19 C 399/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 97 971 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 475 Kč s úrokem z prodlení jdoucí od 23. 11. 2022 ve výši 15% ročně z uvedené částky do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 000 Kč, až do úplného zaplacení částky, to vše pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se ve zbytku to je co do</b> <b>- částky 93 496 Kč</b> <b>- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 434,12 Kč</b> <b>- kapitalizovaného úroku ve výši 1 294,71 Kč</b> <b>- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>- úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala úhrady shora uvedené částky s následujícím odůvodněním.

2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 2. 9. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). 3. žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak, že byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Věřitel tak dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

4. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 109 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč počínaje 23. 10. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2023. Rozpis jednotlivých splátek byl uveden i ve splátkovém kalendáři, který žalovaný obdržel bezprostředně po uzavření Smlouvy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobce upozorňován, využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 14. 11. 2021 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhradu úroku z úvěru a poplatky za služby, sjednané v čl. 1 Smlouvy, jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradil. Žalobkyně požaduje ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu, ode dne 15. 12. 2021, se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem ve výši 25,35 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy.

5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci.

6. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 95 525 Kč, z toho: na jistinu 23 390 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 62 735 Kč a na poplatek za administrativní činnost 7 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 8. 2021. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 101 342,26 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 97 971 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 21 361 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 294,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 434,12 Kč, úroků ve výši 25,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 294,71 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,35 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022.

7. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 434,12 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022.

8. Žalovaný při ústním jednání soudu, z kterého se žalobkyně omluvila, učinil nesporným, že uzavřel smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] že částka, kterou si takto získal byla 100 000 Kč. Dále učinil nesporným, že na úvěr uhradil 95 525 Kč. Tím má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená smlouva, na jejímž základě bylo poskytnuto žalovanému 100 000 Kč a on na tento dluh uhradil 95 525 Kč.

9. Soud se při dalším zjišťování skutkových okolností zaměřil nejprve na splnění povinnosti úvěrujícího řádně zkoumat úvěruschopnost. Pouze při splnění této povinnosti mělo smysl dále zjišťovat skutkové okolnosti k obsahu vztahu ze smlouvy o úvěru (zesplatnění, výše příslušenství úvěru…). V opačném případě jde o bezdůvodné obohacení, pro které nejsou uvedené skutkové okolnosti významné a tudíž není důvod se jimi zabývat 10. Z účastnické výpovědi žalovaného. Účelem úvěru bylo doplacení již existujících doplacení půjček. Z částky 100 000 Kč poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně bylo použito 44 000 Kč na úhradu předchozího úvěru u právní předchůdkyně, 30 000 Kč na úhradu úvěru např. u [právnická osoba], poskytovatele dalších úvěrů si už žalovaný nepamatoval, byli celkem 3. Došlo k úplnému zaplacení existujících úvěrů. Žalovaný uvedl, že na pracovní smlouvě byla dohoda o mzdě minimálně ve výši 20 000 Kč hrubého. Se svými příjmy žalovaný nevycházel, proto byl nucen si opakovaně brát spotřebitelské úvěry. Úvěry bral zhruba každý druhý měsíc. Byly v rozsahu do 10 000 Kč, ale třeba 3 za měsíc (30 000 Kč celkem). Mezi jeho měsíční výdaje patřilo výživné na nelzletilé dítě stanovené soudem v částce 3 000 Kč a od roku 2020 4 500 Kč, příspěvek na domácnost vedenou s matkou 6 000 Kč, náklad na dopravu do práce [číslo] až 4 000 Kč, asi 5 000 Kč na jídlo. Dále přispíval matce na léky 1 000 až 1 500 Kč měsíčně. Jednou ročně platil 6 000 Kč pojistku na auto a odpovědnost v zaměstnání. Při sjednávání projednávaného úvěru od žalovaného nechtěla úvěrující žádné údaje, neboť byl prý dobrý klient, předchozí půjčku platil řádně. Uvedl, že si půjčoval si od jiných institucí, aby byl schopen splátky předchozího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně hradit. Zástupkyně úvěrující se žalovaného na jiné úvěry neptala a on jí to nesděloval. Nezjišťovala ani příjmy a výdaje žalovaného. Žádné listiny o příjmech a výdajích nedokládal pouze občanský a řidičský průkaz.

11. Rozsudkem OS [obec] (č.l. 38), prokázáno, že žalovaný byl uznán povinným platit výživné na nezl. dítě 3000 Kč od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2020 měsíčně a dále částku 4 500 Kč měsíčně.

12. Výpisem z účtu žalovaného předložený žalobcem za období červen 2019, červenec 2019, srpen 2019 (č.l. 49 – 53). Soudem zjištěno: v červenu 2019 hradil žalovaný platbu na úvěr u [anonymizována dvě slova] 2 000 Kč, platba [anonymizována dvě slova] 4 000 Kč, k tomu žalovaný uvedl, že u [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] si půjčoval hotovost, kterou do určitého termínu musel jednorázově vrátit, přijal [příjmení] půjčku 4 000 Kč; příjem ze zaměstnání [právnická osoba], kde byl žalovaný zaměstnán jako řidič vždy na dobu určitou jeden rok činil 8 500 Kč + 15 310 Kč (celkem 23 810 Kč); v červenci 2019 žalovaný hradil na půjčku [anonymizována dvě slova] 8 000 Kč, na úvěr od společnosti The Pay částky 6 000 Kč a 638,96 Kč, zjištěn příjem ze zaměstnání od společnosti [právnická osoba], ve třech částkách, 8 500 Kč + 15 094 Kč + 9 650 Kč; v srpnu 2019 zjištěn příjem od zaměstnavatele 8 500 Kč + 1 500 Kč + 13 812 Kč + 7 118 Kč celkem 30 930 Kč [právnická osoba] na půjčku úhrada 9 820 Kč, přijal půjčky od [anonymizována dvě slova] 9 600 Kč, 13. 8. 2019 uhrdil poslední splátku úvěru 3 600 Kč (žalovaný si nevzpomněl jakého), 22. 8. 2019 poskytnuta nová [příjmení] půjčka 9 000 Kč.

13. Výpis z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 2. 9. 2019 zjištěno, že částka 66 091 Kč byla odeslána na účet žalovaného. To koresponduje s tvrzením žalovaného, že část úvěru nebyla žalovanému vyplacena, ale byl jí uhrazen předchozí žalovaného úvěr u věřitele.

14. Z karty zákazníka soud zjistil, že u žalovaného byl uveden měsíční příjem 23 000 Kč, u existujících dluhů uveden pouze předchozí úvěr u právního předchůdce žalobkyně (ten byl splacen tímto novým úvěrem pozn. soudu) jiné dluhy uvedeny nebyly, náklady žalovaného byly uvedeny jako osobní výdaje v částce jen 3 410 Kč, bydlení 4 000 Kč a doprava 1000 Kč. V kolonce dokumenty k ověření finanční situace není uvedeno nic.

15. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu v otázce zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně, tak že tato si jednak nevyžádala dostatek podkladů od žalovaného, de facto byl předložen jen výpis z účtu za tři měsíce, které předcházely poskytnutí úvěru. Údaje v něm však nemohly být úvěrující analyzovány, jinak by sama došla k závěru, že údaje, které údajně uvedl žalovaný o výši svých měsíčních výdajů, již jen podle výpisu z účtu neodpovídají skutečnosti. Především ale měla z těchto údajů zjistit, že žalovaný není vzhledem k množství úvěrů a již existujícím zásadním problémům se splácením předchozích úvěrů reálně schopen plnit závazky z dalšího úvěru, o který u právní předchůdkyně žalobkyně žádal s měsíční splátkou 6 332 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, neměla jen spoléhat na údaje uvedené v dotazníku žalovaným, ale měla sama aktivně ověřit tyto informace a odborně je analyzovat, to jí ostatně ukládá zákon v § 84 z. č. 257/2016 Sb.

16. Soud uzavírá: úvěruschopnost nebyla u žalovaného před poskytnutím úvěru řádně zkoumána a z toho důvodu je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Nebylo proto nutné se dále zabývat jejím obsahem, jiné nároky než jistina dluhu nejsou pro neplatnost úvěrové smlouvy odůvodněné (nárok je posuzován jako bezdůvodné obohacení žalovaného). Nadto žalovaný učinil nesporným, že mu jistina dluhu 100 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla poskytnuta a spor nebyl ani o tom, že uhradil částku 95 525 Kč.

17. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávky z 7. 1. 2022, na základě které převedla úvěrující společnost [právnická osoba], svou pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaný v průběhu řízení učinil nesporným, že mu postoupení bylo oznámeno.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně; 19. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 21. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala.

22. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen,,směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice'*), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též IUS [číslo]).

23. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 4 475 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a částkou, kterou jí žalovaný na dluh uhradil.

24. V rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociobiologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

26. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. 27. §87 z. č. 257/2016 Sb. přestavuje speciální úpravu vypořádání z nepatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. [příjmení] tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]).

28. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); (srovnej rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021.

29. Soud s ohledem na možnosti žalovaného, které soudu v rámci jednání sdělil, rozhodl o úhradě dlužné částky ve splátkách. Úrok z promodlení byl přisouzen od doručení žaloby 30. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, převážně úspěšný žalovaný však žádné náklady řízení nenesl.