20 C 223/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Svobodové a přísedících Ladislava Váni a Ludmily Vokaté ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka o zaplacení částky 239 043,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá na žalované a vedlejším účastníku zaplacení částky 239 043,88 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 239 043,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za období od 25.7.2021 do zaplacení z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, konkrétně za období od 1.8.2018 do 30.6.2021. Žalobkyně uvedla, že v letech 2006 – 2009 byla zaměstnána u žalované jako operátorka ve výrobě kabelů a antén. Dne 5.2.2009 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, chronická tentovaginitida flexorů 2. – 5. prstu pravé ruky a dne 9.11.2009 jí byla přiznána plná invalidita. Následně dne 10.11.2009 rozvázala žalovaná se žalobkyní pracovní poměr dohodou a pojistitelem žalované, [právnická osoba] byla žalobkyni vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Od 15.9.2015 je žalobkyně poživatelkou invalidního důchodu I. stupně, přičemž podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Mladé Boleslav o invaliditě ze dne 16.12.2015 byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti ulnární epikondylitida pravé pažní kosti v kombinaci s uváděnou chronickou tentovaginitidou a dalším onemocněním. Pro epikondylitidu podstoupila žalobkyně dne 22.2.2018 operační zákrok, jímž došlo k ústupu obtíží způsobených tímto onemocněním, nadále však trvá chronická tendovaginitida, tj. nemoc z povolání. Pokud žalovaná v řízení zpochybnila nemoc z povolání jako rozhodující příčinu poklesu pracovní schopnosti žalobkyně s odkazem na její další onemocnění, má žalobkyně za to, že je třeba vycházet z reálného stavu a nikoliv se zabývat tím, jaký vliv na pokles pracovní schopnosti by měla ostatní obecná onemocnění žalobkyně, pokud by nemoci z povolání nebylo. V žalovaném období 1.8.2018 – 30.6.2021 žalovaná žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku již nevyplatila, to ani po přechozí výzvě žalobkyně. Žalovaná částka sestává z náhrady ztráty na výdělku za období 1.8. – 31.12.2018 ve výši 31 804,10 Kč, dále za rok 2019 ve výši 72 450,80 Kč, za rok 2020 ve výši 84 829,68 Kč a za období 1.1. – 30.6.2021 ve výši 49 959,30 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala žalobu v celém rozsahu zamítnout. Potvrdila, že žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplácela až do 31.12.2015, nicméně toho času došlo ke změně poměrů, pro kterou žalobkyni další náhrada již nenáleží. Žalovaná namítala, že v žalovaném období nebyla nemoc z povolání již rozhodující příčinou ztráty na výdělku. Uvedené plyne mimo jiné z posudku OSSZ o invaliditě žalobkyně č.j. LPS/2015/3908 z 16.12.2015. Resp. žalobkyně vedle nemoci z povolání trpí dalšími 12 obecnými onemocněními, pro které by pracovní pozici dle pracovní smlouvy nemohla vykonávat, i pokud by nemoci z povolání nebylo.

3. K návrhu žalované do řízení vstoupila [právnická osoba], která z titulu pojistného plnění náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyni dříve vyplácela. Aktuálně však výplatu tohoto plnění pozastavila z týchž důvodů, jimiž v řízení argumentuje žalovaná – resp. žalovaná i vedlejší účastník jsou ve své procení obraně jednotní. [ulice] účastník pro uvedené (viz odst. 2. odůvodnění tohoto rozsudku) rovněž navrhl žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud vzal za prokázané shodným tvrzením účastníků řízení ve spojení s „ dohodou o rozvázání pracovního poměru“ z 10.11.2009, že žalobkyně pracovala pro žalovanou v letech 2006 - 2009 v dělnické profesi a ke dni 10.11.2009 se strany sporu dohodly na skončení pracovní poměru s odkazem na nemoc z povolání zjištěnou u žalobkyně lékařským posudkem. K tomu soud ověřil rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 29.11.2010 č.j. 45241/2010-NH-30.1.2-3.8.10, že odvolání žalované (tehdy pod obchodním názvem [právnická osoba] – viz výpis z obchodního rejstříku) proti lékařskému posudku Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], zn. Pav Fe/Šan ze dne 7.7.2010, bylo zamítnuto. Resp. citovaný lékařský posudek, kterým se žalobkyni chronická tendovaginitida flexorů 2. – 5. prstu pravé horní končetiny uznává jako nemoc z povolání s datem zjištění nemoci z povolání 5.2.2009, byl odvolacím orgánem potvrzen.

5. Jak soud zjistil posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Mladá Boleslav č.j. LPS/2015/3908 z 16.12.2015 o invaliditě, po posouzení zdravotního stavu žalobkyně správa sociálního zabezpečení konstatovala u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, resp. invaliditu I. stupně počínaje 15.9.2015, čímž poklesla její pracovní schopnost o 35%. Jak se v posudku uvádí, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je recidiva ulnární epikondylitidy pravé pažní kosti s radiální epikondylitidou pravé pažní kosti v anamnéze v kombinaci s dalšími onemocněními vč. chronické tendovaginitidy flexorů 2. – 5. prstu pravé horní končetiny.

6. Ambulantní zprávou Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], Kliniky pracovního lékařství VFN a 1. LF UK vyhotovenou MUDr. [jméno] [příjmení] dne 8.4.2019, tj. po operaci žalobkyně pro ulnární epikondylitidu pravé pažní kosti, má soud za zjištěné, že u žalobkyně nadále trvá nemoc z povolání – tendovaginitida flexorů 2. – 5. prstu pravé ruky. Operaci se žalobkyně podrobila dne 22.2.2018 – viz operační protokol.

7. Podle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Mladá Boleslav ze dne 3.1.2022 byla žalobkyně naposledy posouzena dne 23.1.2018 ohledně kontrolní lékařské prohlídky invalidity I. stupně s platností trvale. K dalšímu přezkumu zdravotního stavu ze strany ČSSZ nebyl shledán žádný důvod.

8. K výpočtu žalované částky předložila žalobkyně doklady o peněžitém plnění vypláceném jí v rozhodné době, které nutno zohlednit. Konkrétně dopis Okresní správy sociálního zabezpečení z 8.7.2021 o výplatě důchodových dávek - za rok 2016 ve výši 3 774 Kč měsíčně, za rok 2017 ve výši 3 914 Kč měsíčně, za rok 2018 ve výši 4 112 Kč měsíčně, za rok 2019 ve výši 4 730 Kč měsíčně, za rok 2020 ve výši 5 177 Kč měsíčně a za rok 2021 ve výši 5 357 Kč měsíčně; dále potvrzení Úřadu práce ČR – kontaktního pracoviště [obec] z 15.2.2021 o tom, že žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání vedena v době od 20.2.2021, od té doby až do 17.7.2011 jí byla poskytována podpora v nezaměstnanosti.

9. Dříve, než bylo zahájeno soudní řízení, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k výplatě náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období 1.8.2018 – 31.7.2021 dopisem ze dne 19.7.2021 a téhož dne odeslaným žalované. Žalovaná dopisy ze dne [číslo] a 21.7.2021 vyjádřila nesouhlas s výpočtem náhrady, jak jej předložila žalobkyně, k tomu přiložila mzdový list žalobkyně pro rok 2008. Již předtím vyjádřila i [právnická osoba] jako pojistitel žalované dopisy ze dne 15.2.2016 a 22.7.2021 přesvědčení, že aktuálně nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyni nevzniká, neboť pokles příjmů žalobkyně a schopnost její soustavné výdělečné činnosti již nejsou v přímé souvislosti s nemocí z povolání. Pojišťovna v té souvislosti odkázala na posudek o invaliditě, podle kterého je rozhodující příčinou poklesu ztráty na výdělku žalobkyně jiné onemocnění nežli nemoc z povolání.

10. K posouzení zdravotního stavu žalobkyně v žalovaném období 1.8.2018 – 30.6.2021 ustanovil soud znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie [celé jméno znalce] a z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství [celé jméno znalce]. Podle sdělení [obec] lékařské komory ze dne 22.9.2022 se totiž jedná o mezioborovou otázku, jednak v oboru ortopedie a jednak v oboru pracovního lékařství. Znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 16.6.2022 zodpověděl otázky ohledně průběhu léčení žalobkyně, jejího současného zdravotního stavu a trvalých následků z ortopedického hlediska. Pokud se znalec nad rámec svého odborného zaměření, avšak k výslovné žádosti soudu vyjadřoval k rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a s tím k souvisejícímu poklesu pracovní schopnosti, pak v tomto rozsahu nebyly tyto jeho závěry relevantním podkladem ke zjištění skutkového stavu věci. Resp. pro odpovědi na tyto otázky vycházel soud ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 21.10.2022 ve znění dodatku [číslo] z 24.12.2022 a ve spojení s výpovědí tohoto znalce v řízení před soudem. MUDr. [celé jméno znalce] rozdělil období 1.8.2018 – 30.6.2021 do dvou oblastí, přičemž z hlediska invalidity určil rozhodnou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně recidivu ulnární epikondylitidy s 25 % mírou poklesu pracovní schopnosti a z hlediska určení škody, tj. poklesu zdravotní způsobilosti žalobkyně k předmětné profesi výrobní dělnice u žalované, pak chronickou tendovaginitidu flexorů 2. – 5. prstu pravé ruky jako nemoc z povolání. Vycházeje ze zdravotnické dokumentace žalobkyně jako i znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] dovodil, že dominantní roli ztráty zdravotní způsobilosti k předmětné práci u odpovědné organizace hrála v období do 30.6.2021 profesionální chronická tendovaginitida flexorů prstů pravé ruky. Pokud však znaleckým posudkem bylo současně konstatováno dalších 12 obecných onemocnění žalobkyně, oslovil soud znalce [příjmení] [celé jméno znalce] k vypracování dodatku znaleckého posudku, jímž by zodpověděl na dotaz, zda by žalobkyně byla či nikoliv schopna v tomto období vykonávat soustavnou výdělečnou činnost z důvodu obecných onemocnění. K tomu znalec uvedl, že:„ Pokud by hypoteticky nebyla žalobkyně postižena nemocí z povolání (chronickou tendovaginitidou flexorů 2. a 5. prstu pravé ruky), vedla by ostatní onemocnění k dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti k práci výrobní dělnice. Hlavním a rozhodným postižením poklesu pracovní schopnosti by se stalo postižení páteře umocněné dalšími diagnostikovanými nemocemi. [jméno] poklesu pracovní schopnosti by byla ve výši 30%, žalobkyně by nesplnila podmínku přiznání invalidity“.

11. Návrh na doplnění dokazování doplňujícími dotazy na znalce [celé jméno znalce] a revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství soud pro nadbytečnost zamítl, neboť dosud provedené dokazování má soud za dostačující ke zjištění skutkového stavu věci.

12. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně v letech 2006 – 2009 pracovala pro žalovanou, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 10.11.2009. Ke dni 5.2.2009 byla lékařským posudkem VFN [obec] u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání, konkrétně chronická tendovaginitida flexorů 2. – 5. prstu pravé horní končetiny. Po ukončení pracovního poměru, resp. po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně vyplácela žalovaná žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až do 31.12.2015. Posudek OSSZ Mladá Boleslav č.j. LPS/2015/3908 z 16.12.2015 za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označil recidivu ulnární epikondylitidy pravé pažní kosti s radiální epikondylitidou pravé pažní kosti v anamnéze v kombinaci s dalšími onemocněními. Podle znaleckého posudku [celé jméno znalce] ve spojení s posudkem [celé jméno znalce] je u žalobkyně diagnostikováno dalších 12 obecných onemocnění, která by u ní vedla k dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti k práci výrobní dělnice, byť nemoc z povolání nadále trvá. Resp. uvedené platí pro žalované období 1.8.2018 – 30.6.2021.

13. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (z.p.) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

14. Podle § 269 odst. 2 z.p. zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

15. Podle § 271b odst. 1 z.p. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

16. Podle § 271b odst. 6 z.p. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

17. Podle § 271u odst. 1 z.p. změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

18. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl. V řízení vzal soud za bezpečně prokázané, že žalobkyně jakožto bývalá zaměstnankyně žalované trpí nemocí z povolání, chronickou tendovaginitidou [číslo] prstu pravé ruky. Nemoc z povolání byla u žalobkyně zjištěna ke dni 5.2.2009 a nadále trvá, pracovní poměr žalobkyně u žalované byl ke dni 10.11.2009 ukončen. Až do 31.12.2015 vyplácela žalovaná žalobkyni prostřednictvím pojistitele (vedlejšího účastníka) náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Toho času je žalobkyně poživatelkou invalidního důchodu I. stupně. Pokud žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1.8.2018 do 30.6.2021, zjišťoval soud, zda i v této rozhodné době předpoklady pro výplatu trvají. K posouzení zdravotního stavu žalobkyně vyšel soud ze závěrů znaleckých posudků [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce]. Těmi se na jedné straně sice u žalobkyně potvrdila přetrvávající nemoc z povolání, nicméně na straně druhé znalci (resp. MUDr. [celé jméno znalce]) konstatovali, že nebýt nemoci z povolání, žalobkyně by dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost k práci výrobní dělnice pro ostatní zjištěná obecná onemocnění, zejména pro postižení páteře. V dané věci aplikoval soud na projednávanou věc rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1478/2003, které považuje za poplatné i ve stávajících poměrech, resp. ve znění zákoníku práce pro rozhodné (žalované) období. Zjišťuje-li soud nárok na náhradu majetkové či nemajetkové újmy, zjišťuje primárně příčinu vzniku újmy, vzniklou újmu a příčinný vztah. Přitom dle citované judikatury z hlediska vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není rozhodující okolnost, že zaměstnanec v důsledku onemocnění nemocí z povolání splnil předpoklady pro vyměření dávky důchodového zabezpečení (pojištění) – invalidního důchodu; podstatné je, zda nemoc z povolání byla příčinou jeho nezpůsobilosti k soustavné výdělečné činnosti. Vztah příčinné souvislosti mezi škodou na výdělku (jeho poklesem) a nemocí z povolání je vyloučen, jestliže zaměstnanec – i kdyby zde nebylo jeho nemoci z povolání – je od doby poklesu výdělku neschopen soustavné výdělečné činnosti, protože jeho pracovní uplatnění vylučují sama o sobě obecná onemocnění, jimiž rovněž trpí. Resp. změní-li se zdravotní stav poškozeného zaměstnance a s tím související jeho výdělkové poměry, může nastat změna poměrů, která popř. vede i k úpravě povinností zaměstnavatele (§ 271u z.p.). O právně relevantní změnu poměrů se jedná tehdy, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nové poměry poškozeného. Zánik nároku na náhradu ztráty na výdělku může nastat v případě, je-li prokázáno, že poškozený zaměstnanec by z obecných příčin stejně nebyl schopen vykonávat dosavadní práci, i kdyby nemoci z povolání nebylo (Zákoník práce, 3. vydání, 2019, komentář k ust. § 271u).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá na tyto právo (výrok II. rozsudku). Pro uvedené shledal soud důvody zvláštního zřetele hodné a žalobkyni, která by jinak byla jako neúspěšná strana ve sporu zavázána náklady řízení protistraně zaplatit, náhradu nákladů řízení neuložil. Nárok žalobkyně byl založen na legitimním základě, když již po dlouhá léta byla náhrada za ztrátu na výdělku žalobkyni vyplácena, nicméně nastalá podstatná změna poměrů pro rozhodné období (tj. vliv obecných onemocnění žalobkyně na pokles její pracovní schopnosti), pro kterou byla žaloba zamítnuta, byla seznatelná až ze závěrů znaleckých posudků vypracovaných v soudním řízení.