20 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro nahrazení rozhodnutí finančního arbitra soudním rozhodnutím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen nález Finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 22. 2. 2024 ve výrocích I. a II. tak, že návrh žalovaného jako navrhovatele podaný Finančnímu arbitrovi se zamítá a výrok IV. nálezu se ruší, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 22. 2. 2024 (dále jen „nález“) ve výrocích I., II. včetně souvisejícího rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 2.5.2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh žalovaného jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi zamítl, resp. výrok IV. nálezu zrušil. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že finanční arbitr dne 22.2.2024 vydal k návrhu žalovaného nález, kterým určil neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15.12.2021, č. , hodnota, ze dne 16.3.2022 a č. , hodnota, ze dne 5.6.2022 (výrok I.), jako i neplatnost dohody o narovnání mezi účastníky řízení ze dne 4.1.2023 (výrok II.). Výrokem IV. nálezu pak finanční arbitr uložil žalobkyni zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč na účet Kanceláře finančního arbitra ve lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci nálezu Rozhodnutím o námitkách byly námitky žalobkyně proti nálezu zamítnuty a nález byl potvrzen. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 2.5.2024. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno k návrhu žalovaného na vyslovení neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení č. , hodnota, ze dne 22.10.2021, č. , hodnota, ze dne 15.12.2021, č. , hodnota, ze dne 16.3.2022 a č. , hodnota, ze dne 5.6.2022, a to zejména z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se uvedenými smlouvami o spotřebitelském úvěru zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 363,30 Kč, ve výši 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, ve výši 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč a ve výši 15 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Finanční arbitr došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se s tímto závěrem finančního arbitra neztotožňuje a má za to, že takový závěr z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu nevychází. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjistila pravidelný příjem žalovaného (důchod ve výši cca 19 100 Kč - 19 900 Kč měsíčně) a jeho výdaje (9 000 Kč – 12 000 Kč měsíčně), přičemž zjištěné náklady na bydlení a domácnost lze považovat za přiměřené. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. Kromě peněžitého závazku vůči žalobkyni žádné jiné úvěry či půjčky žalovaný neuvedl. Údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného byly zaznamenány do evidenční karty, kterou žalovaný stvrdil svým podpisem. Dne 4.1.2023 uzavřeli účastníci řízení dohodu o narovnání, na základě níž žalovaný uznal závazky z úvěrových smluv č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 10 315 Kč, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 14 254 Kč a ve výši , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ve výši 25 300 Kč a zavázal se je uhradit v pravidelných měsíčních splátkách 1 500 Kč splatných vždy k 15 dni v měsíci počínaje 15.1.2023. V odůvodnění nálezu finanční arbitr uvádí, že žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k ověření tvrzení žalovaného jakožto spotřebitele. Resp. finanční arbitr vytkl žalobkyni, že v řízení nepředložila žádné podklady, jimiž by dokládala, že před uzavřením jednotlivých spotřebitelských smluv ověřovala skutečné výdaje žalovaného na bydlení, domácnost, dopravu, popř. existenci závazků vůči třetím osobám. Dle žalobkyně však nelze klást k její tíži, že při posouzení úvěruschopnosti v určitém rozsahu vycházela pouze z údajů uvedených samotným žalovaným.

2. Žalovaný žalobu neuznal a plně se ztotožnil se závěry finančního arbitra. Dle žalovaného žalobkyně neprověřila před uzavřením smlouvy řádně jeho úvěruschopnost. Z jednání soudu nařízeného na 15.10.2024 se žalovaný ze zdravotních důvodů omluvil, odročení jednání nežádal. Soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

3. Nálezem finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 22. 2. 2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne vydal nález, jehož výrokem I. určil neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15.12.2021, č. , hodnota, ze dne 16.3.2022 a č. , hodnota, ze dne 5.6.2022. Výrokem II. nálezu rozhodl finanční arbitr o neplatnosti dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky dne 4.1.2023. Výrokem III. nálezu byl nárok žalovaného ve zbývajícím rozsahu zamítnut a konečně výrokem IV. byla žalobkyni stanovena povinnost k úhradě sankce 15 000 Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra. Své rozhodnutí odůvodnil finanční arbitr zejména tím, že žalobkyně před uzavřením smluv řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, tj. poskytla žalovanému úvěr v rozporu se zákonem, aniž by zjistila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Smlouvy o úvěru jsou tedy neplatné. Konstatoval, že při posouzení platnosti nového závazku – viz dohoda o narovnání z 4.1.2023, je nutné přihlédnout právě i k neplatnosti závazku původního. Resp. i dohoda o narovnání musí odpovídat obecným požadavkům právního jednání, mimo jiné musí odpovídat obsahem a účelem dobrým mravům a zákonu. Ohledně smlouvy č. , hodnota, ze dne 22.10.2021 finanční arbitr konstatoval, že tento peněžitý závazek již žalovaný splnil a tedy nadále netrvá. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. č. j. FA/SR/SU/451/23-32 ze dne 2.5.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne námitky žalobkyně proti nálezu finančního arbitra zamítl.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 22.10.2021 včetně smluvních podmínek, protokolu, evidenční karty, formuláře pro standardní informace o úvěru a tzv. informace o smlouvě má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 2 376 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval příjem 19 104 Kč měsíčně (důchod, viz historie transakcí peněžního účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a měsíční výdaje 9 232 Kč (z toho na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 360 Kč). Žalovaný v evidenční kartě stvrdil svým podpisem, že je vlastníkem nemovitosti, společnou domácnost s nikým dalším nesdílí. Dle tzv. informace o smlouvě byl úvěr beze zbytku splacen.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 15.12.2021 včetně smluvních podmínek, protokolu, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru tzv. informace o smlouvě má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval příjem 19 104 Kč měsíčně (důchod, viz historie transakcí peněžního účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a měsíční výdaje 10 808 Kč (z toho na bydlení 4 872 Kč, nebankovní závazky 1 576 Kč a životní minimum 4 360 Kč). Žalovaný v evidenční kartě stvrdil svým podpisem, že je vlastníkem bytu, společnou domácnost s nikým dalším nesdílí. K 13. kalendářnímu týdnu 2023 zbývá dle tzv. informace o smlouvě zaplatit 8 815 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 16.3.2022 včetně smluvních podmínek, protokolu, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru a tzv. informace o smlouvě má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval příjem 19 957 Kč měsíčně (důchod, viz historie transakcí peněžního účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a měsíční výdaje 12 121 Kč (z toho na bydlení 4 872 Kč, nebankovní závazky 2 889 Kč a životní minimum 4 360 Kč). Žalovaný v evidenční kartě stvrdil svým podpisem, že je vlastníkem bytu, společnou domácnost s nikým dalším nesdílí. K 19. kalendářnímu týdnu 2023 zbývá dle tzv. informace o smlouvě zaplatit 12 754 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 5.6.2022 včetně smluvních podmínek, protokolu, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru a tzv. informace o smlouvě má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval příjem 19 957 Kč měsíčně (důchod, viz historie transakcí peněžního účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a měsíční výdaje 12 248 Kč (z toho na bydlení 4 872 Kč, nebankovní závazky 2 626 Kč a životní minimum 4 750 Kč). Žalovaný v evidenční kartě stvrdil svým podpisem, že je vlastníkem bytu, společnou domácnost s nikým dalším nesdílí. K 30. kalendářnímu týdnu 2023 zbývá dle tzv. informace o smlouvě zaplatit 23 800 Kč.

8. Z dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky řízení dne 4.1.2023 má soud za zjištěné, že žalovaný tímto uznal zbývající nesplacenou část úvěru ze úvěrových smluv č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 10 315 Kč, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 14 254 Kč a č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 25 300 Kč a zavázal se ji uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15.1.2023.

9. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně též výpis z peněžního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 11.6.2021 do 10.11.2021 a od 11.1.2022 do 8.4.2022.

10. Listinou označenou jako úvěrová a platební historie soud zjistil, že dle registru platebních informací žalovaný v letech 2016 – červenec 2020 uzavřel celkem 15 kontraktů, resp. úvěrových smluv. Všechny tyto byly splacením ukončeny.

11. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalovaného pro nadbytečnost, neboť soud měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích z žaloby za dostatečně zjištěné ostatními důkazními prostředky.

12. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

13. Podle § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala a tedy nenesla břemeno důkazní o tom, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalovaného nikterak blíže nezkoumala, spokojila se s tvrzením žalovaného o jejich výši, popř. vycházela z určitého paušálu (viz údaj o životním minimu). To vše za situace, kdy žalovaný žádal žalobkyni o úvěr, jehož účelem bylo posléze i refinancování dosavadních závazků žalovaného vůči žalobkyni. Neověření výdajů uváděných ze strany žalovaného tak implikuje snahu žalobkyně o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalovaného. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra včetně rozhodnutí o námitkách, které mu předcházelo, správným. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že účastníci řízení uzavřeli o nesplacené části úvěru dne 4.1.2023 dohodu o narovnání. Pro stručnost soud v té souvislosti plně odkazuje na závěry finančního arbitra bod bodem 7.4. nálezu. I dohoda o narovnání se jakožto právní jednání obecně nesmí příčit dobrým mravům a zákonu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů nezastoupeného účastníka za jeden úkon (vyjádření k žalobě z 5.8.2023) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.