20 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o přezkum nálezu finančního arbitra

I. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 7.10.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 25.11.2024 se nahrazuje ve výroku II. takto:Návrh účastníka , Jméno žalovaného, na uložení povinnosti žalobkyni , právnická osoba, zaplatit mu částku 67 466 Kč se zamítá.

II. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 7.10.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -26 ze dne 25.11.2024 pozbývá účinnosti v rozsahu výroku II. nálezu finančního arbitra; v rozsahu výroků I., III. a IV. zůstává nedotčen.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil výroky I. a II. nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -20 ze dne 7.10.2024 (dále jen „nález“) tak, že návrh žalovaného se zamítá a výrok IV. nálezu se ruší, a to včetně souvisejícího rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 25.11.2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že finanční arbitr dne 7.10.2024 vydal k návrhu žalovaného nález, kterým vyslovil neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23.10.2023 a č. , hodnota, ze dne 12.12.2023 uzavřených mezi účastníky řízení (výrok I.), uložil instituci , právnická osoba, zaplatit navrhovateli částku 67 466 Kč (výrok II.), ve zbývající části návrh navrhovatele zamítl (výrok III. – týká se úvěrových smluv ad a) – ad d)) a instituci , právnická osoba, uložil zaplatit sankci 15 000 Kč (výrok IV.). Rozhodnutím o námitkách ze dne 25.11.2024 byly námitky žalobkyně (instituce , právnická osoba, ) proti nálezu zamítnuty a nález byl potvrzen. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 25.11.2024. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno k návrhu žalovaného na vyslovení neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení a) č. , hodnota, ze dne 25.9.2020, b) č. , hodnota, ze dne 11.12.2020, c) č. , hodnota, ze dne 30.1.2023, d) č. , hodnota, ze dne 27.4.2023, e) č. , hodnota, ze dne 23.10.2023 a f) č. , hodnota, ze dne 12.12.2023, a to zejména z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále se navrhovatel (v tomto řízení žalovaný) domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uhrazenými platbami a jistinami úvěrů. Žalovaný se uvedenými smlouvami o spotřebitelském úvěru ad e), f) zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 125 Kč (smlouva č. , hodnota, ) a ve výši 30 000 Kč v 78 týdenních splátkách po 750 Kč (smlouva č. , hodnota, ). Finanční arbitr došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména co do jeho výdajové stránky. Žalobkyně se s tímto závěrem finančního arbitra neztotožňuje a má za to, že takový závěr z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu nevychází. Žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv na základě prohlášení žalovaného uvedeného v dokumentech jako je evidenční karta a protokol o informační a posuzovací návštěvě zjistila nezbytné údaje o jeho příjmech a výdajích a provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. Žalobkyně má za to, že při posouzení úvěruschopnosti žalované nijak nepochybila a neměla by být sankcionována jen za to, že nepořídla kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovaným pro potřeby tohoto soudního sporu. V odůvodnění nálezu totiž finanční arbitr uvádí, že žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k ověření tvrzení žalovaného jakožto spotřebitele, resp. vytkl žalobkyni, že v řízení nepředložila žádné podklady, jimiž by dokládala, že před uzavřením jednotlivých spotřebitelských smluv ověřovala skutečné výdaje žalovaného na bydlení, domácnost, dopravu, popř. existenci závazků vůči třetím osobám. Dle žalobkyně nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, nýbrž důsledek v podobě neplatnosti smlouvy se projeví pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. , spisová značka, ze dne 27.9.2023).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na 1.4.2025 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu „o.s.ř.“), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Nálezem finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 7.10.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne vydal nález, jehož výrokem I. vyslovil neplatnost úvěrových smluv č. , hodnota, ze dne 23.10.2023 a č. , hodnota, ze dne 12.12.2023 uzavřených mezi účastníky řízení, když na určení neplatnosti smluv shledal právní zájem s ohledem na trvání smluvních povinností co do úhrady poplatků a smluvních úroků. Výrokem II. nálezu byla instituci , právnická osoba, uložena povinnost zaplatit navrhovateli , Jméno žalovaného, částku 67 466 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu představující částku, kterou navrhovatel zaplatil instituci nad rámec toho, co od ní na jistině úvěru obdržel, když úvěrové smlouvy byly dle nálezu vyhodnoceny jako neplatné z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Ve vztahu k ostatním úvěrovým smlouvám ad a) – ad d) finanční arbitr nedovodil, že by určení jejich neplatnosti bylo nezbytné k uplatnění práv navrhovatele, proto návrh žalovaného výrokem III. nálezu zamítl. A konečně výrokem IV. byla žalobkyni stanovena povinnost k úhradě sankce 15 000 Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. FA/SR/SU/1488/2024-26 ze dne 25.11.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne námitky žalobkyně proti nálezu finančního arbitra zamítl.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky řízení dne 11.12.2020 včetně formuláře pro informace o úvěru, evidenční karty a protokolu o návštěvě klienta má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 60 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem z úvěru v celkové výši 117 000 Kč. Písemným podáním ze dne 8.10.2021 žalovaný dluh z úvěru výslovně uznal.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky řízení dne 25.9.2020 včetně formuláře pro informace o úvěru, evidenční karty klienta a protokolu o návštěvě klienta má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem z úvěru v celkové výši 58 500 Kč. Písemnými podáními ze dne 8.10.2021 a 20.1.2022 žalovaný dluh z úvěru výslovně uznal.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky řízení dne 30.1.2023 včetně formuláře pro informace o úvěru, evidenční karty klienta a protokolu o návštěvě klienta má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 35 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem z úvěru v celkové výši 68 250 Kč.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky řízení dne 27.4.2023 včetně formuláře pro informace o úvěru, evidenční karty klienta a protokolu o návštěvě klienta má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 25 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem z úvěru v celkové výši 48 750 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 12.12.2023 včetně smluvních podmínek, protokolu o návštěvě klienta, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 14 850 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 13 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 400 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 125 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval měsíční příjem, mzdu 43 992 Kč a měsíční výdaje sestávající z výdajů na bydlení 6 953 Kč, životního minima 7 520 Kč a nebankovních závazků 2 708 Kč. Žalovaný v evidenční kartě stvrdil svým podpisem, že bydlí v nájmu, společnou domácnost tvoří dvě osoby, je ženatý.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 12.12.2023 včetně smluvních podmínek, protokolu o návštěvě klienta, formuláře pro standardní informace o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 9 900 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč v 78 týdenních splátkách po 750 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaný vykazoval měsíční příjem, mzdu 46 195 Kč a měsíční výdaje sestávající z výdajů na bydlení 6 953 Kč, životního minima 7 520 Kč a nebankovních závazků ve výši 4 875 Kč (tj. závazky u téže instituce).

10. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkynina všech shora uvedených úvěrových smlouvách částku 292 466 Kč, když na úvěrech mu bylo vyplaceno celkem 225 000 Kč.

11. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně též výplatní lístek žalovaného za období únor – březen 2023, červenec 2023, září 2023, červenec – říjen 2020, listopad – prosinec 2022 včetně potvrzení o úhradě nemocenské 6.11.2022-30.11.2022. Dle uvedeného žalovaný u zaměstnavatele , právnická osoba, pobíral v daném období mzdu ve výši cca 30 000 Kč – 34 000 Kč měsíčně, v měsíci březnu 2023 po zúčtování daně 46 080 Kč. , jméno FO, jakožto spolužijící osoba písemným podáním ze dne 11.12.2020 prohlásila, že na běžné životní náklady přispívá částkou 23 000 Kč měsíčně, k tomu připojila mzdové listy za září – říjen 2020. Dle nich byla jmenované vyplacena mzda u , právnická osoba, ve výši 26 120 Kč a 24 016 Kč.

12. Transakční historií k peněžnímu účtu u , právnická osoba, . žalobkyně prokázala, že dne 6.12.2024 byla poukázána k zaplacení částka 15 000 Kč jakožto jí uložená sankce dle výroku IV. nálezu a dne 5.12.2024 částka 67 466 Kč na účet žalovaného ve znění výroku II. nálezu.

13. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalovaného pro nadbytečnost, neboť soud měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích z žaloby za dostatečně zjištěné ostatními důkazními prostředky.

14. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

15. Podle § 250j, odst. 1, 2 o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné správní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala a tedy neunesla břemeno důkazní o tom, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalovaného nikterak blíže nezkoumala, spokojila se s tvrzením žalované o jejich výši, popř. vycházela z určitého paušálu (viz údaj o životním minimu). Neověření výdajů uváděných ze strany žalovaného tak implikuje snahu žalobkyně o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalovaného. Tj. soud shledal rozhodnutí finančního arbitra včetně rozhodnutí o námitkách, které mu předcházelo, věcně správným. Uvedené dle soudu není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. , spisová značka, ze dne 27.9.2023, na který žalobkyně poukazovala. Za situace, kdy v mezidobí žalobkyně zaplatila žalovanému částku uloženou jí výrokem II. nálezu, však bylo nutné tuto skutečnost ve výroku tohoto soudního rozhodnutí zohlednit a tedy pro uvedené v tomto rozsahu nález finančního arbitra zamítnout. Ve vztahu k úhradě sankce 15 000 Kč, která byla žalobkyni uložena výrokem IV. nálezu soud již takto nepostupoval, resp. v tomto rozsahu nález nezamítl, neboť rozhodnutí o této zákonné sankci stejně jako rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním, jímž se právo na tuto úplatu zakládá22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Za dané situace, kdy nelze hovořit o převážném úspěchu či neúspěchu ve věci některého z účastníků řízení, nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána.