19 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem územní celek , IČO pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 24 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení od 28. 10. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že dne 27. 10. 2020 při jízdě na lince linka B metra hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobkyně proto požadovala po žalované úhradu jízdného ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě vyjádřila prostřednictvím svého opatrovníka Obce Staré Hodějovice, kdy zároveň navrhla přiznat pouze částku 24 Kč s příslušenstvím, a to vzhledem k omezení svéprávnosti žalované. Soud z„ Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 27. 10. 2020 na lince linka [anonymizováno] metra. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 26 Nc 507/2015-80. Ná následně rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2020, č.j. P 202/2019-363 byla žalovaná, a je dosud, omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a dispozice s finanční částkou do 1 000 Kč. Soud o tom, že je žalovaná osobou omezenou ve svéprávnosti žalobkyni s dotazem, zda na projednání žaloby i nadále trvá. Žalobkyně výslovně uvedla, že na žalobě trvá. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 27. 10. 2020 na lince metra [anonymizováno]. Na výzvu kontrolora ve stanici metra [anonymizováno] se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. O jízdě žalované bez platné jízdenky byl sepsán zápis o přepravní kontrole [číslo]. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 57 odst. 1 o. z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatila jízdné, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na omezení svéprávnosti žalované, které bylo žalobkyni známo ze sdělení soudu, není možné s ohledem na omezení svéprávnosti žalované a jejím omezením právních jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a dispozice s finanční částkou do 1 000 Kč, žalobkyni přiznat nárok na přirážku k jízdnému. Zároveň by přiznání této částky bylo v rozporu s dobrými mravy, tedy v rozporu s ust. § 2 odst. 3 o. z. V této části proto soud žalobu zamítl. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úroky z prodlení byly stanoveny pouze z přiznané částky 24 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni pouze nárok na náhradu soudního poplatku. V dané věci podle soudu nelze rozhodnout pouze formálně podle pravidla úspěchu ve věci. Současná právní úprava nedává žádnou možnost, aby při právním jednání protistrana poznala, že jednající osoba je omezena ve svéprávnosti (i omezený ve svéprávnosti disponuje občanským průkazem). Z uvedeného důvodu má soud za to, že nelze klást žalobkyni zcela k tíži v rámci nákladů řízení, že v řízení neuspěla a je třeba vnímat důvody neúspěchu. Spravedlivé uspořádání se soudu jeví přiznání nákladu soudního poplatku. Ten by soud nevrátil ani v případě, že by žalobkyně na upozornění soudu o nesvéprávnosti žalované reagoval zpětvzetím žaloby. Náklady právního zastoupení však soud nepřiznal.