20 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 77 956,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku a) částku ve výši 34 974,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 34 974,03 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 42 982,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 145,37 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 77 956,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 8. 2024 uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru na bydlení, na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 37 100 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII smlouvy, a to poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 676,49 Kč a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 1 468,88 Kč, a to vše v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka poskytnutého úvěru byla stanovena ke dni 29. 9. 2024 a konec kreditního rámce byl stanoven ke dni 20. 2. 2026. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím informací získaných od žalované ohledně počtu členů žijících v jedné domácnosti a společně hospodařících, měsíčních příjmů a výdajů žalované a dále lustrací žalované v CNCB, NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, v registru Policie České republiky ohledně hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku ohledně platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a registrů historie klienta. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalované 26 957 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalované a o transakcích na něm. Celkem žalovaná načerpala bezhotovostním způsobem na účet č. , č. účtu, částku ve výši 35 026 Kč, a to za období od 30. 8. 2024 do 10. 9. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením denních splátek, a proto žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu dne 27.1.21025, o čemž byla žalovaná bezprostředně informována prostřednictvím zaslaného e-mailu. Dle čl. VIII odst. 1 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení od 29. 10. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 5 363,76 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána o zaplacení předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 39 974 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 676,49 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 676,49 Kč, smluvního úroku ve výši 35 473,45 Kč a dále žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 116,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 119,4 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

4. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 30. 8. 2024 smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 37 100 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VII smlouvy, zahrnujícím poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše, smluvní úrok 0,883 % denně, nejpozději k datu splatnosti dle čl. VI. smlouvy, tj. do 20. 2. 2026, v pravidelných denních splátkách, jejichž výše byla určena dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. VIII. smlouvy oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 30. 8. 2024, autorizací ověření totožnosti, Bank ID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, předpisem denních splátek, všeobecnými obchodními podmínkami, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informacemi pro spotřebitele.) Žalobkyně vyplatila žalované na její účet č. , č. účtu, za období od 30. 8. 2024 do 14. 10. 2024 částku 35 026 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 26 957 Kč s tím, že žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu 20 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 14 000 Kč (7 000 Kč splátky půjček, 5 000 Kč výdaje na bydlení, 2 000 Kč ostatní zbytné výdaje). Žalovaná žalobkyni uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří dva členové. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalované ve výši 9 255 Kč (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelnými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti, identifikovanými příjmy). Prostřednictvím e-mailu odeslaného dne 27. 1. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na dosud neuhrazené závazky po splatnosti a zároveň ji vyzvala k zaplacení dlužné částky 78 656,61 Kč (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 27. 1. 2025). K zaplacení dluhu do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2025, zaslanou žalované téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 a podacím lístkem z 21. 5. 2025).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 8. uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání do částky 37 100 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši smluvní úrok 0,883 % denně a zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek „Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 20. 2. 2026. Žalovaná načerpala celkem částku 35 026 Kč. Žalobkyně řádně nezkoumala před poskytnutím úvěru příjmy ani výdaje žalované s doložením tvrzených údajů. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 51,93 Kč.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

18. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 35 062 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala její výdaje. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalované v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu, z nějž měla ověřovat pouze příjmy žalované. Výdaje žalované zkoumány nebyly – nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalované o jejich měsíčních výdajích a finančních závazcích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, nemohla znát finanční situaci žalované.

19. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.

20. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka na jistině 34 974,03 Kč, když žalovaná na částku poskytnout žalobkyní uhradila pouze 51,93 Kč.

22. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výpovědí ze dne 27.1.2025, tj. soud uložil žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 28.1.2025, tj. ode dne následujícího, v němž byla žalovaná za vzniklý dluh žalobkyní písemně upozorněna.

23. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůta ke splnění povinnosti je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.