19 C 364/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení částky 14 243 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 800 Kč od , datum, do zaplacení částku ve výši 1 443,05 Kč úrok ve výši 62,48 % ročně z částky 9 432,63 Kč od , datum, do , datum, ve výši 378 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 432,63 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 59 040 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 62,48 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 115 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu zesplatnila ke dni , datum, (v důsledku prodlení o délce 65 dnů se splátkou č. , hodnota, splatnou dne , datum, ). Do zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 39 270 Kč. Žalobkyni současně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 747 Kč, tj. smluvní pokuty 249 Kč za splátky č. , hodnota, , 43 a 44, s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 30 dní. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 200 Kč, tj. nákladů 200 Kč za splátky č. , hodnota, , 37, 41, 42, 43 a 44, s jejichž úhradou se dostal žalovaný do prodlení v délce 15 dní. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka za žalovaným 10 853,72 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny a přirostlých nesplacených úroků. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 1 443,05 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 12 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 800 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částky ve výši 1 443,05 Kč, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 9 432,63 Kč od , datum, do , datum, ve výši 378 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 432,63 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 59 040 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, – pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne , datum, , přihlášky do pojištění ze dne , datum, , z informačního dokumentu o pojistném produktu „pojištění schopnosti splácet“ a z informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila 49 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč (zahrnujícími pojištění), splatných vždy nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce. Ve smlouvě je žalovaný mj. identifikován číslem účtu , č. účtu, , na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,48 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 249 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6.1. smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6.2. smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6.3. písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6.4. smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6.5. smlouvy).

6. Z oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne , datum, byla z bankovního účtu č. , č. účtu, poukázána částka ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. 02114364450/2700, VS , var. symbol, .

8. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyhotoveného ke dni , datum, soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu záznamů z registru NRKI vyhotoveného ke dni , datum, soud zjistil, že žalovaný má počet bodů 451, což odpovídá kategorii maximálního počtu bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů a má tak dobrou platební morálku.

10. Z listiny „hodnocení klienta“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 27 545 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 12 535 Kč, z toho , právnická osoba, Kč měsíčně na náklady spojené s péčí o jedno dítě v domácnosti, 1 500 Kč měsíčně na náklady spojené s bydlením, 5 625 Kč měsíčně na splátky již existujícího závazku u žalobkyně a 3 410 Kč měsíčně na ostatní životní náklady žalovaného počítané podle životního minima; volné zdroje žalovaného tak měly činit 14 010 Kč měsíčně a rezerva ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalovaného, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalovaného a údaj o tom, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, a že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Z předsmluvního formuláře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o výpůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z listiny označené jako „prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně z dokladu totožnosti, a to z průkazu o povolení k trvalému pobytu občana , právnická osoba, , a souhlasu s kopírováním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti ze dne , datum, prověřila, že doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že žalovaný měl od , datum, povolen trvalý pobyt do , datum, .

11. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, , z vyúčtování mzdy žalovaného za období srpen a září 2019 a z výpisu historie účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou jako operátor výroby s měsíčními příjmy v rozmezí od 30 491 Kč do 31 827 Kč c. Z výpisu z účtu žalovaného za období 9/2019 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v tomto období byl ve výši 46,78 Kč.

12. Z karty klienta vyhotovené dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil žalobkyni čtyřicet jedna splátek v celkové výši 39 270 Kč.

13. Z výzev k zaplacení ze dne , datum, , , datum, a , datum, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to ke stejnému dni, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek v celkové výši 12 800 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při úrokové sazbě 62,48 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku v 60 měsíčních splátkách po 935 Kč, zahrnujícími pojištění. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil pracovní smlouvu, část výpisů z osobního účtu žalovaného a vyúčtování mzdy. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 39 270 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Soud se zabýval otázkou použití hmotného práva na daný případ. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po , datum, . Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, sídlo na území České republiky.

18. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

19. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dokazováním zjistil, že osobní a majetkové poměry žalovaného žalobkyně zjišťovala převážně z tvrzení žalovaného. Soud z listiny „hodnocení klienta“ ze dne , datum, učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, pečuje v domácnosti o jedno dítě, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou jako operátor výroby, tato skutečnost byla žalobkyní ověřena pracovní smlouvou, s měsíčními příjmy v rozmezí od 30 491 Kč do 31 827 Kč (po srážkách vyplaceno žalovanému na jeho bankovní účet od 26 539 Kč do 28 737 Kč), což bylo žalobkyní ověřeno z vyúčtování mzdy žalovaného za období srpen a září 2019 a z výpisu historie účtu žalovaného. O výdajích bylo zaznamenáno, že činí celkem 12 535 Kč měsíčně a sestávají z životního minima ve výši 3 410 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 1 500 Kč, z nákladů na péči o jedno dítě v domácnosti ve výši , právnická osoba, Kč a ze splátek na již existující závazek žalovaného vůči žalobkyni ve výši 5 625 Kč. Jako volné zdroje žalovaného byla uvedena částka 14 010 Kč měsíčně a rezerva ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud má na základě výše uvedeného za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za období od srpna do září 2019, kdy byla na účet žalovaného pravidelně každý měsíc zaslána mzda, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného. K výdajům nebyly předloženy žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady nezjišťovala ani neuchovala, výdaje žalovaného vůbec nezkoumala, a to i přesto, že se žalovaným uváděná výše měsíčních nákladů na bydlení ve výši 1 500 Kč jeví jako podhodnocená, zejména za situace, kdy žalovaný uvedl, že pečuje o jedno dítě v domácnosti, ostatní životní náklady žalovaného byly vyčísleny podle životního minima toliko na částku ve výši 3 410 Kč a náklady na péči o jedno dítě byly vyčísleny jen na částku , právnická osoba, Kč. Nadto žalovaný již splácí žalobkyni splátky ve výši 5 625 Kč měsíčně a rezerva vyšla pouze na částku 1 000 Kč měsíčně, přičemž nová splátka úvěru byla stanovena ve výši 935 Kč. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace.

20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Zcela absentují podklady pro zhodnocení výdajů žalovaného, které měla žalobkyně dle § 78 z. s. ú. uschovat. Výdaje žalovaného tak nebyly žalobkyní řádně zkoumány, případně byly jednoznačně podhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně neměla žalovanému úvěr poskytovat, když z výpisu z účtu žalovaného za období 9/2019 vyplývá, že žádnou rezervu ve výši 1 000 Kč žalovaný nemá, neboť byl v tomto období konečný zůstatek na účtu žalovaného toliko ve výši 46,78 Kč. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora , právnická osoba, (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

31. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit.

32. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Soud se dále zabýval možným bezdůvodným obohacením žalovaného.

33. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí uhradil celkem částku 39 270 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně neobohatil, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.