19 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 13 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 059 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 059 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 6. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 13 059 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovanou dne 12. 4. 2023 společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 266,30 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 792,70 Kč vrátit, a to jednorázovou splátkou nejpozději do 30 dnů od odeslání prostředků na účet žalované. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Na základě smlouvy o úvěru čerpala žalovaná na svůj účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou dne 20. 9. 2024 zástupcem žalobkyně, avšak marně. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024, podle které nabyla pohledávku za žalovanou od společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to dle listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ´s , Anonymizováno, s. r. o., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 266,30 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 792,70 Kč vrátit, a to nejpozději do 30 dnů od poskytnutí prostředků. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový.

5. Z Dodatku ke smlouvě o půjčce č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si tímto dodatkem dohodly nové datum splatnosti půjčky, a to ke dni 5. 7. 2023.

6. Z Potvrzení o platbě ze dne 29. 9. 2024 bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byla na účet znějící na jméno žalované č. , č. účtu, zaslána dne 12. 4. 2023 částka ve výši 9 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , což je rodné číslo žalované.

7. Z Potvrzení o platbě ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že dne 10. 1. 2023 došla na účet číslo , č. účtu, vedený na jméno právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 1 Kč z účtu číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2024 a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 25. 8. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 9. 2024 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024 a podacím lístkem z téhož dne.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě celkové částky ve výši 35 700,16 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka je složena z neuhrazené jistiny ve výši 26 698,16 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 002 Kč. Žalovaná byla upozorněna na následky neuhrazení dlužné částky. Odeslání výzvy žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 20. 9. 2024. Výzva zřetelně nevyčísluje bezdůvodné obohacení.

10. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze tvrzeno lustrování žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, s negativním výsledkem, důkaz o lustraci předložen nebyl. Žalobkyně výslovně uvedla, že k úvěruschopnosti žalovaného žádných důkazů nenavrhuje a v případě, že případně souhlasí s posouzením nároku jako nároku z bezdůvodného obohacení.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne 12. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná měla poskytnutou částku spolu s úrokem a s poplatkem za sjednání úvěru vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázovou splátkou nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, resp. ke dni 5. 7. 2023. Žalovaná úvěr ve výši 9 000 Kč čerpala, a to jednorázově dne 12. 4. 2023. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj závazek něčeho uhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky, ta však ničeho neuhradila. Důkazy k prokázání povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zkoumat a řádně prověřit úvěruschopnost žalované nebyly soudu předloženy. V žalobě bylo uvedeno, že k prokázání úvěruschopnosti nenavrhuje žalobkyně žádné další důkazy a případně souhlasí s posouzením nároku jako bezdůvodné obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neprověřila možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 419 a 420, § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyla dostačující i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalovaného. Nelze tak dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

23. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 9 000 Kč, které žalovaná jednorázově čerpala dne 12. 4. 2023 a které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 13 059 Kč (jistina úvěru ve výši 9 000 Kč, úrok ve výši 266,30 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 792,70 Kč), žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

24. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 13 059 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 059 Kč od 6. 7. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaná dosud neocitla v prodlení.

25. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“26. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz 33 Cdo 3675/2021-262), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021-262, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

27. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

28. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory. Vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

29. Soudu nebyla předložena žádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, která by mohla založit splatnost bezdůvodného obohacení ve výši 13 059 Kč s příslušenstvím. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1992/2024) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzva zaslaná žalovanému 7. 9. 2024 by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné není zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

30. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku,kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS 32 Cdo 1287/2018), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

31. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

32. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

34. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.