19 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 117 962,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 635,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do- částky 59 294,79 Kč- zákonného úroku z prodlení z částky 57 486,92 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně- částky 3 031,84 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 2. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 117 962,23 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva“), kterou dne 25. 10. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou distančním způsobem a na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 59 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. První splátka byla splatná dne 24. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 10. 2026. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, na stránkách žalobkyně www.flexifin.cz. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet číslo , č. účtu, bezhotovostně, a to v platbách: dne 14. 1. 2024 částka 5 000 Kč, dne 9. 4. 2025 částka 2 709 Kč, dne 1. 4. 2025 částka 9 007 Kč, dne 12. 3. 2025 částka 18 014 Kč, dne 25. 10. 2023 částka 5 000 Kč, dne 10. 12. 2024 částka 6 000 Kč, dne 18. 3. 2025 částka 25 050 Kč. Celkem tedy bylo žalované vyplaceno 70 780 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila doplňkové služby – poplatky za služby „Klidné spaní“, „Presto“, „Informační SMS servis“. Na jistinu žalovaná splatila celkem 15 144,40 Kč, a to takto: dne 2. 11. 2023 částku 4 838,75 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 216,09 Kč, dne 18. 2. 2024 částku 10,94 Kč, dne 21. 2. 2024 částku 6,24 Kč, dne 29. 2. 2024 částku 4 983,52 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 4 254,35 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 436,81 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 61,10 Kč, dne 17. 3. 2025 částku 29,73 Kč a dne 15. 4. 2025 částku 306,87 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 18. 12. 2025. Žalovaná částka ve výši 114 930,39 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 55 693,13 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 025,45 Kč, smluvního úroku ve výši 57 443,47 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 629,74 Kč a poplatku za „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za období od 16. 5. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 3 031,84 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 57 486,92 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení.

2. Ke zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela z prohlášení žalované o celkovém počtu členů domácnosti, o počtu členů domácnosti majících příjem, o čistých měsíčních příjmech a o pravidelných měsíčních výdajích. Dále žalovanou lustrovala v registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastr nemovitostí, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta, databáze vedené CNCB, registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI, BRKI) a měla k dispozici výpisy z účtu a výplatní pásky, přičemž výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 30 692 Kč.

3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok za prokázaný, vyslovuje souhlas, aby soud posoudil její nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní.

5. Soud proto ve věci dále postupoval v souladu s ustanovením § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání ve věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

7. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z Informací pro spotřebitele, z Autorizace ověření totožnosti a z Předpisu denních splátek soud zjistil, že dne 25. 10. 2023 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované částku až do výše kreditového rámce 59 800 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet formou denních splátek včetně příslušenství. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na den 17. 4. 2025, roční procentní sazba nákladů činila při čerpání celého kreditního rámce 2 107,46%, datum splatnosti první denní splátky byl stanoven na 24. 11. 2023 a datum splatnosti úvěru na den 17. 4. 2025. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla finanční prostředky žalované v následujících platbách: dne 25. 10. 2023, dne 14. 1. 2024, dne 10. 12. 2024, dne 12. 3. 2025, dne 18. 3. 2025, dne 1. 4. 2025 a dne 9. 4. 2025, celkem 70 780 Kč. Všechny platby byly poukázány na účet číslo , č. účtu, .

9. Z listiny nazvané „Bank ID výpis“ soud zjistil číslo bankovního účtu žalované: , IBAN, .

10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky ve výši 120 103,75 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a zároveň k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 12 480 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Výzva zvlášť nevyčísluje jistinu a zvlášť příslušenství. Doručování výzvy bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025 prostřednictvím České pošty, s. p. pod podacím číslem , Anonymizováno, , a to na adresu žalované: , adresa, .

11. Z Výzvy ze dne 15. 8. 2025 posílané prostřednictvím e-mailu soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na to, že nejstarší neuhrazená splátka je 92 dnů po splatnosti a z toho důvodu přistupuje k výpovědi smlouvy s okamžitou platností, současně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 117 965,17 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Dlužná částka není nikterak konkretizována, tedy z čeho se skládá, jaká je výše jistiny a jaká je výše příslušenství.

12. Z listiny nazvané CreditworthinessMethodology soud zjistil postupy užívané žalobkyní při zkoumání úvěruschopnosti, databáze, ze kterých vychází, charakter dokumentů podpůrně požadovaných po klientech. S touto listinou souvisí dokument nazvaný „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., ze kterého soud zjistil, že celkový počet členů domácnosti žalované jsou tři, z toho dva mají příjmy, výše pravidelných měsíčních výdajů na splácení půjček činí 3 000 Kč, výše výdajů na bydlení je uváděna částkou 0 Kč, další výdaje označené jako „zbytné“ byly vyčísleny částkou 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena v částce 30 692 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem je uvedena ve výši 22 360 Kč, rezerva pro výdaje je ve výši 600 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou stanoveny částkou 4 480 Kč, disponibilní příjem je uveden ve výši 17 800 Kč. Z listiny nazvané „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že ověřený příjem je uveden v částce 30 692 Kč a žalobkyně v této listině tvrdí, že příjem byl doložen výpisem z bankovního účtu, který obsahoval příjmové transakce.

13. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná na úvěr splatila celkem 15 144,40 Kč. Toto tvrzení nebylo ničím doloženo.

14. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru:

15. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 25. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 70 780 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná úvěr v plné výši nesplatila, když uhradila pouze částku 15 144,40 Kč. Ke zkoumání a prověřování úvěruschopnosti žalované byla předložena listina nazvaná CreditworthinessMethodology. Údaje o příjmech a výdajích v ní obsažené nebyly ničím doloženy. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas, aby soud posoudil její nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a §§ 419, 420 a násl. o. z.

17. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 420 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to z toho důvodu, že žalobkyně nedostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované. K deklarovaným příjmům nebyly předloženy ani výplatní pásky, ani výpisy z účtu, pracovní smlouva, výdaje nebyly konkretizovány vůbec, když např. výdaje na bydlení jsou uvedeny ve výši 0 Kč a není zřejmé, z jakého důvodu. Nejsou zohledněny výdaje na domácnost, když žalobkyně tvrdila, že žalovaná žije s dalšími dvěma osobami ve společné domácnosti, z toho jeden člen je bez příjmů. Nelze tak dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované řádně a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Finanční situaci žalované tak žalobkyně zkoumala nedostatečně, a přesto jí úvěr poskytla. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

25. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 70 780 Kč, které žalovaná čerpala v platbách na účet číslo , č. účtu, takto: dne 25. 10. 2023, dne 14. 1. 2024, dne 10. 12. 2024, dne 12. 3. 2025, dne 18. 3. 2025, dne 1. 4. 2025 a dne 9. 4. 2025. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na jistinu částku 15 144,40 Kč. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy a na návrh žalobkyně, aby byl její nárok případně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, soud uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 55 635,60 Kč, kterou je povinna žalobkyni vydat.

26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 55 635,60 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 59 294,79 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 57 486,92 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení a částky 3 031,84 Kč zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“27. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

28. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

29. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

30. Soudu byly předloženy dvě výzvy k úhradě dluhu, avšak ani jedna z nich nebyla řádná, tedy v podobě, aby mohla nastat splatnost bezdůvodného obohacení. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

31. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

32. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

34. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.