19 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18 306,07 Kč s příslušenstvím rozsudek:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky 10 166,97 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 453,23 Kč od 19. 7. 2024 do zaplaceníb) částky ve výši 139,10 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 18 306,07 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná pohledávka vznikla ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 3. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 48 400 Kč s možností postupného čerpání. První splátka byla splatná dne 18. 4. 2024 a konec kreditového rámce byl sjednán na den 9. 9. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se dále žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet číslo , č. účtu, . Dne 19. 3. 2024 byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 8 000 Kč. S úhradou pravidelných denních splátek se žalovaný dostal do prodlení, proto žalobkyně smlouvu vypověděla. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku v celkové výši 18 166,97 Kč (sestávající z jistiny 7 999,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 158,91 Kč, smluvního úroku 9 713,74 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 102,48 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ 26,88 Kč). Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit částku 139,10 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se dostal žalovaný do prodlení, a to od 19. 4. 2024 do 18. 7. 2024, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 8 453,23 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení. Na úhradu dluhu žalovaný ničeho neuhradil.

2. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala za pomoci interní metodiky schválené ČNB, když nahlédla do databází vedených společností CNCB, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet, když není veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, z předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek předložených žalovaným. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 44 166 Kč.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu sdělila, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr (mj. jak ukládá např. z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), k předložení dokladů dle § 78 z. č. 257/2016 Sb., ke sdělení, jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalovaným uhrazena (celkem včetně sankcí, úroků, poplatků atd.) a kdy a jakým způsobem byl žalovaný vyzván k úhradě úvěru před jeho zesplatněním. Žalobkyně byla vyzvána i k předložení důkazu o doručení/dojití na adresu žalovaného a k označení a předložení důkazu k prokázání doplněných tvrzení.

4. Právní zástupce žalobkyně na výzvu reagoval písemným vyjádřením ze dne 25. 4. 2025 doručeným soudu dne 28. 4. 2025. Vyjádření bylo doplněno o výplatní pásky žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2023 a leden 2024.

5. Přípisem ze dne 24. 2. 2025 soud vyzval , právnická osoba, . ke sdělení, zda byla v období od 19. 3. 2024 do 18. 7. 2024 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda se jedná o účet žalovaného, resp. zda má (měl) žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění.6. , právnická osoba, . k výzvě soudu sdělila, že účet číslo , č. účtu, byl v zájmovém období veden na žalovaného, ten jediný měl k účtu dispoziční právo a že dne 19. 3. 2024 v 15:51:29 hodin došla na tento účet platba ve výši 8 000 Kč od žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, po celou dobu řízení byl pasivní.

8. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

9. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 19. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr-finanční částku až do výše 48 400 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, a to formou denních splátek. Splatnost první denní splátky byla stanovena na den 18. 4. 2024. Splatnost úvěrového rámce byla stanovena ke dni 9. 10. 2025. Žalovaný se dále zavázal žalobkyni zaplatit poplatky za volitelné služby „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“.

10. Z kopie občanského průkazu číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného dle tohoto průkazu.

11. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti – interní dokument žalobkyně, který žalovaný nepodepsal soud zjistil, že žalovaný údajně uvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům informace, ze kterých žalobkyně vyvodila závěr o posouzení úvěruschopnosti jako „úspěšné“. Žalovaný údajně uvedl počet členů domácnosti 3 (z toho 2 jsou hospodařící s příjmem, s jakým není uvedeno), měsíční výdaje na půjčky ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 13 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, tedy sám žalovaný uvedl výdaje 26 000 Kč, žalobkyně však uvedla „vypočítané minimální výdaje 14 330 Kč, bez jakéhokoli vysvětlení. Čistý měsíční příjem údajně uvedl žalovaný 32 000 Kč, přičemž žalobkyně sama uvedla „výše ověřeného čistého příjmu“ 44 166 Kč. Disponibilní příjem pak žalobkyně uvedla v dokumentu ve výši 14 900 Kč.

12. Z interní listiny žalobkyně označené jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že je v ní uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu spotřebitele – žalovaného byla žalobkyní zjištěna ve výši 44 166 Kč. Z čeho žalobkyně konkrétně čerpala údaje pro tuto částku, nebylo sděleno, pouze se uvádí, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Bankovní výpis soudu předložen nebyl. Až na výzvu soudu byly předloženy výplatní pásky, o kterých se v interním dokumentu nehovoří. Soud má i proto pochybnosti o věrohodnosti interních evidencí žalobkyně.

13. Z interní listiny žalobkyně označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že dne 19. 3. 2024 byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, zaslána částka ve výši 8 000 Kč.

14. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 6. 3. 2025 soud zjistil, že na účet číslo , č. účtu, , který je veden na žalovaného, došla dne 19. 3. 2024 platba ve výši 8 000 Kč z účtu číslo , č. účtu, s názvem , právnická osoba, .

15. Soudu byly žalobkyní předloženy výplatní pásky žalovaného. Z výplatní pásky za říjen 2023 soud zjistil, že výše čistého příjmu žalovaného dosahovala částky 39 401 Kč (měsíční mzda činila 34 229,90 Kč). Z výplatní pásky za listopad 2023 soud zjistil, že výše čistého příjmu dosahovala částky 52 014 Kč (měsíční mzda činila 28 144,69 Kč). Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2023 soud zjistil, že výše čistého příjmu žalovaného dosahovala 45 384 Kč (měsíční mzda byla ve výši 30 493,55 Kč). Z výplatní pásky za měsíc leden 2024 soud zjistil, že výše čistého příjmu žalovaného dosahovala 38 980 Kč (měsíční mzda pak byla ve výši 34 063,99 Kč).

16. Z interního dokumentu žalobkyně nazvaného „Prodlení v délce 91 dní“ ze dne 18. 7. 2024, soud zjistil, že žalobkyně posílala na emailovou adresu žalovaného zprávu s upozorněním na neuhrazený dluh ve výši 19 216,07 Kč a s výzvou k okamžité úhradě.

17. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky 19 216,07 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 7 986 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, s upozorněním na následky spojenými s neuhrazením pohledávky. Odeslání této výzvy bylo prokázáno podacím lístkem České pošty ze dne 27. 11. 2024.

18. Z podacího lístku Pošta České Budějovice ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že dne 27. 11. 2024 žalobkyně, resp. její právní zástupce posílal na adresu žalovaného zásilku pod podacím číslem RR2728180865F. Z časové posloupnosti vyplývá, že se jedná o předžalobní výzvu uvedenou shora. Pomocí aplikace pošta online bylo zjištěno, že zásilka s uvedeným podacím číslem RR2728180865F byla vrácena odesílateli zpět s poznámkou „adresát neznámý“.

19. Žalobkyně soudu předložila i „Metodiku posuzování úvěruschopnosti“, dále dokument nazvaný „Autorizace ověření totožnosti“. Spolu s dokumenty nazvanými „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, „Identifikované příjmy“ a „Přehled bankovních transakcí vyplacených věřiteli“, které byly citovány shora, se jedná o interní dokumenty žalobkyně, které soud nepovažuje za důkazy, neboť se v podstatě jedná o tvrzení žalobkyně.

20. K tvrzené lustraci ve veřejných rejstřících (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík) i neveřejných rejstřících (registr CNCB) žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy.

21. Z předložených listinných důkazů soud prokazatelně zjistil, že dne 19. 3. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 48 400 Kč. Na tento úvěr žalovaný čerpal dne 19. 3. 2024 částku ve výši 8 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento úvěr něčeho uhradil. V důsledku prodlení se splácením splátek byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu, avšak marně. Způsob, jakým konkrétně žalobkyně zkoumala a následně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, nebyla soudu prokázána konkrétními listinami jako např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu apod.

22. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ.

23. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila konkrétními důkazy. Doloženy byly jen příjmy, to výplatními páskami, z nich však učinila žalobkyně nesprávný závěr o výši příjmu, s kterým lze jako s pravidelným kalkulovat pro budoucí období. Jako ověřený čistý měsíční příjem se uvádí částka 44 166 Kč. Nejedná se však o příjem, se kterým lze každý měsíc kalkulovat. Jde o příjem vypočtený jako průměr z čistých příjmů za 4 měsíce, přičemž z výplatních pásek za toto období je zřejmé, že tento příjem byl dosažen díky fakultativním složkám platu, jako je osobní ohodnocení, prémie a další příplatky. Žalobkyně měla kalkulovat s příjmem, který byl uveden ve výplatní pásce pod rubrikou „měsíční mzda“. Tento příjem také uváděl žalovaný, a to 32 000 Kč měsíčně. Zároveň výdaje, které žalovaný odhadem uvedl, byly ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně však počítala s měsíčními výdaji žalovaného ve výši 14 330 Kč. Není tak zřejmé, proč tyto výdaje snížila. Disponibilní zůstatek ve výši 14 900 Kč pak neodpovídá skutečnosti. Soud tedy považuje zkoumání výdajů žalovaného ze strany žalobkyně za nedostatečné, a proto jakákoliv analýza nemohla být řádná. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích, k tomuto však žádné důkazy nepředložila. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je skutečně schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

28. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný čerpal dne 19. 3. 2024 ve výši 8 000 Kč a které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 8 000 Kč, žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok v části jistiny posoudil jako bezdůvodné obohacení.

29. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 8 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 166,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 8 453,23 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a částky 139,10 Kč jako smluvní pokuty zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení, které nebylo ani samostatně vyjádřeno.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

31. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.