19 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného pro 50 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %b) částky 8 010 Kč jako smluvní pokuty,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 106,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr, souhlasil s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací a prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč ověřil totožnost a majitele bankovního účtu. Žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla žalobkyní schválena a následně byl žalovanému dne 22. 8. 2024 poskytnut úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok ve výši 40 % p. m. přirostlý za uplynulé období. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle čl. 4. 2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky dané smlouvou o úvěru, žalobkyně proto celý úvěr ke dni 24. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní výzva mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 12 000 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a nárok na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 8 100 Kč. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z kopie občanského průkazu číslo , hodnota, vydaného Magistrátem města , adresa, dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření totožnosti žalovaného jeho platný doklad totožnosti.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 8. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40% měsíčně. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv. Úrok ve výši 40% měsíčně byl splatný vždy k 21. dni v měsíci za uplynulé období. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, neúčelový, bezhotovostní, s možností opakovaného čerpání.

7. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 22. 8. 2024 byla z účtu žalobkyně poslána na účet číslo , č. účtu, , uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného, částka ve výši 18 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , což je rodné číslo žalovaného. Z dalšího Potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 9. 9. 2024 byla z účtu žalobkyně poslána na účet č. , č. účtu, částka ve výši 12 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Celkem tak bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč.

8. Z přehledu plateb na účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od května 2023 do října 2023 soud zjistil příchozí a odchozí platby z tohoto účtu, zejména výši mzdy přicházející na tento účet od společnosti , právnická osoba, : v měsíci červnu 2023 částky 7 650 Kč a 30 435 Kč, v měsíci červenci 2023 částky 3 825 Kč a 30 929 Kč, v měsíci srpnu 2023 částky 6 375 Kč a 31 683 Kč, v měsíci září 2023 částky 6 375 Kč a 31 621 Kč a v měsíci říjnu 2023 částky 7 140 Kč a 30 313 Kč. O tom, zda se jedná výhradně o příjem z pracovního poměru žalovaného, nebyly důkazy předloženy. Z přehledu plateb soud zjistil i tu skutečnost, že žalovaný splácel další úvěry, a to u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, .

9. Z dopisu nazvaného „Zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, “ ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že v důsledku porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně dne 21. 1. 2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 85 305 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.

10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 86 875,07 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 9 760 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Ve výzvě není jistina zvlášť vyčíslena.

11. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky č. , Anonymizováno, ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka prostřednictvím , právnická osoba, . na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru.

12. Soudu byly dále předloženy Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 13. 3. 2023 mezi žalobkyní jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem za účasti společnosti , právnická osoba, ., dále Příloha č. 12 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi žalobkyní jako dlužníkem a společností , právnická osoba, . jako věřitelem. Z těchto dokumentů soud nezjistil informace relevantní pro projednávanou věc.

13. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho na dlužnou částku uhradil.

14. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo tvrzeno lustrování žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, důkazy o lustraci předloženy nebyly. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas, aby soud, pro případ, že nebude mít její nárok za prokázaný, posoudil tento nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud z tohoto důvodu již žalobkyni nevyzýval k doložení důkazů ke tvrzením o ověřování a zkoumání úvěruschopnosti.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. S ohledem na absenci důkazů o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, které žalovaný čerpal v platbách dne 22. 8. 2024 ve výši 18 000 Kč a dne 9. 9. 2024 ve výši 12 000 Kč a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 30 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložené výzvy nevyčíslovaly a nevyzývaly jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došly a dostaly se do sféry vlivu žalovaného, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.

20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 30 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% z částky 42 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a částky ve výši 8 010 Kč jako smluvní pokuty zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“21. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

22. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

24. Soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, v níž by byl jednoznačně vyčíslen dluh na jistině a uvedeno, kolik již žalovaný uhradil, aby alespoň takto mohl žalovaný znát výši bezdůvodného obohacení. Výzva popsaná v bodě 9 odůvodnění z 19. 10. 2025 ani výzva popsaná v bodě 11 v odůvodnění z 21. 10. 2025, tedy splatnost bezdůvodného obohacení založit nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

25. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku,kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

26. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 60% oproti úspěchu žalovaného v rozsahu 40%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 106,50 Kč (úspěch ve výši 60% mínus neúspěch ve výši 40%, tj. 20% z celkových nákladů ve výši 15 532,70 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 501 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) při tarifní hodnotě 50 010 Kč z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.