19 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 249 549,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 587,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně jdoucím od 22. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - částky 79 962,04 Kč - zákonného úroku z prodlení z částky 104 381,82 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, - smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 78 029 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 11. 2. 2022 a doplněnou podáním ze dne 14. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 249 549,92 Kč spolu se zákonným úrokem i smluvním úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 9. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 1 929 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26 % ročně. Žalovaný měl celkem zaplatit částku ve výši 138 888 Kč (70 000 Kč jistina a 68 888 Kč úrok). Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla sjednána i doplňková služba Podpora, která zahrnovala 3 služby, přičemž žalovaný se zavázal za každou z nich hradit měsíční poplatek, celkem ve výši 1 099 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, za které mu vyúčtovala celkem 800 Kč dle Smlouvy (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku s tím, že požaduje úhradu 500 Kč). I přes opětovné výzvy žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 1. 2021. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem odeslaným dne 21. 12. 2021 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Žalovaný uhradil celkem jednu splátku ve výši 3 028 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 69 587,88 Kč, nedoplatku úroků ve výši 67 371,33 Kč, nákladů na upomínky ve výši 0 Kč, zbývající části doplňkové služby Podpora ve výši 78 029 Kč, smluvního úroku za prodlení ve výši 30,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 34 793,94 Kč při započtení přeplatku žalovaného ve výši 232,66 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 104 381,82 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 78 029 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla v žalobě ničeho. V podání ze dne 14. 4. 2022 doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z předložených dokumentů (kopie OP, výpisy z bankovního účtu žalovaného), na základě lustrace v rejstřících a databázích (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registr [příjmení]). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Průměrný příjem žalovaného uvádí v částce 27 258 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

5. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

6. Žalovaný je státním občanem Rumunské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazky ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

7. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

8. Certifikáty společnosti [webová adresa] (důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů, systém identifikace a řízení rizik organizace a systém managementu kvality) a výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyně dokládala, že byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

9. Žalobkyně si ověřila, že žalovaný nemá záznam v registru [příjmení] (výsledek lustrace v registru [příjmení]). Současně provedla kontrolu lustrací v insolvenčním rejstříku (výpis z insolvenčního rejstříku). Identitu žalovaného žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu žalovaného (kopie občanského průkazu žalovaného a záznamu o platnosti povolení k pobytu).

10. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], za období červen 2021 se podává, že žalovaný měl příjmy ze zaměstnání ve výši 27 476 Kč, dále z úvěru u žalobkyně ve výši 28 000 Kč a z nájmu ve výši 6 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil 8 796,32 Kč. Výdaje činily 67 209,95 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u vedeného u [právnická osoba], za období červenec 2021 se podává, že žalovaný měl příjmy ze zaměstnání ve výši 30 791 Kč, přičemž splácel úvěr u žalobkyně splátkou ve výši 1 514 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil 2 858,08 Kč. Výdaje činily 61 587,44 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u vedeného u [právnická osoba], za období srpen 2021 se podává, že žalovaný měl příjmy ze zaměstnání ve výši 26 831 Kč, přičemž splácel úvěr u žalobkyně splátkou ve výši 1 514 Kč. Dále je z výpisu patrné, že žalovaný hradil poplatek [právnická osoba] ve výši 16 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil 0,39 Kč. Výdaje činily 36 829,03 Kč.

13. Z výplatní pásky za období červen, červenec a srpen 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], přičemž žalobkyně ověřila jeho měsíční příjmy za toto období.

14. Příkaz k povolení inkasa ze dne 25. 9. 2021 osvědčuje, že bylo sjednáno inkaso pro žalobkyni ve výši 9 084 Kč měsíčně 15. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2021 včetně přílohy [číslo] z potvrzení o vyplacení úvěru, tabulky umoření, detailu pohybu – bezhotovostní platba a opakovaná platební instrukce, z předsmluvních informací a interního výpisu o úvěru má soud za prokázané, že žalovaný splácel úvěr poskytnutý žalobkyní dne 14. 6. 2021 ve výši 35 000 Kč. Tento byl doplacen prostřednictvím navýšení. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 23. 9. 2021 a z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky má soud za prokázané, že žalovaný splatil neuhrazenou část dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2021.

16. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2021 včetně přílohy [číslo] z potvrzení o vyplacení úvěru, tabulky umoření, detailu pohybu – bezhotovostní platba, z předsmluvních informací a zprávy žalobkyně má soud za prokázané, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, kdy částka 10 500 Kč byla započtena na náklady žalobkyně coby poskytovatele úvěru, částka 24 849 Kč byla vyplacena žalovanému na účet, částka 34 651 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně a sloužila k úhradě předchozího dluhu žalovaného vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [číslo]. Z přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud naznal, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho průměrný příjem činí 27 258 Kč a náklady na bydlení 10 000 Kč. Z přílohy [číslo] (smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA) a z žádosti o doplňkové služby PODPORA má soud za prokázané, že strany sjednaly ke smlouvě i tuto doplňkovou službu.

17. Upomínka [číslo] ze dne 20. 11. 2021 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 3 028 Kč splatné dne 15. 11. 2021 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

18. Upomínka [číslo] ze dne 5. 12. 2021 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky opakovanou výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

19. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 12. 2021 a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne 21. 12. 2021 včetně podacího archu prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnila nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 249 812,44 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 3. 2. 2022.

20. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

21. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 70 000 Kč. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně. Z výpisů účtu žalovaného vyplývá, že v předmětném období byl konečný zůstatek skoro nulový (0,39 Kč), výdaje nepřevyšovaly příjem, ale z důvodu poskytnutí úvěru žalobkyní. Zároveň z výpisu z účtu vyplývá, že zůstatky na účtech za tři měsíce předcházející úvěru byly minimální, když v tomto období byla finanční situace žalovaného dotována předchozím úvěrem od žalobkyně [číslo] ve výši 28 000 Kč, který se na účtech žalovaného projevil 15. 6. 2021. Navíc úvěr ze smlouvy [číslo] byl žalovanému poskytnut za účelem úhrady úvěru [číslo]. To dokazuje, že se žalovaný ocitl v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů mu ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalovaného. Navíc žalobkyně neověřovala výdaje žalovaného (např. za bydlení ve výši 10 000 Kč, výživu apod.)

22. Soud tedy dospěl k závěru, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného neproběhlo ze strany žalobkyně řádně, nebyly dostatečně zhodnoceny výdaje žalovaného, pouze příjmová stránka. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá značná zatíženost příjmu žalovaného, poplatky pracovní agentuře Amboseli, a to 16 000 Kč měsíčně. Nad to byl žalovaný zatížen i jiným úvěrem u žalobkyně.

23. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>24. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>25. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>26. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>32. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 33. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 35. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li sice z ověřených příjmů žalovaného, ale nezkoumala jeho výdaje a zejména nezohlednila skutečnost, že žalovaný si již dříve vzal úvěr a ocitl se v prodlení, tj. žalovaný byl již v tzv. dluhové spirále. Dosahovaly-li výdaje žalovaného vyšších částek, přičemž příjmy žalovaného kryly výdaje, jelikož pocházely z úvěru od žalobkyně, a konečné zůstatky byly ve sledovaném období nízké, nelze hovořit o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

37. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK (bod 34).

38. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 69 587,88 Kč, která představuje nesplacenou část jistiny.

39. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 70 000 Kč, kterou jí co do 69 587,88 Kč nevrátil, soud co do tohoto rozsahu žalobě vyhověl, přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení (výrok I.). Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků a smluvních pokut, soud žalobu co do částky ve výši 79 962,04 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 78 029 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení částečně zamítl (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 104 381,82 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 22. 3. 2022, do zaplacení.

40. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.