19 C 379/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - zákonných úroků z prodlení z částky 6 000 Kč jdoucích od 12. 7. 2022 do 13. 11. 2022 ve výši 15% ročně - částky ve výši 1 800 Kč, jako smluvní pokuty - částky ve výši 6 408 Kč, jako poplatku z úvěru - částky ve výši 2 600 Kč, jako nákladů uplatnění pohledávky se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 6. 9. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 208 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému dne 8. 6. 2022 na žádost žalovaného z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč splatný dne 11. 7. 2022. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok na náhradu vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalovanému náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 2. a 7. 3., byly mu naúčtovány dvě smluvní pokuty v celkové výši 1 800 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2022. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 7. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 1 800 Kč odpovídající smluvní pokutě a částku 6 408 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru.

2. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala výplatní pásku, podle které měl žalovaný čistý měsíční příjem 55 772 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalovaného, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalovaného byly vyhodnoceny na 6 776 Kč za bydlení a energie a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaný neměl žádný záznam, a v registru REPI, kde zjistila, že má již žalovaný pravidelné splátky ve výši 12 378 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2022, z předsmluvních informací a skenu občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 6 000 Kč, a to bankovním převodem. Tuto smlouvu účastníci podepsali prostředky elektronické komunikace na dálku. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, a to do 30 dnů. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

7. Z čl. 7 smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ porušení povinností žalovaného dvě smluvní pokuty ve výši 15 % jistiny (celkem 1 800 Kč).

8. Z čl. 7 smlouvy a z rozpisu účelně vynaložených nákladů za upomínky soud ověřil, že účastníci sjednali poplatky za upomínky a za náklady spojené s uplatněním pohledávky (celkem 2 600 Kč).

9. Z výpisu z účtu žalovkyně má soud za prokázané, že úvěr (finanční částka) ve výši 6 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 8. 6. 2022, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet].

10. Z upomínky k úhradě dluhu ze dne 20. 7. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně ve věci této zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované částky. Následně byl žalovaný vyzván další upomínkou ze dne 1. 8. 2022. Dne 15. 8. 2022 byla žalovanému zaslána i předžalobní výzva.

11. Z dokumentu„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“ má soud za prokázané, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 39 462 Kč. Výdaje uvedl ve výši 24 918 Kč, které se skládají z výdajů na bydlení ve výši 5 576 Kč, z výdajů na energie ve výši 1 200 Kč, z výdajů osobních ve výši 5 764 Kč a z výdajů představujících splátku jiné půjčky ve výši 12 378 Kč.

12. Z výplatní pásky za období květen 2022 vystavené společností [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalovaného za dané období ve výši 55 772,41 Kč.

13. Z výpisu z centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila, že žalovaný nemá v této evidenci žádný záznam.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 8. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 7 680 Kč, tvořenou jistinou 6 000 Kč a poplatkem 1 680 Kč, a to do 11. 7. 2022. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného ověřila příjmy za období květen 2022, dále povedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru REPI, kde zjistila, že žalovaný splácí navíc dluh ve výši 12 378 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného určila žalobkyně z prohlášení žalovaného a z odhadu dle dat od ČSÚ. Žalobkyně tak nedostatečně posoudila výdaje žalovaného, když tyto neověřila oproti dokladům získaných od žalovaného, ale pouze se spoléhala na tvrzení žalovaného a zbytek výdajů odhadla.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, jak úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, nebyla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soudem dále vyzývána k doplnění tvrzení a důkazních prostředků, ani upozorňována na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když sice zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, ale příjmy ověřila pouze z 1 výplatní pásky a výdaje neověřovala vůbec, spoléhala se pouze na prohlášení žalovaného a na statistické údaje.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § [číslo] o. z, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ z. s. ú.“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle ust. § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 32. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

33. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz bod 34 rozsudku Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce).

35. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 6 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 6 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy.

36. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 7. 2022 do 13. 11. 2022, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 13. 11. 2022), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 14. 11. 2022, do zaplacení.

37. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

38. Dle poměru úspěchu ve věci by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.