20 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 102 457,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 434,98 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 500 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 57 957,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 673,52 Kč a s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 44 500 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 17. 12. 2021, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 59 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 62 824 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaného úroku 15 % ročně ve výši 48 205 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách v hotovosti po 5 373 Kč, s tím že poslední den splátky byl stanoven na 17. 9. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, jenž byly následně zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem z jistiny původní věřitelce nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 17. 12. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, s účinností k 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Celkem žalovaný uhradil do dne podání žaloby částku 5 500 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 44 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 57 957,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 500 Kč za období od 18. 9. 2023 do 29. 7. 2024 ve výši 6 673,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 44 500 Kč za období od 17. 1. 2022 do 29. 7. 2024 ve výši 13 434,98 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 500 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 500 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván upomínkou před podáním žalobního návrhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Bulharska avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 11 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. Se souhlasem žalobkyně a žalovaného soud ve věci rozhodl bez jednání nařízení postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na základě obsahu spisu v řízení provedených důkazů.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni spolu s jistinou poplatek ve výši 60 115 Kč, představující úrok ve výši 48 205 Kč, částku ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částku ve výši 10 410 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Dle smluvních ujednání byl žalovaný povinen právní předchůdkyni vrátit celkovou částku 112 824 Kč v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, přičemž poslední splátka byla výši 5 364 Kč, součástí každé splátky bylo i doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč měsíčně, který si žalovaný u původní věřitelky sjednal. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2021, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 17. 12. 2021).

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, úvěr ve výši 50 000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný úvazek jako operátor výroby ve , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 29 455 Kč, jiný zdroj příjmů nemá, odhadované měsíční výdaje má ve výši 10 000 Kč, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, kreditní kartu nemá, bankovní účet zřízený má. Údaje měly být ověřovány pracovní smlouvou, výplatními páskami za měsíce říjen a listopad 2021, výpisy z bankovního účtu za měsíce říjen a listopad 2021 (zákaznická karta ze dne 17. 12. 2021).

8. Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaný uhradil dne 17. 12. 2021 částku 5 500 Kč (tabulka umoření k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ).

9. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, odeslaným dne 16. 8. 2024. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně Seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne 30. 7. 2024, a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku ze dne 16. 8. 2024).

10. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 2. 2025 odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne 18. 2. 2025 včetně podacího lístku ze dne 18. 2. 2025).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

12. Dne 21. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když čerpané peněžní prostředky včetně poplatků včas a řádně nevrátil, na pohledávku uhradil pouze částku ve výši 5 500 Kč. Původní věřitelka uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly postoupeny dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

24. Mezi původní věřitelkou a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 50 000 Kč na úvěr č. , hodnota, , na kterou jí žalovaný vrátil pouze částku 5 500 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že se zaměřila pouze na ověření příjmu žalovaného, výdaje žalovaného však nezkoumala vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného měla ověřit jeho příjmy z pracovní smlouvy, z výplatních pásek a z výpisu z účtu. Pracovní smlouva k důkazu předložena nebyla. Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty ve výši 10 000 Kč, nikoli ověřovány. Lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů a tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku žalobkyně nedoložila. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, a neověřila, zda žalovaný nemá jiné závazky, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

26. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalovaného z žádných listin ověřovány nebyly.

27. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěry, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., neplatné. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

28. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě z úvěrové smlouvy č. , hodnota, představuje částka 44 500 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (50 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (5 500 Kč).

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 30. 7. 2024, tj. ode dne následujícího od oznámení o postoupení pohledávek.

30. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

32. Lhůta ke splnění povinnosti je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.