19 C 92/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 10 394,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 394,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 394,14 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 1. 2026 domáhala na žalované zaplacení částky 10 394,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, kterou uzavřela se žalovanou dne 16. 10. 2023 společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne úvěr ve výši 22 800 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 22 800 Kč v platbách: dne 16. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 26. 10. 2023 částku 4 000 Kč, dne 9. 11. 2023 částku 11 000 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 1 600 Kč a dne 12. 1. 2024 částku 1 200 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. účtu. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky čerpala, avšak nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. K zesplatnění celého úvěru došlo ke dni 6. 5. 2024. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou dne 25. 11. 2024, avšak marně. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni 12 405,86 Kč. Předmětem žalobního návrhu tak je nesplacená jistina úvěru ve výši 10 394,14 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti právnická osoba., IČO IČO, která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 16. 10. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 590 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 457,50% ročně formou pravidelných měsíčních splátek splácet. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, se splatností na dobu neurčitou. Nedílnou součástí smlouvy bylo Čestné prohlášení klienta, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, Standardní informace o spotřebitelskému úvěru a Vysvětlení k posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z Potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. č. účtu vedený na žalovanou dne 16. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 26. 10. 2023 částku 4 000 Kč, dne 9. 11. 2023 částku 11 000 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 1 600 Kč, dne 12. 1. 2024 částku 1 200 Kč. Všechny platby byly zasílány pod stejným variabilním symbolem var. symbol. Žalovaná tak čerpala úvěr v celkové výši 22 800 Kč.

7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila z celkové částky dluhu částku 12 405,86 Kč.

8. Z listiny „Movinero“ datované 6. 5. 2024, která obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky a která má charakter emailové zprávy, soud zjistil, že zde je jistina vyčíslena částkou 10 394,14 Kč. Doručování této zprávy však neproběhlo s využitím poštovních služeb, nelze proto tuto listinu použít k prokázání domněnky dojití výzvy do sféry vlivu žalované (viz níže).

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 29 166,14 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol. Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 24 366,14 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 800 Kč. Jistina v této výzvě není samostatně vyčíslena. Odeslání této výzvy na adresu žalované bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 25. 11. 2025 (zásilka pod podacím číslem RR1922089388E).

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 a z jejího Dodatku číslo 1 ze dne 8. 11. 2025 uzavřených mezi společností právnická osoba, IČO IČO, jako postupitelem na straně jedné, a společností právnická osoba., IČO IČO, jako postupníkem na straně druhé, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, jako postupitelem na straně jedné a společností právnická osoba., IČO IČO žalobkyně, jako postupníkem na straně druhé, a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na základě uvedených postupních smluv nejprve na právní předchůdkyni žalobkyně a poté na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 21. 11. 2025 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 a Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 25. 11. 2025 (zásilka pod podacím číslem Anonymizováno). V Oznámení není samostatně vyčíslena jistina dluhu.

11. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo tvrzeno ničeho. Žalobkyně výslovně již v návrhu uvedla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Pro ověření totožnosti žalované měla žalobkyně k dispozici občanský průkaz žalované vydaný dne 20. 9. 2016 Magistrátem města adresa.

12. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

17. Soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to s ohledem na absenci tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že pokud by neměl soud její nárok za prokázaný, nechť je posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 22 800 Kč, které žalovaná čerpala v platbách dne 16. 10. 2023 částku 5 000 Kč, dne 26. 10. 2023 částku 4 000 Kč, dne 9. 11. 2023 částku 11 000 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 1 600 Kč a dne 12. 1. 2024 částku 1 200 Kč. Podle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaná uhradila 12 405,86 Kč. Zbývající částku, tj. částku 10 394,14 Kč, žalovaná žalobkyni nevrátila, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 10 394,14 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

18. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 394,14 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 10 394,14 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II).

19. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru, přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

20. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

21. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

22. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR spisová značka) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

23. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS spisová značka), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

24. Žalobkyně tedy nepředložila řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (příslušenství nemá vliv na úspěch ve věci), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

26. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

27. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.