19 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 042,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky ve výši 19 720,11 Kčb) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 318,40 Kč od 11. 7. 2025 do zaplaceníc) částky ve výši 322,36 Kč jako smluvní pokuty,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 3. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 37 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 10. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 8. 2026.

2. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a ebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu).

3. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Výdaje žalobkyně zjistila jen bydlení ve výši 24 000 Kč.

4. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 11. 3. 2025 ve výši 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Žalovaný má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 35 720,11 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina 16 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 318,40 Kč, smluvní úrok 19 401,71 Kč. Žalobkyně dále žádala s odkazem na čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní pokutu dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny.

6. Žalobkyně alternativně navrhovala posoudit zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, to ve výši neuhrazené jistiny dluhu.

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

9. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „ , Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2025 číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 37 800 Kč, úvěr byl zjednán jako bezúčelový, s dobou platnosti rámce do 2. 8. 2026. Úroková sazba byla sjednána jako pevná s denním úrokem ve výši 1,016 %, RPSN činilo 1751,60% (při čerpání celého rámce), poplatek za vyplacení tranše činil 1,99% z čerpané částky, splatnost první denní splátky byla stanovena na 10. 4. 2025. Pro případ prodlení byly sjednány následující sankce, a to povinnost žalované hradit úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a paušální náklady za upomínání ve výši 35 Kč za den, maximálně v částce 490 Kč měsíčně. Po 91 dnech prodlení žalované, nebo při zahájení insolvenčního či exekučního řízení s žalovanou, mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný čerpal 16 000 Kč dne 11. 3. 202510. Z dokumentu „Ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že totožnost žalovanému byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, .

11. Z dokumentu o pravidlech žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, jaký má být postup při posuzování úvěruschopnosti, to podle podle interních pravidel schválených orgánem dohledu a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., zejména § 86 a § 88, přičemž tato pravidla nelze měnit bez předchozího schválení. Proces zahrnuje dvoufázovou identifikaci klienta (KYC I), kontrolu předložených dokladů a jejich věrohodnosti prostřednictvím automatizovaných i manuálních postupů, včetně zapojení externích partnerů a technologií, vše v souladu s GDPR. Žalobkyně vyžaduje občanský průkaz, doklad o příjmu (výpis z účtu, výplatní pásku, potvrzení zaměstnavatele apod.) nebo přístup k transakční historii účtu přes PSD2. Současně prověřuje klienta v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, neplatné doklady, hledané osoby, sankční seznamy, katastr, politicky exponované osoby) a ověřuje další údaje o domácnosti, příjmech a úvěrové historii. Výsledkem má být komplexní posouzení identity, finanční situace a bonity klienta před rozhodnutím o schválení či zamítnutí úvěru. Zda takto bylo postupováno i v případě žalobce však tato pravidla objektivně nemohou prokázat.

12. Z dokumentu „identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně identifikovala všechny aktivní položky na běžném účtu žalovaného za období od 7. 3. 2025 do 31. 3. 2025, přičemž zjistila výši příjmu žalované ve výši 24 960 Kč. Žalobkyně však nijak soudu neprokázala, z čeho konkrétně tyto příjmy zjistila ani z jaké činnosti je žalovaný měl a zda se s nimi jako s pravidelnými dá počítat pro hodnocení úvěruschopnosti13. Rovněž formulář nazvaný informace pro spotřebitele bez podpisu nic relevantního neprokazuje14. Z výpisu o ověřené úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti s 4 lidmi, z nichž 2 disponují příjmem. Jeho ověřený čistý měsíční příjem činí 22 490 Kč, žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 33 000 Kč. Dále uvedl, výdaje spojené s bydlením 24 000 Kč, nemá výdaje na půjčky, její disponibilní příjem žalobkyně 11 600 Kč, již na první pohled je zřejmé, že částka matematicky nevychází.

15. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že žalovaná měla denně splácet poskytnuté finanční prostředky částkou 164,13 Kč, z čehož z počátku jen minimální částka připadala na jistinu (ve výši 0,94 Kč), většina uvedené částky připadala na úrok a na poplatek. Částka připadající na splátku jistiny se jen velmi pomalu zvyšovala a částka připadající na úrok se pak jen velmi pomalu snižovala.

16. Z výpisu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 3. 11. 2024 zjištěno, že tohoto dne byla žalovaného na její bankovní účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

17. Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o okamžitou úhradu částky 36 882,47 Kč s tím, že je v prodlení s platbou v délce 91 dnů.

18. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o odeslání zásilky ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 37 295,75 Kč spolu částkou 5 840 Kč za právní zastoupení žalobkyně.

19. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420,419 a § 1810 a násl. o. z.

20. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Soud prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní považuje za nedostatečné. Žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalovaného, když se spokojila s výdaji uvedenými jen na bydlení. Pokud by skutečně žalovaný měl při tvrzeném ověřeném příjmu 24 960 Kč výdaje na bydlení 24 000 Kč Více není třeba odůvodňovat skutečnost, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sama navrhovala alternativně posoudit nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení při zjištění soudu o nedostatečném ověření úvěruschopnosti.

27. Dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 16 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 11. 3. 2025 a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 16 000 Kč žalobkyni vrátit.

28. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 16 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na částky vyplývající jen z charakteru neplatně uzavřené smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty, poplatky) zamítl (výrok II.).

29. Z jistiny úvěru jako bezdůvodného obohacení soud nepřiznal úroky z prodlení, neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“30. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

31. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

32. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory. Vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

33. Soudu předložené výzvy k úhradě dluhu nesplňují požadavek na jednoznačnost výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

34. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

35. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu v souladu s judikaturou NS.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci měl větší úspěch žalovaný, tomu však náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.