19 C 60/2022
č. j. 19 C 60/2022-61
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení příslušenství rozsudkem pro zmeškání <b>I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 129 472,20 Kč jako kapitalizovaný úrok od 25. 8. 2010 do 7. 1. 2020 a dále úrok 11,9 % ročně z částky 17 397,19 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení uhradit 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2008. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] tuto smlouvu uzavřel se žalovanou. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 174 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 11,9% ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, původní věřitel úvěr ke dni 24. 8. 2010 zesplatnil. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině úvěru 148 994,19 Kč. Žalovaná byla i nadále povinna dle všeobecných obchodních podmínek hradit celkové dlužné částky ke dni zesplatnění úroky z prodlení v zákonné výši a z nesplacené jistiny úvěru smluvní úrok ve výši 11,9% ročně od 25. 8. 2010 do zaplacení. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba], [anonymizováno], reg. [číslo] společnost se sídlem ve Spojeném království Británie a Severního Irska. Tento nabyvatel pohledávky uplatnil právo na zaplacení pohledávky 18. 1. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 62 C 157/2013. Předmětem žaloby bylo zaplacení dlužné částky ke dni zesplatnění a dále zákonného úroku z prodlení od 25. 8. 2010 do zaplacení. U soudu nebylo uplatněno právo na zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 11,9% ročně od 25. 8. 2010 do zaplacení. Soud žalobě vyhověl. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru včetně přísudku dle rozsudku byla následně postoupena [právnická osoba], LTD. žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 8. 2016. Předmětem postoupení bylo i veškeré příslušenství. Žalobkyně touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení smluvních úroků z úvěru, které dosud nebylo u soudu uplatněno. Tento nárok uplatňuje s odkazem na § 502 a § 506 zák. č. 513/1991 Sb. platného ke dni sjednání smlouvy. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 11,9% ročně z 17 397,19 Kč (jistina ponížená o dosud poslední platbu žalované) od 8. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků za období od 25. 8. 2010 do 7. 1. 2020 ve výši 129 472,20 Kč a dále smluvní úrok ve výši 11,9% ročně z částky 17 397,19 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 20. 4. 2022. Žalované bylo dne 7. 4. 2022 do vlastních rukou (náhradním způsobem doručení) doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouva o úvěru ze dne 22. 7. 2008. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Dále soud uvádí, že v řízení žalovaná nevyvinula žádnou aktivitu, kterou by mohl při úvaze, zda rozhodnout rozsudkem pro zmeškání zohlednit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Žalobkyně výslovně požadovala přiznat pouze náklady soudního poplatku a výslovně nežádala, aby jí byly přiznány náklady právního zastoupení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.