19 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 27 918 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co- do částky 9 570 Kč- zákonného úroku z prodlení z částky 26 928 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 009,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 16. 2. 2026 domáhala na žalované zaplacení částky 27 918 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovanou dne 5. 3. 2025 společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku v celkové výši 22 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru, a proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 10. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 928 Kč a smluvní pokuty ve výši 990 Kč, nejpozději splatných dne 11. 6. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost vyhodnotila na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích a již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, žádá, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení přípisem ze dne 11. 5. 2026, ve kterém zopakovala tvrzení uvedená v žalobním návrhu, zopakovala, že nedisponuje příslušnou dokumentací ke zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalované, dále že žalovaná uhradila na dlužnou částku 3 652 Kč a že žalobkyně nedisponuje dokladem o doručení výzvy k úhradě dluhu. Přílohou Vyjádření jsou Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná uzavřely dne 5. 3. 2025 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně splatit nejpozději do 4. 4. 2025. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový, splatný jednorázově, na dobu 30 dnů, s možností odkladu splatnosti – prodloužení splatnosti jistiny a úroku.

7. Z Dodatku číslo 1 ze dne 8. 3. 2025 k úvěrové smlouvě soud zjistil, že částka jistiny úvěru byla zvýšena z 11 000 Kč na 22 000 Kč, z Dodatku číslo 2 ze dne 24. 4. 2025 k úvěrové smlouvě pak bylo zjištěno, že žalobkyně prodloužila lhůtu splatnosti do 8. 5. 2025, to vše v souladu s ujednáními ve smlouvě o úvěru.

8. Z Výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, soud zjistil, že dne 5. 3. 2025 byla z tohoto účtu na účet žalované , č. účtu, zaslána částka ve výši 11 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tutéž informaci soud zjistil i z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, (zde označeno jako „Poskytnutí úvěru“).

9. Z Výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 10. 3. 2025 došla na účet číslo , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalované, platba ve výši 11 000 Kč označená jako „Dodatecna pujcka od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ pod variabilním symbolem , var. symbol, . Stejnou informaci soud zjistil i z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, (zde označeno jako „Navýšení úvěru“). Celkem tak bylo žalované žalobkyní poskytnuto 22 000 Kč, Anonymizováno10. Z Upomínky (v přílohách jako Upomínka 1) ze dne 12. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému uhrazení částky ve výši 27 132 Kč. Tato částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 928 Kč, smluvní pokuty ve výši 154 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.

11. Z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu (v přílohách jako Upomínka 2) ze dne 11. 6. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžité úhradě částky v celkové výši 28 018 Kč. Částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 928 Kč, smluvní pokuty ve výši 990 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 100 Kč. Tato výzva samostatně bezdůvodné obohacení nevyčísluje. Zaslání výzvy žalované bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 11. 6. 2025 (zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, ).

12. Z Výzvy k úhradě pře podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě celkové částky 37 606,16 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny 31 684,16 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 922 Kč. V této výzvě není bezdůvodné obohacení zvlášť vyčísleno. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že dne 20. 10. 2025 pod číslem , Anonymizováno, posílala právní zástupkyně žalobkyně na adresu žalované zásilku.

13. Potvrzením o finančních transakcích k uvěrové smlouvě číslo , hodnota, bylo prokázáno, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 3 652 Kč, a to dne 24. 4. 2025.

14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z jejího Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 12. 12. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou (v Seznamu pohledávek pod pořadovým číslem , hodnota, ). Žalobkyně tak prokázala svoji aktivní legitimaci. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 16. 10. 2025, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 a Potvrzením o podání doporučené zásilky, ze kterého soud zjistil, že pod číslem RR1921976333E posílala právní zástupkyně žalobkyně na adresu žalované dne 20. 10. 2025 zásilku.

15. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, soudu ale sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích a již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, žádá, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Tyto informace soud zjistil též z Vyjádření žalobkyně ze dne 11. 5. 2026, ve kterém žalobkyně navíc sdělila, že nedisponuje dokladem o doručení výzvy k úhradě dluhu.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky nejpozději do 4. 4. 2025 vrátit. Ke smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, a to ohledně navýšení jistiny o 11 000 Kč a o prodloužení splatnost úvěru do 8. 5. 2025. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 22 000 Kč bezhotovostně na svůj bankovní účet. Na jistinu splatila celkem 3 652 Kč, se zbytkem je v prodlení. Žalobkyně nedisponuje dokumentací k výsledkům ověřování a zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z tohoto důvodu navrhla, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

23. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 22 000 Kč, které žalovaná čerpala dne 5. 3. 2025 a 10. 3. 2025 bezhotovostně na svůj účet. Na dlužnou částku žalovaná uhradila 3 652 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 18 348 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

24. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 18 348 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 9 570 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 928 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

26. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

27. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

28. Soudu nebyla předložena řádná výzva k úhradě dluhu, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

29. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

30. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 009,54 Kč, přičemž tato částka představuje 31,44% z jejich celkové výše 3 211 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 65,72% a úspěchu žalované v rozsahu 34,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 396 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 918 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

32. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

33. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.