19 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 36 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 17. 5. 2024 do zaplaceníb) částky ve výši 8 600 Kč,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 406,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 2. 1. 2026 domáhala na žalované zaplacení částky 36 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou dne 15. 1 2024 uzavřela se žalovanou společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40% měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Úrok přirostlý k jistině za uplynulé období byla žalovaná povinna splácet vždy nejpozději ke 14. dni v měsíci, jistinu mohla splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 5. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu ke dni 17. 5. 2024. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 20. 7. 2025. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, nejpozději splatných dne 16. 5. 2024, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta, jejíž kapitalizovaná výše činí 8 600 Kč. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, souhlasila s tím, aby jej soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Ke zkoumání a ověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, současně byla žalobkyní lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, ., která jí předtím nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný, vyslovila žalobkyně souhlas, aby byl její nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z Formuláře pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, ze Všeobecných obchodních podmínek účinných ke dni 29. 8. 2023 a z občanského průkazu žalované číslo , hodnota, vydaného Magistrátem města , adresa, dne 20. 9. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaná uzavřeli dne 15. 1. 2024 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem 40% měsíčně a žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději ke 14. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, jako revolvingový, s možností opakovaného čerpání, s pravidelným splácením úroků, neúčelový, nezajištěný, bezhotovostní.

6. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni uvedla, že je rozvedená, žije ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami, které jsou na ní výživou závislé, společně bydlí v nájemním bytě, žalovaná má středoškolské vzdělání (vyučena s maturitou) a v době poskytnutí úvěru byla zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . na pozici skladník, kde pracovala od září 1997. Jako svůj čistý měsíční příjem uvedla částku 40 574 Kč, výdaje pak částkou 25 000 Kč. V době žádosti o poskytnutí úvěru na ní nebyly vedeny exekuce ani proti ní nebylo zahájeno insolvenční řízení. S podmínkami úvěrové smlouvy vyslovila souhlas.

7. Z listiny nazvané „Zesplatnění spotřebitelského úvěru“ ze dne 16. 5. 2024 soud zjistil, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 5. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 57 899,93 Kč, a to do tří dnů od doručení této výzvy na účet v ní uvedený.

8. Z Výzvy před podáním žaloby z dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 75 020 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 65 244 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 9 776 Kč s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání. Zásilka s předžalobní výzvou byla posílána pod podacím číslem , Anonymizováno, , což bylo soudu prokázáno potvrzením o zaslání.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek (bez data) uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě uvedených smluv na žalobkyni. Součástí smluv je i seznam pohledávek, kde je pohledávka žalované výslovně uvedena.

10. Z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo žalované oznámeno. Potvrzení o zaslání zásilky právním zástupcem žalobkyně na adresu žalované po podacím číslem , Anonymizováno, bylo soudu předloženo a tato skutečnost tak byla prokázána.

11. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila pouze shora uvedenou Žádost o spotřebitelský úvěr, ze které soud zjistil informace týkající se rodinného stavu, zaměstnání, výše čisté mzdy, výše měsíčních výdajů (viz shora). Tyto informace však nebyly ze strany žalobkyně ničím doloženy.

12. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas, aby její nárok byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalované, proto soud dál již žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Dne 15. 1. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu se 40% p. m. úrokem právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalované nedoložila dostatečné důkazy a již v žalobě souhlasila, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení. Soud ji proto dále nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. S ohledem na absenci důkazů k tvrzením o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

20. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, které žalovaná žalobkyni v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 20 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložené výzvy nevyčíslovaly a nevyzývaly jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došly a dostaly se do sféry vlivu žalovaného, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.

21. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 20 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 28 000 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení a částky ve výši 8 600 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud s těmito částkami neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“22. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

23. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

24. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 54,65% oproti úspěchu žalované v rozsahu 45,35%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 406,22 Kč (úspěch ve výši 54,65% mínus neúspěch ve výši 45,35%, tj. 9,3% z celkových nákladů ve výši 4 368 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 464 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

26. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

27. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.