19 C 364/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení částky 14 243 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni  částku ve výši 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 800 Kč od datum do zaplacení  částku ve výši 1 443,05 Kč  úrok ve výši 62,48 % ročně z částky 9 432,63 Kč od datum do datum ve výši 378 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 432,63 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 59 040 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, dále jen „smlouva“, uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 62,48 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 115 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu zesplatnila ke dni datum (v důsledku prodlení o délce 65 dnů se splátkou č. hodnota splatnou dne datum). Do zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 39 270 Kč. Žalobkyni současně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 747 Kč, tj. smluvní pokuty 249 Kč za splátky č. hodnota, 43 a 44, s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 30 dní. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 200 Kč, tj. nákladů 200 Kč za splátky č. hodnota, 37, 41, 42, 43 a 44, s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 15 dní. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka za žalovaným 10 853,72 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny a přirostlých nesplacených úroků. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 1 443,05 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 12 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 800 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 1 443,05 Kč, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 9 432,63 Kč od datum do datum ve výši 378 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 432,63 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 59 040 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, přílohy č. hodnota k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota – pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne datum, přihlášky do pojištění ze dne datum, z informačního dokumentu o pojistném produktu „pojištění schopnosti splácet“ a z informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila 49 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč (zahrnujícími pojištění), splatných vždy nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce. Ve smlouvě je žalovaný mj. identifikován číslem účtu č. účtu, na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,48 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 249 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6.1. smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6.2. smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6.3. písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6.4. smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6.5. smlouvy).

6. Z oznámení o schválení úvěru č. hodnota ze dne datum spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla z bankovního účtu č. č. účtu poukázána částka ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. 02114364450/2700, VS var. symbol.

8. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyhotoveného ke dni datum soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu záznamů z registru NRKI vyhotoveného ke dni datum soud zjistil, že žalovaný má počet bodů 451, což odpovídá kategorii maximálního počtu bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů a má tak dobrou platební morálku.

10. Z listiny „hodnocení klienta“ ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 27 545 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 12 535 Kč, z toho právnická osoba Kč měsíčně na náklady spojené s péčí o jedno dítě v domácnosti, 1 500 Kč měsíčně na náklady spojené s bydlením, 5 625 Kč měsíčně na splátky již existujícího závazku u žalobkyně a 3 410 Kč měsíčně na ostatní životní náklady žalovaného počítané podle životního minima; volné zdroje žalovaného tak měly činit 14 010 Kč měsíčně a rezerva ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalovaného, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalovaného a údaj o tom, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, a že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Z předsmluvního formuláře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z listiny označené jako „prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně z dokladu totožnosti, a to z průkazu o povolení k trvalému pobytu občana právnická osoba, a souhlasu s kopírováním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti ze dne datum prověřila, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že žalovaný měl od datum povolen trvalý pobyt do datum.

11. Z pracovní smlouvy ze dne datum, z vyúčtování mzdy žalovaného za období srpen a září 2019 a z výpisu historie účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve společnosti právnická osoba. na dobu neurčitou jako operátor výroby s měsíčními příjmy v rozmezí od 30 491 Kč do 31 827 Kč c. Z výpisu z účtu žalovaného za období 9/2019 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v tomto období byl ve výši 46,78 Kč.

12. Z karty klienta vyhotovené dne datum soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil žalobkyni čtyřicet jedna splátek v celkové výši 39 270 Kč.

13. Z výzev k zaplacení ze dne datum, datum a datum bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to ke stejnému dni, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek v celkové výši 12 800 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při úrokové sazbě 62,48 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč, zahrnujícími pojištění. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil pracovní smlouvu, část výpisů z osobního účtu žalovaného a vyúčtování mzdy. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni datum žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 39 270 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Soud se zabýval otázkou použití hmotného práva na daný případ. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po datum. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, sídlo na území České republiky.

18. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

19. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dokazováním zjistil, že osobní a majetkové poměry žalovaného žalobkyně zjišťovala převážně z tvrzení žalovaného. Soud z listiny „hodnocení klienta“ ze dne datum učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, pečuje v domácnosti o jedno dítě, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba. na dobu neurčitou jako operátor výroby, tato skutečnost byla žalobkyní ověřena pracovní smlouvou, s měsíčními příjmy v rozmezí od 30 491 Kč do 31 827 Kč (po srážkách vyplaceno žalovanému na jeho bankovní účet od 26 539 Kč do 28 737 Kč), což bylo žalobkyní ověřeno z vyúčtování mzdy žalovaného za období srpen a září 2019 a z výpisu historie účtu žalovaného. O výdajích bylo zaznamenáno, že činí celkem 12 535 Kč měsíčně a sestávají z životního minima ve výši 3 410 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 1 500 Kč, z nákladů na péči o jedno dítě v domácnosti ve výši právnická osoba Kč a ze splátek na již existující závazek žalovaného vůči žalobkyni ve výši 5 625 Kč. Jako volné zdroje žalovaného byla uvedena částka 14 010 Kč měsíčně a rezerva ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud má na základě výše uvedeného za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za období od srpna do září 2019, kdy byla na účet žalovaného pravidelně každý měsíc zaslána mzda, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného. K výdajům nebyly předloženy žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady nezjišťovala ani neuchovala, výdaje žalovaného vůbec nezkoumala, a to i přesto, že se žalovaným uváděná výše měsíčních nákladů na bydlení ve výši 1 500 Kč jeví jako podhodnocená, zejména za situace, kdy žalovaný uvedl, že pečuje o jedno dítě v domácnosti, ostatní životní náklady žalovaného byly vyčísleny podle životního minima toliko na částku ve výši 3 410 Kč a náklady na péči o jedno dítě byly vyčísleny jen na částku právnická osoba Kč. Nadto žalovaný již splácí žalobkyni splátky ve výši 5 625 Kč měsíčně a rezerva vyšla pouze na částku 1 000 Kč měsíčně, přičemž nová splátka úvěru byla stanovena ve výši 935 Kč. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Zcela absentují podklady pro zhodnocení výdajů žalovaného, které měla žalobkyně dle § 78 z. s. ú. uschovat. Výdaje žalovaného tak nebyly žalobkyní řádně zkoumány, případně byly jednoznačně podhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně neměla žalovanému úvěr poskytovat, když z výpisu z účtu žalovaného za období 9/2019 vyplývá, že žádnou rezervu ve výši 1 000 Kč žalovaný nemá, neboť byl v tomto období konečný zůstatek na účtu žalovaného toliko ve výši 46,78 Kč. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora právnická osoba (např. sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

31. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.

32. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalovaného.

33. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí uhradil celkem částku 39 270 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně neobohatil, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.