20 C 101/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 9 998 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 6 905 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 471 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 4. 2. 2025 včetně jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 903 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dálkovým způsobem dne 17. 5. 2024 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru ve 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 330 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, splatit v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři. S tím, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou, a to 24 měsíců. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě kreditního skóre žalovaného, též na základě lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, dále v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Peněžní prostředky byly žalobkyní poukázány na účet uvedená ve smlouvě, č. ú. , č. účtu, . Žalovanému byl tak v souladu se smluvními podmínkami účtován úrok dne 17. 9. 2024 v částce 490 Kč, dne 17. 10. 2024 v částce 490 Kč, dne 8. 11. 2024 v částce 490 Kč. Žalovaný byl oprávněn si dle smluvních podmínek posunout splatnost aktuální splátky, avšak po předchozí úhradě ve výši 1 Kč, tuto možnost využil dvakrát, s tím, že za prodloužení splatnosti splátky byl žalovanému účtován poplatek ve výši 990 Kč. Celkem žalovaný žalobkyni uhradil 2 Kč, a to dne 17. 6. 2024 a 19. 7. 2024. Žalovaný se poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto úvěr ke dni 8. 11. 2024 žalobkyně zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Dle smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat v případě porušení smluvních povinností smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně žalovanému tak naúčtovala smluvní pokutu dne 21. 10. 2024 ve výši 500 Kč, dne 20. 9. 2024 ve výši 500 Kč, dne 3. 9. 2024 ve výši 500 Kč. S ohledem na porušení smluvních povinností žalobkyně účtovala žalovanému účelně vynaložené náklady částkou 300 Kč za každý měsíc vymáhání. Celkem naúčtovala částku 1 030 Kč, a to dne 26. 8. 2024 částku 300 Kč, 23. 9. 2024 částku 300 Kč, 21. 10. 2024 částku 300 Kč, dne 8. 11. 2024 částku 130 Kč, s tím, že částka ve výši 130 Kč byla účtována za doporučeně odeslanou výzvu, v níž žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 16 903 Kč představující součet dosud neuhrazené jistiny ve výši 9 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku ze expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025 ve výši 100,04 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 16 903 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl bez nařízení jednání. Zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).

4. Na základě listinných důkazů má soud za prokázané:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 17. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou, jejíž výše byla proměnlivá, jenž byla stanovena ve splátkovém kalendáři, poplatkem za korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, ověřovacím poplatkem ve výši 1 Kč, korunovým odkladem ve výši 1 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Celkem měl žalovaný uhradit částku 13 760 Kč, a to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách, splatnost splátek byla stanovena na 17. den v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána jeho povinnost zaplatit žalobkyni náklady na vymáhání ve výši 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek nebo neuhrazením splátky delším než tři měsíce byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna úvěr zesplatnit (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 17. 5. 2024, sazebníkem platným k 4. 1. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)

6. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle záznamů žalobkyně vycházela žalobkyně z žalovaným uvedených skutečností, především z výše jeho příjmu 50 000 Kč měsíčně a výše příjmu ostatních členů domácnosti 46 000 Kč měsíčně při zohlednění měsíčních výdajů (splátky) ve výši 3 000 Kč měsíčně a lustrace žalovaného mj. v ISIR, NRKI. Žalovanému bylo odmítnuto 5 žádostí o úvěr. V době žádosti o spotřebitelský úvěr již žalovaný splácel jiný poskytnutý úvěr. (úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta-karty klienta, posouzení úvěruschopnosti klienta - metodika).

7. Žalovanému na účet č. , č. účtu, byla žalobkyní poukázána dne 17. 5. 2024 částka ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 2 Kč, a to v období od 17. 6. 2024 do 17. 7. 2024 (opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání, splátek a úhrad).

8. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek, žalobkyně dne 8. 11. 2024 úvěr zesplatnila dopisem, odeslaným žalovanému dne 11. 11. 2024 a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky 16 903 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy k zaplacení, ještě před zesplatněním úvěru byl žalovaný žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 23. 9. 2024 (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 8. 11. 2024 včetně podacího archu ze dne 11. 11. 2024, výzva ze dne 23. 9. 2024 včetně podacího archu ze dne 23. 9. 2024).

9. Dopisem ze dne 3. 1. 2025 odeslaným žalovanému dne 6. 1. 2025 zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení jejího dluhu (předžalobní upomínka ze dne 3. 1. 2025 včetně podacího archu ze dne 6. 1. 2025).

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

11. Dne 17. 5. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splatit ve sjednaných měsíčních splátkách, a to společně s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil žalobkyni celkovou částku 2 Kč. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr při sjednání smlouvy o úvěru.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 10 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně se spokojila pouze s uvedením výše měsíčního příjmu a měsíčních výdajů žalovaného, které nikterak neověřovala. Úvěruschopnost žalobkyně dle jejího tvrzení zkoumala prostřednictvím lustrací žalovaného v databázi ISIR, BRKI, NRKI a dále v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v SOLUS, avšak soudu doložila pouze úvěrovou zprávu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalovaného, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

21. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

22. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, na základě níž byl úvěr žalovanému poskytnut, dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž dle uvedeného ustanovení soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 9 998 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (10 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (2 Kč).

24. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohl být ani stanovena splatnost vrácení peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 3. 1. 2025, která mu byla žalobkyní odeslána dne 6. 1. 2025, s tím, že byl vyzván k úhradě dluhu do 17. 1. 2025, tj. následující den 18. 1. 2025 byl v prodlení s hrazením dlužné částky.

25. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 471 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterém náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby včetně po 400 Kč, dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 315 Kč po zaokrouhlení. Poměrná část nákladů ve výši 18 % z částky 4 757 Kč činí po zaokrouhlení 471 Kč. Za podání ze dne 6. 5. 2025 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně , si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samotné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., za který by měla žalobkyni být přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§149 odst. 1 o.s.ř.)

27. Lhůta k plnění je dána § 160 o.s.ř.