žalovaný se ocitl přes upomínky žalobkyně v prodlení již s první měsíční splátkou splatnou dne 15. 2. 2023, pročež žalobkyně úvěr dne 18. 8. 2023 zesplatnila. Žalovaný na úvěru [číslo] žalobkyni nezaplatil ničeho, když úvěr nehradil již od první měsíční splátky splatné dne 15. 2. 2023.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně předloženy žádné důkazy. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v příloze [číslo] – posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Navíc byl dřívější úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 11. 1. 2023 žalovaným uhrazen až poté, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ze smlouvy [číslo] ze dne 13. 1. 2023. To dokazuje spolu s opakovaným přeúvěrováváním u žalobkyně, že se žalovaný ocitl v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů mu ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalovaného.

18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 ZoSÚ vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

29. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z neověřených příjmů žalovaného, když nezkoumala jejich zdroj ani strukturu (platby od třetích osob, poskytnuté úvěry, poskytnuté zálohy na mzdu), ani nezkoumala jeho výdaje a zejména nezohlednila skutečnost, že jí žalovaný nesplácí svůj předcházející závazek. Nelze tak hovořit o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK (bod 34).

32. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky vyplacené jistiny ve výši 67 000 Kč, žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověno (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím cššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit.„ Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě„ PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 920 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 67 000 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

34. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.