19 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 /I, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 662 184,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 616 025,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, AnonymizovánoII. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- částky 46 158,50 Kč- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 68 786,55 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 662 184,32 Kč od 26. 3. 2023 do 30. 11. 2023- kapitalizovaného úroku ve výši 36 639,80 Kč vzniklým sazbou 7,99 % ročně z částky 657 720,32 Kč od 26. 3. 2023 do 30. 11. 2023- zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 662 184,32 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení- úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 657 720,32 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 82 691 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 21. 12. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 662 184,32 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci spolu uzavřeli dne 1. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 650 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Úroková sazba činila 7,99 % ročně, úrok byl počítán denně ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru a připsáním k jistině úvěru se stal její součástí. Žalovaný se zavázal zaplatit v den uzavření smlouvy cenu za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a další poplatky v souladu se smlouvou a ceníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Soukromá klientela, a Ceník , právnická osoba, . Úvěr byl žalovanému poskytnut jako neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobkyni splatit prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 7 959 Kč splatných vždy 10. den každého kalendářního měsíce. Pro případ porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši. Za porušení podmínek smlouvy se považoval mimo jiné případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru o dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Žalobkyně je v takovém případě oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak žalovaný na její výzvy nijak nereagoval. Žalobkyně proto prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 25. 3. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 662 185 Kč. Dne 20. 11. 2023 žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství, případně navrhla uzavření splátkové dohody. Žalovaný na předžalobní pokus o smír nikterak nereagoval, svůj dluh neuhradil. Žalovaný dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 657 720,32 Kč, poplatků ve výši 4 464 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 36 639,80 Kč vzniklým sazbou 7,99 % ročně z částky 657 720,32 Kč od 26. 3. 2023 do 30. 11. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68 786,55 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 662 184,32 Kč od 26. 3. 2023 do 30. 11. 2023, dále žalobkyně nárokuje smluvní úrok ve výši 7,99 % ročně z částky 657 720,32 Kč (jistina) od 1. 12. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 662 184,32 Kč (jistina + poplatky) od 1. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, kdy porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. V rámci interního systému žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, a to insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, evidenci dlužníků SOLUS a nebankovní registr klientských informací CBCB. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěru splatit, a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Vietnamské socialistické republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 25 bodu 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V čl. 9.7 smlouvy o úvěru a čl. 31.1 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně se účastníci dohodli na příslušnosti českých soudů k řešení jejich sporů.

4. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 13. 6. 2024, který byl žalobkyni doručen dne 20. 6. 2024, byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, že při poskytnutí úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla, když dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, má být žalobkyně schopna soudu prokázat, na základě jakých listin (zdrojů) posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla, a předložila dokumenty, na základě kterých k tomuto posouzení došlo. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z údajů získaných jak od žalovaného, tak ze třetích stran, jako je bankovní i nebankovní (SOLUS) registr dlužníků, evidence exekucí a insolvenční rejstřík (výsledek lustrace žalovaného negativní), a vzala v úvahu i veřejně dostupné údaje např. o tehdejší výši životního a existenčního minima. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila výpisy z účtu, ze kterých je patrné, že žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru uvedená výše příjmů odpovídala průměrnému příjmu žalovaného za měsíce předcházející podání žádosti o úvěr. Lustrací rejstříku CBCB a interních systémů evidence úvěrového zatížení klientů žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpal v době poskytnutí úvěru ještě kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč (není propsán v rejstříku CBB). Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022 a výpis z CBCB.

5. Opatrovnice žalovaného se ve věci vyjádřila tak, že v souladu se z. s. ú. je předmětná smlouva o úvěru neplatná, neboť žalobkyně nedostatečně zhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když v době podání žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný dle poskytnutých informací bydlel v nájemním bytě spolu s další osobou a za tento nájem (v , adresa, ) platil částku 4 500 Kč měsíčně, tedy částku naprosto nereálnou, a žalovanému bylo v době jím podané žádosti 61 let a úvěr měl být řádně splacen do 10. 8. 2032, tedy do doby, kdy by bylo žalovanému více jak 71 let. Žalobkyně si dále nevyžádala od žalovaného potvrzení jeho zaměstnavatele o trvání pracovního poměru žalovaného a spokojila se toliko s výpisy z jeho sporožirového účtu vedeného přímo u žalobkyně, dle kterých žalovaný realizoval jen jedenkrát měsíčně minimální výběry hotovosti a dne 10. 1. 2022 provedl výběr hotovosti v částce 315 000 Kč a následně dne 8. 7. 2022, tedy necelý měsíc před podáním žádosti o úvěr z titulu předmětné smlouvy, čerpal ze sjednaného kontokorentního účtu částku 215 000 Kč. Nadto ke dni uzavření předmětné smlouvy sporožirový účet vykazoval záporný zůstatek.

6. Soud ve věci nařídil dne 19. 9. 2024 jednání, při kterém po provedení důkazů poučil žalobkyni, že má dosud za nedostatečně tvrzené a zejména prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k tomu dal poučení dle 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, resp. dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně neměla dalších návrhů a tvrzení.

7. Z listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2022, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 650 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni poskytnutý úvěr splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 959 Kč splatných ve formě inkasa ze sjednaného účtu vždy v 10. den každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 12. 9. 2022 a poslední splátka ve výši 4 427 Kč měla být splatná dne 10. 8. 2032. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 7,99 % ročně, které se dle čl. 3.1 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny. Žalovaný se dále zavázal zaplatit v den uzavření smlouvy cenu za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a dále se zavázal zaplatit ceny za vedení splátkového účtu, cenu za zřízení a provádění inkasa a pojistné na pojištění proti neschopnosti splácet úvěr. Žalobkyně byla dle čl. 8.1 a 8.2 smlouvy oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný mimo jiné v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 1. 8. 2022). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, ., pro soukromou klientelu, ceníkem pro soukromou klientelu účinným od 23. 7. 2022 a ceníkem pro soukromou klientelu účinným od 1. 2. 2023).

8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisů z účtu za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný v úvěrové žádosti uvedl, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 39 480 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022. Tyto příchozí transakce za uvedené období byly zprůměrovány a vyšla částka 39 480 Kč jako průměrný příjem žalovaného. Jiným způsobem příjem žalovaného ověřován nebyl, nebyla předkládána pracovní smlouva, nebylo ověřeno, jaký druh smlouvy (smlouva na dobu určitou, neurčitou) má žalovaný uzavřen. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 4 500 Kč. Tyto výdaje žalobkyně neověřovala, nicméně částce 4 500 Kč uváděné žalovaným neuvěřila, a proto vyšla z ekonomického modelu pro potřeby dokládání úvěruschopnosti, kdy stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 9 739 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný ani zaměstnavatel žalovaného nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti již poskytnutý kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč měsíčně. Dne 8. 7. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 215 000 Kč, tedy necelý měsíc před poskytnutím úvěru z titulu předmětné smlouvy, se kterým v analýze příjmů a výdajů nijak nekalkulovala, není ani zřejmá výše splátky na tento kontokorentní úvěr. Nadto ke dni uzavření předmětné smlouvy účet žalovaného u žalobkyně vykazoval záporný zůstatek ve výši - 1 221 Kč. Při jednání žalobkyně sdělila, že velké výběry hotovosti ani záporné zůstatky těsně před poskytnutím úvěru pro ni nebyly signálem, aby neposkytla žalovanému úvěr či se alespoň dotazovala, k čemu tak velké prostředky v průběhu několika měsíců žalovaný vynaložil (leden 315 000 Kč, červenec 215 000 Kč, srpen 650 000 Kč). Soud dále zjistil, že v posouzení úvěruschopnosti klienta je matematická chyba, když příjem žalovaného je po odečtení nákladů uveden ve výši 31 371 Kč namísto 29 741 Kč (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu za období od 1. 1. 2022 do 31. 7. 2022).

9. Z interní informace žalobkyně z registru CCB, ze kterého by mělo být zjistitelné, že žalovaný má závazky u žalobkyně i jiných bankovních a nebankovních subjektů, soud zjistil, že tento výpis nevykázal kontokorentní úvěr ve výši 215 000 Kč, který prokazatelně žalovaný od žalobkyně dne 8. 7. 2022 přijal (prokázáno výpisem z CCB).

10. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 21. 2. 2023 naposledy vyzvala k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 24 780 Kč nejpozději do 25. 3. 2023. Žalobkyně současně upozornila žalovaného, že pokud dlužnou částku neuhradí v daném termínu, bude po něm požadovat okamžité splacení celého úvěru, dluh bude úročen úrokem i úrokem z prodlení a může být navýšen o případné náklady soudního řízení (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 21. 2. 2023).

11. Z pokladů pre súdné konanie soud zjistil, že žalovaný dne 1. 8. 2022 vyčerpal částku ve výši 650 000 Kč a žalobkyni dluží jistinu ve výši 657 720,32 Kč, poplatky ve výši 4 464 Kč, úroky ve výši 36 639,80 Kč a úroky z prodlení ve výši 68 786,55 Kč. Žalovaný celkem od založení úvěru do jeho zesplatnění dne 25. 3. 2023 uhradil na úvěr částku 33 974,18 Kč, tedy zbývá uhradit na jistině 616 025,82 Kč (prokázáno podklady pre súdne konanie ze dne 7. 12. 2023). Opatrovnice žalovaného s touto kalkulací při jednání souhlasila a činila ji nespornou.

12. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 650 000 Kč, který žalovaný v plné výši čerpal dne 1. 8. 2022 a zavázal se tuto částku včetně úroku z úvěru a sjednaných poplatků vrátit žalobkyni ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky úvěru včas a řádně nesplácel, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 33 974,18 Kč. Existence pohledávky za žalovaným v celkové výši 662 184,32 Kč tak byla prokázána.

13. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9.7 smlouvy o úvěru a čl. 31.1 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, kterými se řídí předmětná smlouva.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

16. Soud konstatuje, že má za nedostatečně tvrzené a zejména prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když z předložených důkazů vyplynulo, že i výstupy v posouzení úvěruschopnosti klienta jsou zpracovány nedbale, obsahují zásadní informační nedostatky, ale i triviální chyby, přičemž ale zpracovávají minimum podkladů pro řádnou analýzu příjmů a výdajů, jsou nedostatečné, pokud jde o podklady, ze kterých vycházejí, a z těchto všech důvodů nepůsobí přesvědčivě ani o tom, co deklarují. Přičemž dále soud konstatuje, že pokládá absenci zhodnocení transakcí na výpisech z účtu za velký nedostatek v procesu posuzování úvěruschopnosti. Za této situace žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, naopak její přístup k tomuto byl nedbalý, nebyla věnována dostatečná péče zkoumání úvěruschopnosti.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

29. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 650 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 616 025,82 Kč nevrátil, neboť žalobkyni uhradil toliko částku 33 974,18 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 616 025,82 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě s odkazem na § 87 z. s. ú. vyhověl (výrok I.).

30. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k úspěchu jednotlivých účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 616 025,82 Kč, tj. z 93 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 46 158,50 Kč, tj. z 7 %. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 86 % z 96 152,63 Kč, což je po zaokrouhlení 82 691 Kč (úspěch 93 % - neúspěch 7 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 26 488 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6, § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty ve výši 662 184,32 Kč sestávající z částky 10 980 Kč za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. [převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka, vyjádření k výzvě soudu ze dne 13. 6. 2024 a účast na jednání před soudem dne 19. 9. 2024 (1 úkon, jednání 12:55 – 14:15 hodin)] včetně pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 400 Kč ve výši 11 844 Kč, dále z cestovného ve výši 936,63 Kč za cestu dne 19. 9. 2024 osobním vozem , jméno FO, , RZ: , SPZ, , na trase , adresa, (ze sídla advokáta) – , adresa, (k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi) a zpět k jednání soudu dle vyúčtování advokáta při vzdálenosti 126 km (1 cesta tam a zpět), průměrné spotřebě vozidla 4,8 l/100 km, ceně paliva (benzin 95) 38,20 Kč/ l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a amortizaci 5,60 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., a náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve výši 484 včetně DPH (tj. jednání před soudem dne 19. 9. 2024, celkem 2 cesty, jedna cesta 2 půlhodiny, 2 x 200 Kč).

32. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.