19 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, to je co do částky- 3 250 Kč- zákonného úroku z prodlení částky 13 250 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení ve výši12,75 % ročně,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč- částky 4 850 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 3. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 8. 2024.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 21. 8. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč jako jistinu zápůjčky. Uvedená částka byla žalovanému téhož dne poukázána bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dle smlouvy zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 3 250 Kč, přičemž jistina i poplatek byly sjednány jako splatné ke dni 20. 9. 2024.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, neboť ke dni splatnosti ani následně neuhradil žalobkyni žádnou část dlužné částky a ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuhradil na dluh ničeho.

4. Podle tvrzení žalobkyně byla smlouva o zápůjčce uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek , Anonymizováno, . Žalovaný se před uzavřením smlouvy seznámil s nabídkou zápůjčky, zvolil parametry zápůjčky dle své volby, vyplnil elektronický formulář žádosti o poskytnutí zápůjčky a zadal své osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Současně žalovaný potvrdil, že se seznámil se smlouvou o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, a že s jejich zněním souhlasí.

5. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a že vlastnictví bankovního účtu žalovaným bylo ověřeno prostřednictvím služby informování o platebním účtu dle § 191 zákona o platebním styku. Smlouva byla uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím zadání jednorázového PIN kódu zaslaného žalobkyní na telefonní číslo , tel. číslo, , přičemž tento postup podle žalobkyně naplňuje požadavky na písemnou formu právního jednání dle zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

6. Žalobkyně dále tvrdila, že smlouva o zápůjčce spolu s všeobecnými obchodními podmínkami byla žalovanému po uzavření smlouvy zaslána na jím uvedenou emailovou adresu, tedy a trvalém nosiči dat ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy rovněž posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací a dostupných databází a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet.

7. V důsledku prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a dále náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky, spočívajících v zaslání písemných upomínek, a to v celkové výši 2 500 Kč. Upomínky byly žalovanému dle tvrzení žalobkyně odeslány postupně dne 27. 9. 2024, 4. 10. 2024, 11. 10. 2024, 20. 10. 2024 a 4. 11. 2024. Žalobkyně uvedla, že výše těchto nákladů odpovídá ujednání smluvních stran i obvyklé tržní praxi.

8. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty s odkazem na čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 8. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč (jistina), a to konkrétně ode dne 21. 9. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 19. 1. 2026, kdy žalobce vyhotovil žalobu, tj. částku 4 850 Kč.

9. Celkový dluh žalovaného tak ke dni podání návrhu na zahájení řízení podle žalobkyně činil částku 15 750 Kč, sestávající z jistiny a poplatku ve výši 13 250 Kč a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

10. Žalovaný se k podané žalobě, ani k tvrzením žalobkyně, přes řádné doručení nevyjádřil, nenavrhl žádné důkazy a neučinil žádná skutková ani právní tvrzení na svoji obranu.

11. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

12. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou a ze Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala na základě smlouvy o zápůjčce poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně převodem na účet číslo č. , hodnota, - , č. účtu, a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč žalobkyni uhradit do 20. 9. 2024. Smlouva byla ze strany žalované podepsána speciálním PIN kódem.

14. Z Výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 21. 8. 2024 z tohoto účtu odešla platba ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. , Anonymizováno, na účet žalobkyně, Anonymizováno15. Z Upomínky ze dne 27. 9. 2024, 4. 10. 2024, 20. 10. 2024, 11. 10. 2024, 4. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dlužných částek nikdy však jednoznačně nevyčíslila jen bezdůvodné obohacení a k těmto upomínkám nebylo předložen průkaz odeslání a ni dojití žalované.

16. Z Předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 30 644 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 1 322 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, .

17. Z Podacího archu České pošty soud zjistil, že dne 16. 4. 2025 byla na adresu žalované posílána zásilka s podacím číslem , Anonymizováno, . Dle data odeslání šlo o shora uvedenou Předžalobní výzvu.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

19. Dne 21. 8. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 20. 9. 2024. Žalovaná peněžní prostředky čerpala dne 21. 8. 2024, na svůj závazek však ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Důkazy k prokázání povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně prověřit úvěruschopnost žalované nebyly soudu předloženy, byly pouze tvrzeny v žalobě, žalobkyně však sama soudu sdělila, že žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované předkládat nebude a souhlasila s tím, aby soud posoudil její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení.

20. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle §§ 419 a 420 a § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ.

21. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované, posoudil soud předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalované měla žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by však pro posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla dostačující, i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalované. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované a ni konkrétně netvrdila z jakých zdrojů při posouzení vycházela. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

28. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

30. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, které žalovaná jednorázově čerpala dne 1. 4. 2024 a které jí žalovaná nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 15 000 Kč, žalobkyni vrátit. Žalobkyně již ve vyjádření ze dne 16. 10. 2025 vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 250 Kč (poplatek za zápůjčku) částky 4 850 Kč (smluvní pokuta), 2 500 Kč (nákladů uplatnění pohledávky) zamítl (výrok II.) Soud zamítl rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, neboť co do částky přesahující 10 000 Kč nebyl nárok důvodný, tedy ani úroky z něj a co dlužného přiznaného bezdůvodného v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat ani na základě výzvy k plnění z neplatné smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků ze smlouvy, aniž by bezdůvodné bohacení jednoznačně vyčíslila samostatně. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“33. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

34. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že její (jeho) majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

35. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný (á), že její (jeho) majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

36. Pokud jde o výzvu k úhradě dlužné částky, soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu ze smlouvy. Splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje též prokázání „dojití“ , když v uvádí „došlá zásilka…“.

37. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

38. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost bezdůvodného obohacení nepřiznal nárok na úhradu úroku z prodlení a tyto zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Oba účastníci měli téměř stejnou míru úspěchu ve věci, soud nepřiznal náklady nikomu.

40. Splatnost dluhu nastala rozhodnutím soudu. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.