19 C 364/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 48 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - částky 12 000 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení - částky ve výši 6 840 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 110,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 2. 10. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně www.rerum.cz, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací a prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč ověřil totožnost a majitele bankovního účtu. Žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalobkyní schválena a následně byl žalovanému dne 20. 8. 2024 poskytnut úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 18. dni v měsíci, úrok ve výši 40 % p. m. přirostlý za uplynulé období. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle čl. 4. 2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky dané smlouvou o úvěru, žalobkyně proto celý úvěr ke dni 15. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní výzva mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 8. 8. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 12 000 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a nárok na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 6 840 Kč. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dopisem ze dne 3. 12. 2025, v němž nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznal. Své vyjádření odůvodnil absencí posouzení jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně a způsob jakým byl úvěr schválen nazval zautomatizovaným a bez individuálního posouzení. V závěru svého vyjádření navrhl soudu, aby žalobu zamítl a smlouvu o úvěru jako neplatnou zrušil.

3. Přípisem ze dne 5. 12. 2025 soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména k doplnění listin, z nichž byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Pro případ, že by soud posuzoval nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., vyzval žalobkyni k dotvrzení ohledně částky, kterou žalovaný celkem uhradil, včetně poplatků, sankcí, dále ke sdělení, zda a jak byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (bezdůvodného obohacení) a předložení průkazu o dojití výzvy žalovanému.

4. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 23. 1. 2026, ke kterému přiložila žádost o spotřebitelský úvěr, všeobecné obchodní podmínky, výplatní pásky žalovaného za měsíce květen až červenec 2024 a výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba. číslo účtu č. účtu za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 a od 1. 4. 2022 do 30. 4. 2022.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 11. 2. 2026. Žalovaný požádal o odročení jednání s odůvodněním, že se nestihl seznámit s vyjádřením žalobkyně ze dne 23. 1. 2026. Soud jeho žádosti jako nedůvodné nevyhověl, jednání tak proběhlo bez přítomnosti účastníků, když právní zástupkyně žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného číslo hodnota vydaného Magistrátem města adresa dne 17. 8. 2017 a z řidičského průkazu žalovaného č. Anonymizováno vydaného Magistrátem města adresa dne 28. 12. 2027soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného podle těchto platných dokladů.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 24 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40% měsíčně. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv. Úrok ve výši 40% měsíčně byl splatný vždy k 18. dni v měsíci za uplynulé období. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, neúčelový, bezhotovostní, s možností opakovaného čerpání.

9. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil bližší informace o žalovaném, tedy že žalovaný je ženatý, ve společné domácnosti žije s další (jednou) osobou, má středoškolské vzdělání s maturitou, od ledna roku 2015 pracuje ve společnosti právnická osoba. jako seřizovač, jeho čistý měsíční příjem činí 58 928 Kč a měsíční výdaje činí 18 000 Kč, které nejsou blíže konkretizovány.

10. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 20. 8. 2026 byly z účtu žalobkyně poslány na účet číslo č. účtu, uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného, částky 24 000 Kč a 6 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol, což je rodné číslo žalovaného.

11. Z výpisů z účtu č. účtu za období 1. 2. 2022 až 28. 2. 2022, 1. 4. 2022 až 30. 4. 2022 a 1. 5. 2022 až 31. 5. 2022 soud zjistil, že žalovanému přišla na tento účet mzda od zaměstnavatele právnická osoba., a to dne 4. 2. 2022 ve výši 40 652,67 Kč, dne 6. 4. 2022 ve výši 41 691,18 Kč a dne 5. 5. 2022 ve výši 72 213,23 Kč. Dále soud z výpisů zjistil výdaje žalovaného – běžné platby za potraviny, benzín, televizi HBO a Netflix, také pravidelné sázky u Sazky.

12. Z Vyúčtování mzdy za měsíc květen 2024 soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného činila 20 164,59 Kč (k výplatě pak byla částka 68 806 Kč), za měsíc červen 2024 čistá měsíční mzda činila 33 943,11 Kč (k výplatě byla částka 59 736 Kč) a za měsíc červenec 2024 činila čistá mzda 22 111,95 Kč (k výplatě byla částka 58 515 Kč).

13. Žalobkyně soudu dodatečně předložila další výpis z účtu žalovaného číslo č. účtu za období 1. 3. 2022 až 31. 3. 2022, ze kterého soud zjistil, že dne 4. 3. 2022 přišla žalovanému na účet mzda ve výši 40 754,88 Kč od zaměstnavatele právnická osoba.

14. Z dopisu nazvaného „Zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo hodnota“ ze dne 19. 12. 2024 soud zjistil, že v důsledku porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně dne 19. 12. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 84 919 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu. V této výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.

15. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 94 053,42 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol a k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 12 584 Kč. V této výzvě také není jistina zvlášť vyčíslena.

16. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky č. RR1921770334E ze dne 13. 8. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka prostřednictvím právnická osoba. na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru. Obsahem zásilky byla dle časové návaznosti předžalobní výzva ze dne 8. 8. 2025.

17. Z Přílohy č. 8 Anonymizováno ze dne 12. 8. 2024 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi žalobkyní jako dlužníkem a společností právnická osoba. jako věřitelem, a ze Seznamu pohledávek tvořících zajištění soud zjistil, že pohledávka žalovaného je v seznamu uvedena ve výši 43 113 Kč.

18. Soudu byla předložena Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 13. 3. 2023 mezi žalobkyní jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem. Z tohoto dokumentu soud nezjistil informace relevantní pro projednávanou věc.

19. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho na dlužnou částku uhradil.

20. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo žalobkyní tvrzeno lustrování žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, důkazy o lustraci předloženy nebyly. Dále žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 23. 1. 2026 uvedla, že úvěruschopnost klienta ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy se klientům ponechává rezerva ve výši 10% rovnající se minimálně životnímu minimu.

21. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a to z důvodu, že žalobkyně nedostatečně zkoumala výdaje žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena dostatečně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících však pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného není dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalovaného. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a zejména výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Sama žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 23. 1. 2026 uvedla, že úvěruschopnost klienta ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy se klientům ponechává rezerva ve výši 10% rovnající se minimálně životnímu minimu. Žalobkyně tak vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného a nemohla tak s odbornou péčí posoudit, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

26. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 20. 8. 2024 a které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 30 000 Kč, žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

27. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 30 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ, vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75% z částky 42 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení a částky 6 840 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 28. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

29. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

30. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

31. Soudu nebyla předložena žádná řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR spisová značka) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

32. Podle § 570 z. č. 89/2012 Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS spisová značka), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

33. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 61,43% oproti úspěchu žalované v rozsahu 38,57%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 110,54 Kč (úspěch ve výši 61,43% mínus neúspěch ve výši 38,57%, tj. 22,86% z celkových nákladů ve výši 4 858 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 954 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

35. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.