19 C 369/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 21 965,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 7 411,16 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 887,70 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 18 640,71 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 876 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 965,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 21. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svůj závazek však žalovaná nesplnila. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 16. 5. 2025 a požaduje po žalované částku 21 965,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 887,70 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% z částky 18 640,71 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zasílána dne 25. 7. 2025.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení byla pasivní.

3. K výzvě soudu právní zástupce žalobkyně doplnil dne 15. 12. 2025 svá tvrzení a důkazy k těmto tvrzením.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas dne 12. 4. 2025 a žalovaná svůj souhlas vyslovila v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že dne 21. 3. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako revolvingový a žalovaná se jej zavázala splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 833 Kč (tj. součet měsíční splátky ve výši 1 757 Kč a měsíční platby na pojistné ve výši 76 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48% a splatnost první splátky byla dohodnuta na 15. 4. 2024. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí speciálního kódu. Součástí smlouvy o úvěru je Sazebník a Všeobecné pojistné podmínky.

7. Z Výzvy k úhradě dluhu – Předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 23 852,86 Kč, a to do sedmi dnů od datace výzvy s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, budou ze strany žalobkyně podniknuty kroky k jejímu vymožení. V této výzvě není přesně konkretizováno, z čeho se dlužná částka skládá.

8. Z listiny nazvané „Odstoupení od smlouvy o úvěru a Výzva k okamžité úhradě dluhu, Oznámení o zániku pojištění“ ze dne 2. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou více než dvou splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než tři měsíce, když ani po předchozí výzvě žalovaná dlužnou částku neuhradila, od smlouvy o úvěru odstoupila a po žalované požadovala uhradit částku v celkové výši 23 852,86 Kč (k dlužné částce žalobkyně připočetla částku 1 500 Kč na pokrytí nákladů spojených s vymáháním).

9. Z „Potvrzení podání“ soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně prostřednictvím poštovního operátora PNS poslal dne 28. 7. 2025 zásilku na adresu žalované uvedenou v žalobě. Dle data odeslání se zřejmě jedná o zásilku s předžalobní výzvou.

10. Z Vyjádření právního zástupce žalobkyně nazvaného „Doplnění důkazů a skutečností“ ze dne 15. 12. 2025 a z jeho příloh, tj. z kopie zadní strany občanského průkazu žalované č. , hodnota, , z Oznámení o odchozí platbě ze dne 4. 12. 2025, ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z Poštovního podacího archu datovaného 6. 5. 2025, z tabulky zpracované společností , právnická osoba, . s datem 14. 7. 2025, z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, , a. s. za období únor 2024 až červen 2024, z vyúčtování mzdy za období únor 2024, březen 2024, duben 2024, květen 2024 a červen 2024 soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne 22. 3. 2024 ve výši 15 192 Kč a dne 11. 4. 2024 ve výši 20 000 Kč, tedy celkem 35 192 Kč (zjištěno z Oznámení o odchozí platbě) a na úvěr celkem splatila částku 20 638 Kč (zjištěno z přehledové tabulky společnosti , právnická osoba, .). Žalobkyně kalkulovala s čistým příjmem žalované ve výši 30 000 Kč, s náklady na bydlení ve výši 20 000 Kč a s ostatními závazky (uvedeno jen výživné) ve výši 500 Kč (zjištěno ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti). Výši úvěrové splátky vypočítala žalobkyně s ohledem na výši kalkulovaného příjmu a kalkulovaných výdajů částkou 1 833 Kč. Z výpisů z účtu žalované za období uvedená shora bylo zjištěno, že zůstatek za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 činil mínus 8,55 Kč, za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024 činil 5 960,24 Kč, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 činil 5 960,24 Kč, za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024 činil 268,54 Kč a za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 činil 4 264,73 Kč. Z výpisů z účtu soud též zjistil, že na tento účet chodila žalované mzda (v únoru 2024 částka 23 961,71 Kč, v březnu částka 35 542,50 Kč, v dubnu 2024 částka 61 607,43 Kč, v květnu 2024 částka 107 795,01 Kč a v červnu 2024 částka 29 272,19 Kč). Výše mzdy uvedené v předchozí závorce odpovídají částkám uvedeným ve Vyúčtování mzdy za období únor 2024 až červen 2024. Žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila na jistinu částku ve výši 16 551,29 Kč, na smluvní úrok částku ve výši 3 103,57 Kč a na dlužné pojistné částku ve výši 983,14 Kč (zjištěno z listiny Doplnění důkazů a skutečností). Celkem tak na smluvní úrok a na dlužné pojistné uhradila částku 4 086,71 Kč.

11. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaná je svobodná, má dvě vyživovací povinnost, čistá měsíční mzda žalované kolísá mezi 16 000 Kč a 31 000 Kč, kdy její výše závisí na fakultativních odměnách od zaměstnavatele, které se odvíjejí od prosperity zaměstnavatele a nelze na ně spoléhat jako na pravidelné. V tomto ohledu by bylo namístě nahlédnout do pracovní smlouvy žalované za účelem zjištění, jaký charakter pracovní poměr má, zda je na dobu určitou či neurčitou a zda lze do budoucna uvažovat, zda od tohoto zaměstnavatele bude příjem dosahován. Výdaje byly žalobkyní zohledněny jen na nájem ve výši 20 000 Kč, přičemž z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti. Náklady na vyživovací povinnosti jsou však uváděny pouze ve výši 500 Kč měsíčně celkem, což soudu připadá absurdní. Ostatní výdaje jako např. na stravu, dopravu, internet, telefon a podobně zohledněny nejsou. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že zůstatky na účtu nebyly příliš vysoké, a to i s ohledem na výši dosahovaného příjmu za daný kalendářní měsíc.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyní předložené důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti soud vyhodnotil jako nedostačující, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 87 ZoSÚ. Žalobkyně podle názoru soudu neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a zejména výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

17. Soud tak žalobkyni přiznal pouze částku ve výši 14 554 Kč, což je rozdíl mezi výší čerpaného úvěru (35 192 Kč) a toho, co žalovaná již na úvěr uhradila (20 638 Kč), přičemž ze sdělení právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že na jiné úhrady žalovaná zaplatila částku 4 086,71 Kč (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 411,16 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 21 965,16 Kč a částkou, kterou soud žalobkyni přiznává ve výši 14 554 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 887,70 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 18 640,71 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“19. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, to nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu § 87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 ZoSÚ je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

20. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

21. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle § 87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

22. Soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázání „dojití“.

23. Podle § 570 o. z. platí : „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí : „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol., se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S „využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

24. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 876 Kč, přičemž tato částka představuje 32,52 % z jejich celkové výše 2 694 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 66,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 879 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 965,16 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.