20 C 257/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , sídlem Adresa Zástupce o zaplacení částky 48 862 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním částku 48 862 Kč a to tak, že žalobkyni 1) zaplatí částku 24 431 Kč a žalobkyni 2) zaplatí částku 24 431 Kč, to vše ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhaly na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 862 Kč od 22.6.2024 do zaplacení, zamítá.Shodu s prvopisem potvrzuje Martina Jakubcová.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 38 132,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyň, ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhaly na žalované zaplacení částky 48 862 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22.6.2024 do zaplacení z titulu povinného dílu, který jim náleží jako nepominutelným dědičkám po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „zůstavitelka“). Pozůstalostní řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a ke dni 25.5.2024 bylo pravomocně ukončeno. Resp. v řízení nabyla pozůstalost žalovaná jako dědička ze závěti sepsané formou notářského zápisu dne , datum, a na základě pořízení o vydědění v něm obsaženém byly žalobkyně vyděděny pro neposkytování pomoci zůstavitelce a neprojevování opravdového zájmu. Žalobkyně mají za to, že důvody vydědění nejsou dány, resp. neodpovídají skutečnosti a vydědění je tak neplatné. Resp. obě žalobkyně zůstavitelku jakožto svou babičku od dětství se svými rodinami pravidelně navštěvovaly a poskytovaly jí běžnou pomoc až do doby, kdy s nimi na přelomu let 2017 a 2018 přerušila zůstavitelka o své vůli veškeré kontakty, aniž by k tomu dle žalobkyň měla důvod. Pokud zůstavitelce neposkytly pomoc bezprostředně po úrazu - zlomenině pánve v srpnu 2016, pak jen proto, že o úrazu ani nevěděly, zůstavitelka je o pomoc ani nežádala, o zůstavitelku se mimo jiné staral její syn (tj. otec žalobkyň) a žalobkyně dále zůstavitelku navštěvovaly a vozily jí např. jídlo. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzývaly žalovanou dopisem z 10.6.2024 k zaplacení žalované částky, ta jakoukoliv peněžitou úhradu odmítla.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok neshledávala po právu. Resp. s ohledem na okolnosti případu, kdy , jméno FO, již zemřela, nemá žalovaná jinou možnost, než vycházet z prohlášení zůstavitelky činěných notářským zápisem. Těmito listinami zůstavitelka projevila svou skutečnou vůli zůstavit žalované veškerou pozůstalost a rovněž se jimi vyjádřila k důvodům, pro které své vnučky, tj. žalobkyně z pozůstalosti vyloučila. Žalovaná neměla jakéhokoliv důvodu takový projev vůle zůstavitelky zpochybňovat. Žalovaná potvrdila, že o zůstavitelku v době po úrazu v roce 2019 pečovala zejména ona spolu se svou matkou , jméno FO, , tj. sestrou zůstavitelky. Po pohřbu manžela zůstavitelky nejevily žalobkyně o zůstavitelku žádný zájem. Dle žalované zůstavitelka přerušila z vlastní vůle se žalobkyněmi v určité době veškerý kontakt, přičemž důvodem měla být potyčka mezi žalobkyní b) a manželem zůstavitelky. K té došlo v situaci, kdy otec žalobkyň a tedy syn zůstavitelky , jméno FO, odešel z bydliště v , adresa, a nevracel se domů. Z podnětu zůstavitelky jej žalovaná v doprovodu své matky a přítele jela hledat, našli jej na nádraží a na jeho přání jej odvezli za jeho rodiči do , adresa, , nechtěl se vrátit domů.

3. Pozůstalostním spisem zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ve věci zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , bylo zjištěno, že po úmrtí zůstavitelky byla k provedení úkonů v pozůstalostním řízení pověřena soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, , notářka se sídlem v Mladé Boleslavi. Zůstavitelka byla vdova, měla jednoho syna , jméno FO, , který zemřel , datum, a měl tři potomky: , Jméno žalobkyně A, , , Jméno žalobkyně B, a , jméno FO, . V řízení soud vyšel z notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v Mladé Boleslavi, sp. zn. N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze , datum, , jímž zůstavitelka pořídila závěť a odkázala veškerý svůj majetek svému manželovi , jméno FO, , nar. , datum, , současně vydědila svého jediného syna , jméno FO, , nar. , datum, s tím, že o ni neprojevuje opravdový zájem a neposkytuje jí žádnou pomoc. Notářským zápisem sp. zn. NZ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, z , datum, ve spojení s žádostí sp. zn. N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , sepsaným notářkou v Mladé Boleslavi , tituly před jménem, , jméno FO, , zůstavitelka povolala svým dědicem veškerého svého jmění svého manžela , jméno FO, a pro případ, že by tento nedědil, ustanovila náhradní dědičkou pozůstalosti svou neteř , Jméno žalované, (tj. žalovanou). Tímto notářským zápisem zůstavitelka současně pořídila listinu o vydědění, resp. v bodě druhém zápisu se uvádí: „Já, , jméno FO, , pro případ své smrti, zcela svobodně a po zralé úvaze, ve smyslu § 1646, odstavce 1, písmeno a) a b) občanského zákoníku vyděďuji své vnučky: 1) , Jméno žalobkyně A, , narozenou , Datum narození žalobkyně A, , s trvalým pobytem v obci , adresa, , 2) , Jméno žalobkyně B, , narozenou , datum, , s trvalým pobytem vb obci , adresa, . Můj syn , jméno FO, zemřel , datum, na fibrózu plic. Moje vnučky o mne nejeví žádný zájem, v srpnu 2016 jsem si zlomila pánev, moje vnučky neprojevily žádnou účast a ani mi neposkytly pomoc. Veškeré zaopatření je na mém nemocném manželovi nebo na mojí sestře , jméno FO, a její dceři , Jméno žalované, . Můj syn byl vážně nemocen a nemohl se o nás starat. , jméno FO, se pouze někdy staví na kávu, vnučku , jméno FO, jsem neviděla od listopadu 2016, s výjimkou pohřbu mého syna.“ Notářským zápisem sp. zn. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z , datum, , sepsaným notářkou v Mladé Boleslavi , tituly před jménem, , jméno FO, , pak zůstavitelka povolala za jedinou dědičku svého majetku svou neteř , Jméno žalované, a pro případ, že by tato dědit nemohla nebo nechtěla, povolala náhradnicí její sestru, resp. druhou svou neteř , jméno FO, . V závěti zůstavitelka vyzvala k respektování závěti s tím, aby vnučky , Jméno žalobkyně A, , , Jméno žalobkyně B, a , jméno FO, neuplatňovaly právo na povinný díl. Dne , datum, proběhlo jednání za účasti pozůstalých – vnuček , Jméno žalobkyně A, a , Jméno žalobkyně B, a dne , datum, za účasti pozůstalých – neteře , Jméno žalované, a vnučky , jméno FO, . V obou případech byli pozůstalí seznámeni se všemi výše uvedenými pořízeními zůstavitelky pro případ smrti, načež vnučky , Jméno žalobkyně A, a , Jméno žalobkyně B, uznaly prohlášení o vydědění z , datum, a závěť z , datum, za pravé, avšak nesouhlasily s důvody vydědění. V té souvislosti byly soudní komisařkou poučeny o právu domáhat se civilní žalobou práva na povinný díl dle § 1650 občanského zákoníku. Pozůstalé neteř , Jméno žalované, a vnučka , jméno FO, uznaly prohlášení o vydědění z , datum, a závěť z , datum, za pravé a platné, , jméno FO, se práva na povinný díl výslovně vzdala. Usnesením z , datum, č.j. , spisová značka, bylo nabytí dědictví – peněžní hotovosti 12 463 Kč a zůstatku 334 256 Kč na účtu u ČSOB, a.s., potvrzeno dědičce ze závěti, tj. neteři , Jméno žalované, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .

4. Z pozůstalostního spisu vedeného zde pod sp. zn. , spisová značka, ve věci zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , soud zjistil, že k provedení úkonů v tomto řízení byla pověřena soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, , notářka se sídlem v Mladé Boleslavi. Zůstavitel pořídil dne , datum, závěť a prohlášení o vydědění formou notářského zápisu sepsaného notářkou v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve spojení s žádostí sp. zn. N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Závětí odkázal veškeré své jmění manželce , jméno FO, a pro případ, že by tato nedědila, pak neteři , Jméno žalované, . V bodě druhém notářského zápisu se uvádí: „Já, , jméno FO, , pro případ své smrti, zcela svobodně a po zralé úvaze, ve smyslu § 1646, odstavce 1, písmeno a) a b) občanského zákoníku vyděďuji své vnučky: 1) , Jméno žalobkyně A, , narozenou , Datum narození žalobkyně A, , s trvalým pobytem v obci , adresa, , 2) , Jméno žalobkyně B, , narozenou , datum, , s trvalým pobytem vb obci , adresa, . Můj syn , jméno FO, zemřel , datum, na fibrózu plic. Moje vnučky o mne nejeví žádný zájem, před dvěma lety jsem měl vážný úraz, moje vnučky neprojevily žádnou účast a ani mi neposkytly pomoc. Veškeré zaopatření je na mojí manželce. Velmi nám pomáhá sestra , jméno FO, a moje neteř , Jméno žalované, . Můj syn byl vážně nemocen a nemohl se o nás starat. , jméno FO, se pouze někdy staví na kávu, vnučku , jméno FO, jsem neviděl od listopadu 2016, s výjimkou pohřbu mého syna.“ . Dne , datum, proběhlo jednání za účasti pozůstalých – manželky , jméno FO, , vnuček , Jméno žalobkyně A, , , Jméno žalobkyně B, a , jméno FO, , všechny prohlásily důvody vydědění jmenovaných dvou vnuček za neplatné s tím, že jim náleží právo na povinný díl. Následně pozůstalá manželka , jméno FO, jako jediná dědička ze závěti a pozůstalé vnučky , Jméno žalobkyně A, , , Jméno žalobkyně B, a , jméno FO, uzavřely dohodu o odbytném, dle které pozůstalá manželka vyplatí všem jmenovaným vnučkám na povinné díly každé 241 667 Kč z čisté hodnoty pozůstalosti 1 407 682 Kč.

5. Žalobkyně předložily k důkazu čestná prohlášení těchto osob: , jméno FO, – kamarádky žalobkyně b), , jméno FO, – souseda manželů , jméno FO, a , jméno FO, , manželů , jméno FO, – sousedů , jméno FO, , , jméno FO, – manžela žalobkyně a), , jméno FO, – snachy zůstavitelky, , jméno FO, – dcery žalobkyně a), , jméno FO, – manžela žalobkyně b), , jméno FO, , , jméno FO, . Všichni jmenovaní jimi potvrzovali, že obě žalobkyně svou babičku , jméno FO, pravidelně navštěvovaly, telefonovaly jí, jezdily jí na nákupy a s ní k lékaři, pomáhaly uklízet, žalobkyně b) jí nosila obědy ze závodní jídelny (k tomu viz též vyúčtování mzdy žalobkyně b) ze , právnická osoba, . za měsíce červenec – září 2016, srážky stravování EUREST). , jméno FO, jezdil i otec žalobkyň, tj. syn zůstavitelky , jméno FO, . Přesto jim jejich babička do telefonu vyčítala, že se neozvou. , jméno FO, , , jméno FO, pomáhal paní , jméno FO, k její žádosti se stěhováním do seniorského domu v Luštěnicích. , jméno FO, vnímali zůstavitelku a jejího manžela po dlouhou dobu jako výborné sousedy, načež přišel ze dne na den zlom a začali být nesnášenliví. Podle některých příbuzných začala zůstavitelka v posledních letech odmítat účast na rodinných oslavách.

6. Potvrzením sociální pracovnice , tituly před jménem, , jméno FO, , Domov u Anežky, poskytovatel sociálních služeb, Luštěnice má soud za prokázané, že zůstavitelka zde byla umístěna od , datum, do , datum, . Po uvedenou dobu ji dle knihy návštěv navštěvovaly pouze , jméno FO, , , Jméno žalované, a , jméno FO, .

7. Dopisem ze dne 10.6.2024 žalobkyně žádaly žalovanou o zaplacení povinného dílu, každá ve výši 24 431 Kč ve lhůtě do 21.6.2024. V reakci na uvedené reagovala žalovaná odmítavě, jak soud zjistil emaily jejího právního zástupce z 20.6. a 27.6.2024, nárok žalobkyň neshledala po právu.

8. Z obsahu vyjádření Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s. z 9.7.2025 má soud za zjištěné, že: „..paní, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, byla přijata na následná lůžka dne , datum, překladem z chirurgického oddělení. Na ONP v Mnichově Hradišti byla stabilizována, rozcvičena a po dohodě s rodinou propuštěna do domácí péče dne , datum, . V jiném období než uváděném na ONP nebyla hospitalizována.“ V podrobnostech bylo dokazování doplněno jednotlivými lékařskými zprávami. Konkrétně lékařská zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, z 3.7.2025 uvádí, že zůstavitelka byla hospitalizována na chirurgickém oddělení nemocnice od 13.10.2019 do 3.11.2019 pro známky krvácení do dolního zažívacího traktu. Do LDN , adresa, byla přeložena 3.11.2019 pro nesoběstačnost a hypomobilitu k rehabilitační péči. Lékařská zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, ze , datum, potvrzuje, že zůstavitelce po pádu , datum, a následném ošetření na úrazové ambulanci byla diagnostikována fraktura v oblasti horního a dolního raménka kosti stydké vlevo – indikováno ke konzervativní terapii bez nutnosti hospitalizace. Léčba spočívala v režimových opatřeních (chůze o berlích bez zátěže levé dolní končetiny). Průběh léčby byl bez komplikací a terapeutický režim byl pacientkou dobře tolerován. Po dobu léčby (ambulantně ukončena 3.11.2016) byla pacientka limitována během vertikalizace z důvodu omezení zátěže levé dolní končetiny. V propouštěcí zprávě nemocnice ze , datum, , podepsané MUDr. , jméno FO, , je shrnuta celková anamnéza zůstavitelky - z úrazů zmíněn pád s pohmožděním obličeje, horní a dolní končetiny v červenci 2019, objektivní nález – pacientka při vědomí, orientována, spolupracující. Uvedena je zpráva z psychologického konzilia z 19.11.2019 na žádost ošetřující lékařky pro posouzení psychického stavu pacientky. Citováno z této zprávy: „ Susp. depresivní syndrom, úmrtí manžela, syna, obtížná sociální situace, je bezdomovec. Je tomu dva roky, co manžel zemře, syn před třemi. , jméno FO, se vůbec nezajímají, nestarají, o 15 let mladší sestra, ta ji navštěvuje, ale je to pro ni obtížné, ta dálka. Zůstala sama, má jenom tu sestru. Musela prodat domeček, po manželově smrti je vyplatila. Vše musela sama, žádný zájem. Mluví o manželství, posledních chvílích s manželem. Je hrozně smutná, pořád pláče, nemít sestru. Nyní je bez bydlení. Peníze na domov seniorů nemá. U sestry být nemůže, tam je její dcera a vnuk….. Pacientka je vigilní, lucidní, orientována vlastní osobou, situací, časem, nikoli místem. … V.s. jako reakce na ztráty osoby blízkých, osamění, nezájem vnuček a zejména svoji obtížnou sociální situaci. Nelze vyloučit i podíl organický, vázne orientace místem, ze tří slov vybaví jenom jedno.“ Ze zprávy MUDr. , jméno FO, z , datum, obdobně z anam. dat: „Zůstala sama, je jí líto, že o ni vnoučata nemají zájem. Se snachou moc nevycházela. Po úmrtí syna a manžela musela vyplatit vnučky z dědictví. Měla malý domek, tam již nemohla být sama, prodala ho, každé dala 250 tisíc (jsou tři), moc jí toho nezbylo. Šla do DD, ale tam se platilo moc, přes 12 000 a ona má důchod 11 000. Bydlela u sestry, ta je mladší, ale bydlí zase se svou rodinou, natrvalo to nejde.“9. Svědkyně , jméno FO, , matka žalované a sestra zůstavitelky , jméno FO, , ve věci vypověděla, že vztahy mezi zůstavitelkou a jejími vnučkami , jméno FO, a , jméno FO, se vyhrotily v roce 2016. Důvodem bylo, že žalobkyně se nechovaly pěkně ke svému tátovi , jméno FO, ml. Měl fibrózu plic a nedokrevnost a žalobkyně jej podezíraly z opilosti, když upadl. O vydědění žalobkyň se svědkyně dozvěděla po úmrtí svého švagra , jméno FO, st. V té době žalobkyně přerušily s babičkou , jméno FO, veškerý kontakt. V době od dubna 2018 do konce roku 2018 byla zůstavitelka v domově důchodců v Luštěnicích, v té době byla soběstačná, od ledna 2019 pobývala v domově U Anežky v Luštěnicích. Od úmrtí , jméno FO, st. nejevily žalobkyně o zůstavitelku zájem, nepřijely se za ní podívat. Jinak tomu bylo v letech 2016-2017, kdy se žalobkyně stavily u zůstavitelky jednou za týden až dva týdny např. na kávu, avšak že by pomáhaly, svědkyně neviděla. Dle svědkyně zůstavitelka nebyla taková, aby si stěžovala, ale jedno jí to nebylo. Před rokem 2016 byly vztahy v rodině normální, žalobkyně a zůstavitelka se stýkaly, probíhaly společné oslavy. V roce 2016 zůstavitelka upadla na dvorku u svědkyně a proděla zlomeninu pánve. Svědkyně i její dcera , jméno FO, se o ni po úrazu staraly, vařily, uklízely, ony bydlí přes ulici. Částečně péči v té době poskytoval i manžel zůstavitelky. Zůstavitelka spolu s manželem zvažovali odchod do domova seniorů, ale zrealizovala jej až zůstavitelka sama po smrti svého manžela, nechtěla být v domě sama, bylo toho na ni moc. Před úrazem pánve byla zůstavitelka soběstačná.

10. Svědkyně , jméno FO, , manželka bratrance zůstavitelky, uvedla, že za zůstavitelkou jezdili celých 50 let minimálně jednou měsíčně i na několik dní, zůstavitelka byla hodná. Někdy jim zůstavitelka z domova i zavolala. Po ovdovění jí pomáhali se stěhováním do domova seniorů nebo s opravami na domě. Zůstavitelka si stěžovala, že vnučky , jméno FO, a , jméno FO, se u ní neukážou, nezvednou ani telefon. Po zlomenině pánve někdy v roce 2016 nebo 2017 potřebovala zůstavitelka pomoc s jídlem, musela ležet, jezdila za ní ošetřovatelka. Sama zůstavitelka se v přítomnosti svědkyně vyjadřovala tak, že nemůže vstát, že ji to bolí. V té době jí pomáhaly zejména , jméno FO, (žalobkyně) a její matka, popř. i svědkyně s rodinou. Úraz se jí stal po pádu doma v koupelně, jak svědkyně vypověděla. Manžel zůstavitelky již předtím utrpěl úraz nohy a nemohl řídit, chodil s pomocí vozíku. Na převazy jej vozila asi sanita a určitě péči zajišťovala i , jméno FO, , čemuž svědkyně byla osobně přítomna. Podle svědectví vnučky do roku 2016 za zůstavitelkou docházely, pak jezdit přestaly a zůstavitelka svědkyni uvedla, že se od ní odtáhly, nic bližšího. , jméno FO, měli jediného syna , jméno FO, , báli se o něho, jezdil k nim, pomáhal jim, měli dobrý vztah. Do senior parku zůstavitelka odešla, neboť se již nezvládla postarat o dům. K tomu se rozhodla v době, kdy ovdověla. Zde však několikrát upadla a její setra ji chtěla mít pod dohledem. Proto přešla do domova (míněno u Anežky v Luštěnicích). Následně byla v LDN, asi v letech 2016 či později, důvod pobytu svědkyně neznala. V LDN svědkyně s rodinou zůstavitelku navštěvovala a ona říkala, že žádné jiné návštěvy neproběhly.

11. Podle svědka , jméno FO, , souseda žalované, jenž se zná se žalobkyněmi z doby, kdy jezdily za babičkou, se obě žalobkyně u , jméno FO, vyskytovaly – vnučka , jméno FO, častěji. Svědek potvrdil, že , jméno FO, se často navštěvovali s , jméno FO, . V rámci sousedských vztahů svědek prohodil se , jméno FO, při zahradničení pár slov, v případě potřeby jim pomohl s opravami na domě nebo na autě. Zůstavitelka neměla tak dobré vztahy se žalobkyněmi jako právě s , jméno FO, , na to si svědkovi mezi řečí stěžovala. Svědek věděl, že zůstavitelka prodělala zlomeninu pánve. K tomu dodal, že paní , jméno FO, st. se v té době o ni hodně starala a o žalobkyních se pro tu dobu vyjádřil tak, že nelze říci, že by za babičkou jezdily často ani že by nejezdily vůbec. K tomu se mu měla zůstavitelka svěřit, že se o ni holky (míněno žalobkyně) nestaraly. V době úrazu se zůstavitelka venku nevyskytovala. Podle svědka se v té době manžel zůstavitelky dobře nepohyboval a nebyl by schopen obsloužit nemocnou manželku, zřejmě již neřídil ani auto. Svědek si vzpomněl i na , jméno FO, ml. a k němu dodal, že za rodiči jezdil, ne často, byl příliš zaměstnaný. Svědek si jej pamatoval, jak pomáhal orat zahradu, pomohl s fóliákem.

12. Matka žalobkyň , jméno FO, ve své výpovědi popsala zůstavitelku jako proměnlivou ve svých náladách, někdy byla medová, jindy zlá. Svědkyně uvedla, že žalobkyně byly vychovány tak, aby poslouchaly své prarodiče. K zůstavitelce jezdila celá rodina, a poskytovali jí pomoc kolem domku. Dle mínění svědkyně se zůstavitelka obratem dokázala přiklonit k rodině , jméno FO, . Svědkyně se svým manželem , jméno FO, ml., potažmo s dcerami navštěvovali zůstavitelku každý týden či každých 14 dnů. Změna nastala v roce 2017 po smrti syna a manžela zůstavitelky, kterou svědkyně popsala slovy: „Jak můžete někoho navštěvovat, když před vámi zavře dveře.“ Co bylo důvodem tohoto chování zůstavitelky, svědkyně nevěděla, mohla se pouze domnívat z jejich vyjádření. Zůstavitelka např. v den pohřbu svého manžela měla před bratrancem žalobkyň řešit, komu má dát domek, děvčata (míněno žalobkyně) prý nemají naši krev. V souvislosti s úmrtím syna zůstavitelky, , jméno FO, ml. zase přišla informace z nemocnice o možném jeho nástupu k transplantaci právě ve chvíli, kdy zemřel. To vše mohlo zůstavitelku poznamenat. K úrazu, zlomenině pánve zůstavitelky svědkyně uvedla, že o tom nevěděla, resp. informaci získala od dcer s prodlevou při jedné z návštěv. Svědkyni se nezdálo, že by v té době potřebovala zůstavitelka pomoc. Resp. celý život byla soběstačná a dle svědkyně by pomoc ani nepřijala. Jak se svědkyně domnívá, o úrazu bezprostředně poté nevěděl ani manžel svědkyně, tedy syn zůstavitelky. Tehdy by manžel zůstavitelky, , jméno FO, st. již pro demenci nevyjel ani autem z garáže, problémy měl i s chůzí.

13. Svědek , jméno FO, , manžel žalobkyně a) popsal vztahy v rodině se zůstavitelkou jako výborné, vzájemně se navštěvovali, pomáhali si – konkrétně zůstavitelce zajišťovali odvoz k lékaři po úrazu kolene, nakupovali. Změna nastala v roce 2018 současně s informací o vydědění, víc k zůstavitelce nejezdili. Do té doby jeho manželka navštěvovala zůstavitelku jednou týdně, svědek ji ne vždy doprovázel. O úrazu pánve zůstavitelky se v rodině dozvěděli až následně při návštěvě, v té době již zůstavitelka seděla a byla soběstačná. Dle názoru svědka se o ni byl schopen postarat i její manžel , jméno FO, st. Nabídku pomoci zůstavitelka odmítla, údajně za ní měla jezdit lékařka. Při návštěvách zde se někdy setkali i s otcem žalobkyň, , jméno FO, ml., jezdil sem pomáhat, zdravotně na tom nebyl nejlépe.

14. Svědek , jméno FO, , manžel žalobkyně b) považoval vztahy jeho manželky s rodinou , jméno FO, , resp. zůstavitelkou za standardní, jezdili za nimi dlouhodobě, resp. návštěvy byly častější, než bylo zvykem v rodině svědka. Každopádně za , jméno FO, jezdili společně minimálně dvakrát do měsíce, manželka i častěji. Návštěvy probíhaly u kávy, popř. , jméno FO, s něčím pomohli. Po smrti , jméno FO, st. sílila ze strany zůstavitelky snaha o intenzitu návštěv. O zlomenině pánve včetně doby léčení a o důvodech pobytu zůstavitelky v senior parku nebylo svědkovi nic bližšího známo. Svědek se dále vyjádřil o otci žalobkyň, který byl řidičem z povolání a prodělal vážnou nemoc, jezdíval za svými rodiči a pomáhal jim. Svědek potvrdil, že u , jméno FO, se často potkávali s , jméno FO, . Dle svých slov svědek vnímal, že vztahy v rodině vyeskalovaly, pravý důvod neznal, subjektivně pociťoval, že zůstavitelka žila s pocitem, že jí žalobkyně ublížily.

15. Soud po shora provedeném dokazování přistoupil k účastnickému výslechu obou žalobkyň a žalované. Žalobkyně a) stvrdila svou výpovědí skutečnosti uvedené v žalobě, mimo jiné to, že babičku (tj. zůstavitelku) navštěvovala (někdy i s rodinou) každý týden po dobu 20 let s ohledem na ostatní své povinnosti, za svobodna i každý den, opakovaně jí a dědovi nabízela pomoc, v době od ledna 2016 do března 2017 vozila babičku každý měsíc na kontrolu k lékaři. Místo manuální výpomoci však prarodiče spíše vyžadovali pozornost své rodiny, rádi si povídali, byli soběstační, sami o pomoc jí nikdy nepožádali. , jméno FO, babičkou jezdil i její syn , jméno FO, , tedy otec žalobkyně, kdykoli bylo potřeba, pomohl s prořezem stromů a jinými pracemi – to až do podzimu 2016, kdy mu to již plicní fibróza nedovolila. V době, kdy již věděl, že do konce života mu zbývají tři roky, se snažil udělat vše, co mohl, mnohdy neodhadl únosnou míru, pracoval i v době, kdy byl připojený na kyslík. K předmětnému úrazu zůstavitelky v srpnu 2016 zmínila, že při návštěvě asi týden po úrazu si na babičce, která vstala z gauče a odešla na toaletu, všimla její neobvykle kolíbavé chůze. Na dotaz jí babička odpověděla, že upadla u , jméno FO, na schodech, nicméně o zlomenině pánve se vůbec nezmínila. Dle žalobkyně nebylo znatelné, že by snad zůstavitelka byla pro úraz nemohoucí, babičku v té době neviděli upoutanou na lůžko, měla kolem sebe naklizeno, na tom si zakládala. Až do roku 2018 se vše obešlo bez hádek a konfliktů, babička byla skvělá, byly to nádherné roky života. Byla-li žalobkyně tázána na případné konflikty mezi její matkou a babičkou, o žádném takovém konfliktu nevěděla. Žalobkyně popsala výraznou změnu ve frekvenci návštěv , jméno FO, u , jméno FO, v době po úrazu dědečka v roce 2015. Do té doby žalobkyně návštěvy , jméno FO, vesměs nezaznamenala, po tomto úrazu byl někdo z nich u , jméno FO, pokaždé, když žalobkyně přijela. , jméno FO, dědečkem dojížděla zdravotní sestra a s obvázáním poraněné nohy mohla pomoci i , jméno FO, – i ta je zdravotní sestrou. To žalobkyně kvitovala, nicméně později se zdálo, že babička s dědečkem začali vést „další život“ – byli z návštěvy žalobkyně nervózní, odmítli obvyklý úklid nákupu, ve sklepě měli připravenou hostinu pro partnera žalované. Ohledně svého vydědění ze strany dědečka i babičky se vyjádřila tak, že babička, která v pozůstalostním řízení po dědečkovi vydědění z jeho strany sama zpochybnila, žádné vysvětlení k tomu nepodala. Dle žalobkyně žádné vysvětlení není, když žalobkyně v době úrazu dědečka byla jako první u jeho ošetření, resp. jej vezla ovázaného domů.

16. Žalobkyně b) vypovídala ve shodě se svou sestrou. Uvedla, že péče o babičku a dědu probíhala po celý život, dokud jim to prarodiče dovolili. Dětství bylo založeno na společných dovolených, společných oslavách. O babiččině povaze se vyjádřila tak, že babička nebyla jednoduché povahy, resp. byla generál, s mnoha lidmi byla rozhádaná. Babička žila z dané chvíle, resp. nejkrásnější období byla doba mateřské dovolené, kdy žalobkyně mohla být u babičky každý den. Naopak byla-li žalobkyně pracovně tři týdny v zahraničí, babička se neubránila poznámce: „No, ty ještě žiješ?“ V té době, kdy možnost navštívit babičku byla pro ostatní povinnosti omezená, žalobkyně toto kompenzovala alespoň po finanční stránce, obdarovala prarodiče televizí, vysavačem apod. Stejně jako její sestra za babičkou dojížděla každý víkend a celá její rodina jednou za 14 dnů. Žádnou pomoc babičce s dědou nikdy neodmítla. O úrazu babičky, zlomenině pánve se dozvěděla asi týden poté od své sestry, která jí telefonovala. Následně se na to ptala přímo babičky. Ta jen poznamenala, že u plotny moc nevydrží. Při návštěvě babička seděla na gauči, sama si došla na toaletu. V srpnu žalobkyně brala babičce po dobu 2-3 týdnů jídlo ze závodní jídelny, když babička si to dál již nepřála. , jméno FO, o prarodiče , jméno FO, popsala jako od roku 2015 výraznou, někdo z nich tam byl vždy, když žalobkyně přijela. Do té doby tomu tak nebylo. Žalobkyně nevěděla nic o tom, že by babička chtěla do seniorského domova, nikdy před ní neřešila dělení majetku ani prodej domu. Po pohřbu , jméno FO, ml. jela žalobkyně s rodinou domů za babičkou a dědou, kteří odešli dřív. Nikdo jim však neotevřel, telefon jim prarodiče vytípli. Před , jméno FO, (sestrou , jméno FO, st.) se prý babička měla zmínit, že jediná , jméno FO, jí poděkovala za vypořádání. K okolnostem, ze kterých zůstavitelka v pozůstalostním řízení po , jméno FO, st. i přes vydědění žalobkyň z jeho strany uznala jejich právo na povinný díl, žalobkyně vypověděla, že předně vyděděním byly obě žalobkyně překvapeny, když se o něm u notářky dozvěděly. Dotazovaly se babičky, zda by s tím mohla žít. Nato babička nezpochybnila, že žalobkyně byly aktivní a dědečka při úrazu odvezly do nemocnice, následná péče však zůstala na sousedech a zdravotní setře. Do poslední chvíle žalobkyně nevěděly, jak se babička rozhodne, o vyplacení podílu z pozůstalosti je poté informovala telefonicky notářka. Po dubnu 2018 vztahy ochladly. Tehdy šla žalobkyně 2x za babičkou – v jednom případě jí sousedka informovala, že babička je u , jméno FO, , ve druhém případě žalobkyně viděla v okně hýbat záclonu, nikdo však neotevřel. Následně babičku navštívil sám i manžel žalobkyně, prý babička při hovoru o vnučkách nemluvila, jen žádala snížit odbytné o 60 000 Kč. Na dotaz protistrany žalobkyně stejně jako její sestra potvrdila, že žádného konfliktu mezi její matkou a babičkou si vědoma není. O svém otci, , jméno FO, ml. žalobkyně uvedla, že do listopadu 2016 by na něm fibrózu plic nikdo nepoznal. Když se dozvěděl o své nemoci, měl problémy s alkoholem a chtěl spolupracovat. Tedy rodina žádala i babičku, aby mu nedávala pivo nebo peníze, což ne vždy babička dodržela.

17. Odlišně o frekvenci návštěv žalobkyň u zůstavitelky vypověděla žalovaná. Dle jejích slov se ona se žalobkyněmi skoro nevídala, jen na oslavách. Před rokem 2015 žalobkyně i pravnučka , jméno FO, za zůstavitelkou jezdily, v roce 2016 , jméno FO, již nejezdila. Podle výpovědi žalované se zůstavitelka měla o vnučkách po úrazu pánve vyjádřit, že ony ani pravnučka , jméno FO, ji nenavštěvují, nemají o ni zájem, přitom ona s manželem pro ně hodně udělali. Podle žalované měla zůstavitelka kvůli úrazu, zlomenině pánve předepsaný klid na lůžku, na toaletu zvládla jít sama. , adresa, si zůstavitelka přivodila, když u , jméno FO, upadla na schodech, ti ji odvezli od nemocnice, žádné zdravotnické pomůcky nedostala. Klidový režim trval 2 měsíce, kdy o zůstavitelku denně pečovala žalovaná a její matka - uvařily, myly nádobí, chystaly léky, nakoupily, odvezly zůstavitelku k lékaři (někdy zajistil i soused) a současně se zůstavitelkou vedly běžnou komunikaci. O nikom jiném, kdo by pomoc zajišťoval, žalovaná nevěděla. Resp. žalovaná na dotaz doplnila, že i manžel zůstavitelky mohl pro zůstavitelku zajistit např. ohřátí jídla, nákupy, úklid, tomu jeho stav i po jeho úrazu v roce 2015 umožňoval. , právnická osoba, pánve žalovaná žalobkyně u zůstavitelky neviděla. Jak žalovaná uvedla, pro odchod do senior parku se teta rozhodla, neboť již nebyla soběstačná. O tom se zůstavitelka radila s matkou žalované. Resp. žalovaná se následně opravila tak, že v té době zůstavitelka ještě soběstačná byla, což se změnilo po úrazu v senior parku, kde zůstavitelka spadla ve sprše, proto byla převezena do nemocnice a odsud do LDN. Žalovaná s rodinou následně zajišťovala převoz zůstavitelky do Domova u Anežky. Žalovaná informaci o umístění zůstavitelky do senior parku žalobkyním nepředávala. Zda tak učinila paní , adresa, , která o tom byla informována, žalovaná neví. Podle žalované nebyl vztah zůstavitelky a její snachy (matky žalobkyň) dobrý. Resp. , jméno FO, byli rozzlobeni, že se jejich syn , jméno FO, může v , adresa, , kde bydlel se svou rodinou, i přes svou nemoc doslova strhat. Jako alkoholika by žalovaná , jméno FO, ml. určitě nenazvala, tvrzení o poházených lahvích na zahradě, jak uváděla žalobkyně b), označila za nesmysl.

18. K podání svědectví povolal soud v neposlední řadě , jméno FO, , dceru žalobkyně a) a pravnučku zůstavitelky , jméno FO, , to zejména v reakci na výpověď žalované, s níž měla být svědkyně konfrontována. V rozporu s účastnickou výpovědí žalované svědkyně vypověděla, že v roce 2016, kdy její prababička utrpěla úraz pánve, ji s rodinou pravidelně jednou týdně navštěvovali – zpravidla ona s mamkou, výjimečně i se svým tátou. V té době bylo svědkyni 15 let a přecházela na střední školu, věnovala se sportu. Svědkyně si nepamatovala, že by se na návštěvě u prababičky tehdy potkala s někým dalším. Pobyli zde zpravidla 2-3 hodiny u kávy, nabízeli pomoc, ale většinou bylo již vše hotové. O tom, že babička má zlomenou pánev, se dozvěděli po úrazu při jedné z návštěv. Tehdy jim to prababička řekla včetně toho, že nic nepotřebuje. Podle svědkyně byla zůstavitelka v té době soběstačná, prošla do kuchyně. Na otázku, jaký byl vztah její prababičky a její matky popř. jí samotné, svědkyně reagovala slovy: „Postupem času se vztahy rozdělily, jinak ale byly takové, jaké by měly být. My jsme přijeli za babičkou a i ona přijela za námi. Co babička potřebovala, moje mamka i teta udělaly.“ To dále upřesnila vyjádřením, že vztahy v rodině se podle svědkyně v průběhu doby nijak neměnily, tedy až do doby jejích studií na střední škole, tehdy s nimi prababička z neznámých příčin ukončila kontakt.

19. Soud k návrhu žalobkyň doplnil dokazování audionahrávkou paní , jméno FO, , sestry , jméno FO, st. V nahrávce se paní , adresa, vyjadřuje o osobě zůstavitelky tak, že: „babička byla generál, muselo být po jejím“. Nicméně vzájemné vztahy byly dobré, vzájemně se navštěvovali, zůstavitelka jí telefonovala i ze senior parku a bydlení zde si pochvalovala. Závěrem paní , adresa, na nahrávce uvedla, že „spolu 8 let nemluvily“, čímž po upřesnění žalobkyň mínila zůstavitelku a její matku žalované, , jméno FO, . Žalovaná autenticitu nahrávky a tedy i její důkazní sílu v řízení sporovala.

20. Návrh na doplnění dokazování výpovědí manželů , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, soud pro nadbytečnost zamítl. Jmenovaní svědci byli navrženi k prokázaní obdobných skutečností, k nimž již vypovídali všichni shora jmenovaní svědci a jejichž svědectvím ve spojení s ostatními provedenými důkazy bylo možné zjistit skutkový stav věci.

21. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr ve věci. Zůstavitelka , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , zůstavila dne , datum, veškerý svůj majetek žalované a vydědila obě žalobkyně pro neposkytnutí pomoci při úrazu v srpnu 2016 a neprojevování opravdového zájmu. Žalobkyně několik let před uvedeným datem a ještě i v roce 2016 zůstavitelku navštěvovaly minimálně 1 za 14 dnů. Pomoc o zůstavitelku po úrazu 2016 byla zajištěna, s určitým omezením byla zůstavitelka schopna se o některé své potřeby postarat.

22. Podle § 1491 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

23. Podle § 1494 odst. 1 věty první o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

24. Podle § 1494 odst. 2 o.z. závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

25. Podle § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, kterýa) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebod) vede trvale nezřízený život.

26. Podle § 1642 nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

27. Podle § 1643 odst. 1 a odst. 2, věta druhá o.z., nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

28. Podle § 1650 odst. 1 věty před středníkem o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl.

29. Podle § 1654 odst. 1 věty první o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

30. Podle 1655 odst. 1 o.z. pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti připočte, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a 1661.

31. Podle § 555 odst. 1, 2 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé vůle.

32. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v převážné části vyhověl, když v provedeném dokazování shledal soud nárok žalobkyň na vyplacení povinného dílu v žalované výši co do samotné jistiny po právu. Soud vyšel z pozůstalostního řízení ve věci zůstavitelky , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, .2, Anonymizováno, , zemř. , datum, , vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . V pozůstalostním řízení bylo rozhodnutím pověřené soudní komisařky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, potvrzeno nabytí dědictví pozůstalé neteři , Jméno žalované, , tj. žalované na základě závěti pořízené formou notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v Mladé Boleslavi dne , datum, . Jím zůstavitelka též vydědila své dvě vnučky , Jméno žalobkyně A, a , Jméno žalobkyně B, . Žalobkyně, vnučky zůstavitelky jsou nepominutelnými dědičkami jakožto potomci předemřelého syna zůstavitelky, , jméno FO, ml. nar. 31.5.1951, zemř. 20.3.2017, s právem na povinný díl za předpokladu, že byly vyděděny neplatně.

33. Konkrétně v daném případě zůstavitelka žalobkyně vydědila, neboť jí neposkytly pomoc po zlomenině pánve v srpnu 2016 ani neprojevily žádnou účast, resp. nejevily o zůstavitelku žádný zájem. Vedle toho zůstavitelka písemně do notářského zápisu sp. zn. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z , datum, prohlásila, že veškeré zaopatření je na jejím nemocném manželovi, sestře , jméno FO, a její dceři , jméno FO, . Uvedené je zákonným důvodem, pro který lze nepominutelného dědice dle § 1646 odst. 1 o.z. z jeho práva na pozůstalost vyloučit, je-li zákonný důvod vydědění ke dni prohlášení o vydědění skutečně dán. Zůstavitelka učinila tento svůj projev vůle ve stavu způsobilém samostatně právně jednat a tuto skutečnost stvrdila v notářském zápisu svým podpisem – o tom nebylo v řízení pochyb. Vyvstala však otázka, zda takové jednání je pravým projevem vůle zůstavitelky, resp. zda zůstavitelkou popsané jednání (nečinnost) žalobkyň je zákonným důvodem vydědění. , jméno FO, dané situace hodnotil soud obsah listiny o vydědění nejen z hlediska jeho jazykového výkladu, nýbrž i ve světle ostatních okolností, které vyšly v řízení provedeným dokazováním najevo, aniž by tím mělo být zasaženo do osobnosti zesnulé zůstavitelky. Z povahy věci již zůstavitelka nemůže nijak ovlivnit výsledky dokazování ohledně toho, co měla být její skutečná vůle. Pro zjištění skutečné vůle zůstavitelky vyšel soud zejména ze svědeckých výpovědí, v jejichž kontextu pak hodnotil i všechny ostatní listinné důkazy.

34. Má-li být důvodem vydědění neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, jaký by potomek projevovat měl, je ve znění § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. významné, zda nepominutelný dědic měl vůbec reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda měl zůstavitel vůbec zájem se s nepominutelným dědicem stýkat a udržovat s ním blízký příbuzenský vztah, zda o tento vztah stojí. Nezájem nepominutelného dědice se zůstavitele musí osobně citově dotýkat, vadit mu, a nikoliv mu být lhostejný. Nezájem nelze nepominutelnému dědici přičítat k tíži, jestliže k němu svým chováním podstatně přispěl i sám zůstavitel (viz § 1646 o.z. beck-online.cz, viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Občanský zákoník výslovně nepožaduje posuzovat neprojevování trvalého zájmu o zůstavitele z hlediska dobrých mravů, byť také v tomto případě bude třeba zohlednit zvyklosti v rodině zůstavitele, sociální postavení a náboženské založení, zájem zůstavitele na udržování rodinných vztahů s potomkem aj. Uvádí-li zůstavitel, že nepominutelný dědic mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi dle § 1646 odst. 1 písm. a) o.z., míněno pomoc ve stáří, v nemoci a v jiných závažných případech, musí být toto neposkytnutí potřebné pomoci v rozporu s dobrými mravy; musí jít o pomoc, která byla pro zůstavitele objektivně potřebná, o níž potomek věděl nebo mohl vědět, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem byl schopen objektivně poskytnout (např. s ohledem na vzdálenost svého bydliště) a jejíž poskytnutí zůstavitel neodmítal (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 295/10). Zůstavitel se může ocitnout v nouzi, jestliže pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi potřebuje objektivně pomoc, nebo kdy není schopen si sám, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (např. zdravotní, hygienické). Současně musí jít o situaci, kdy o takové potřeby zůstavitele není postaráno jinak (NS , spisová značka, ).

35. Skutečnost, zda žalobkyně projevovaly o zůstavitelku opravdový zájem či nikoli a zda jí poskytovaly potřebnou pomoc, zjišťoval soud svědeckými výpověďmi. Ve věci vypovídalo hned několik svědků navržených oběma stranami sporu. Byť tato svědectví se ne ve všem shodovala, rozhodně z nich nevyplynulo, že by žalobkyně o zůstavitelku nejevily žádný zájem, resp. že by jí dlouhodobě nenavštěvovaly popř. že by jí k její újmě zanechaly bez pomoci. Svědci potvrdili, že žalobkyně za zůstavitelkou v době do prohlášení o vydědění v červnu 2017, k němuž soud rozhodný stav ve věci zjišťuje, dojížděly. Konkrétně svědek , jméno FO, vypověděl, že nelze říci, že by vnučky za zůstavitelkou jezdily často ani že by nejezdily vůbec. Ani svědkyně , jméno FO, , matka žalované se od uvedeného nijak neodchýlila, když uvedla, že v letech 2016-2017 se žalobkyně stavily u zůstavitelky jednou do týdne až dvou týdnů na kávu, pomáhat je neviděla. Svědci ze strany žalobkyň, tj. jejich manželé, matka a dcera žalobkyně a) rovněž potvrdili, že návštěvy zůstavitelky byly po několik let pravidelné s frekvencí 1x za 7-14 dnů. I jen samotná přítomnost rodinných příslušníků (návštěvy tzv. u kávy) a vyslechnutí druhé osoby, sdílení její radosti i smutku, je bezpochyby projevem zájmu o druhou osobu, aniž by s tím nutně byla spojována potřeba pomoci v běžném životě (úklid apod.), pokud ji ani zůstavitelka sama nežádala. Avšak i tato pomoc (i pokud by byla jen příležitostná) byla v řízení zjištěna výpovědí žalobkyň o tom, že pro zůstavitelku někdy nakoupily, dovezly jí obědy, dopravily k lékaři apod. Tato tvrzení nebyla v řízení sporována. Pokud někteří svědci přesto vypověděli, že žalobkyně neviděli pomáhat, pak ne každá návštěva u zůstavitelky musela být nutně s nějakou výpomocí spojena a ani tito svědci nebyli se zůstavitelkou v každodenním kontaktu, se žalobkyněmi se míjeli a tedy nemohli se objektivně vyjádřit k času, který žalobkyně pobývaly u zůstavitelky samy. Důkazy provedené v řízení svědčí o tom, že žalobkyně udržovaly se zůstavitelkou běžné příbuzenské vztahy, které v dané situaci bylo možné očekávat i s ohledem na jejich rodinu a povinnosti v běžném životě. Tedy, pokud zůstavitelka v prohlášení o vydědění uvedla, že: „žalobkyni b) neviděla od listopadu 2016 a žalobkyně a) se pouze někdy staví na kávu“, má soud za prokázané, že zákonný důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. není dán, resp. není naplněn požadavek neprojevování opravdového zájmu, jaký by potomek vůči svému předkovi projevovat měl. Není samozřejmě vyloučeno, že zůstavitelka si postesknutím nad tím, že žalobkyně o ni nejeví zájem, jak někteří svědci vypověděli, snad přála ještě častější návštěvy svých blízkých než jednou za 14 dnů, nicméně co do zákonného důvodu vydědění nutno uvedené poměřovat objektivními okolnostmi případu, tj. časovými možnostmi, zvyklostmi v rodině, nastalými důsledky. Co se týká péče o zůstavitelku v době jejího úrazu v srpnu 2016 a v době rekonvalescence, bylo v řízení bezpečně zjištěno, že o zůstavitelku pečovala zejména žalovaná a její matka – pomáhaly s úklidem, vařením, odvozem k lékaři popř. jinými běžnými činnostmi, resp. drobnější pomoc byl schopen obstarat i manžel zůstavitelky. Žalovaná, která zůstavitelku po pádu na schodech odvážela na ošetření, netvrdila, že by o úrazu informovala obě žalobkyně. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se o zlomenině pánve zůstavitelky dozvěděly až se zpožděním a zůstavitelka při návštěvách pomoc nežádala, o své základní potřeby byla schopna se postarat – resp. v době jejich návštěv se sama pohybovala po místnosti, byť v přítomnosti jiných osob polehávala (viz svědectví , jméno FO, ) . Rovněž žalovaná potvrdila, že na toaletu si zůstavitelka došla sama, bez pomoci. Skutečnost, že zůstavitelka i přes frakturu horního a dolního raménka kosti stydké nebyla hospitalizována a léčba proběhla konzervativně v režimových opatřeních (chůze o berlích), potvrdila i lékařská zpráva Oblastní nemocnice , adresa, , a.s. Soud nepřistoupil na tvrzení žalované, že žalobkyně u zůstavitelky po úrazu v srpnu 2016 již neviděla, když i její matka , jméno FO, potvrzovala jejich návštěvy minimálně jednou za 14 dnů až do roku 2017. Tedy, pokud zůstavitelka v prohlášení o vydědění uvedla, že žalobkyně po jejím úrazu v srpnu 2016 neprojevily žádnou účast ani jí neposkytly pomoc, má soud za prokázané, že zákonný důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. a) o.z. není dán. Měla-li zůstavitelka pomoc zajištěnou jinak a sama od žalobkyň pomoc nežádala, nelze dojít k závěru, že žalobkyně neposkytly zůstavitelce očekávatelnou a nezbytnou pomoc ve stáří a v nemoci ve znění § 1646 odst. 1 písm. a) o.z. Nic nesvědčí o tom, že by se zůstavitelka v té souvislosti ocitla v nouzi. Do samotného úrazu v srpnu 2016 byla zůstavitelka zcela soběstačná. V projednávané věci soud s ohledem na okolnosti případu nemohl přehlédnout i tzv. mimotestamentární skutečnosti promítající se obecně do skutečné vůle jednající osoby. Se znalostí obsahu propouštěcí zprávy nemocnice z 4.12.2019 mohly mít dle soudu na projev vůle zůstavitelky s vysokou mírou pravděpodobnosti vliv i okolnosti, za nichž byla listina o vydědění formou notářského zápisu pořízena. Nelze přehlédnout, že k vydědění 19.6.2017 přistoupila zůstavitelka pouhé tři měsíce po úmrtí svého jediného syna , jméno FO, , tj. v těžkém životním období smiřování se se ztrátou blízkého člověka. Toto období, umocněné o dalšího půl roku později úmrtím manžela , jméno FO, st., bylo v propouštěcí zprávě nemocnice u osoby zůstavitelky označeno jako depresivní syndrom právě s odkazem na úmrtí blízkých osob, popř. další okolnosti. Prohlášení o vydědění učinila zůstavitelka dne 19.6.2017 spolu se svým manželem, který s obdobnými důvody obě žalobkyně rovněž vydědil. Přesto zůstavitelka následně v pozůstalostním řízení po manželovi sp. zn. , spisová značka, s odstupem času prohlásila do protokolu dne 29.8.2018 toto vydědění činěné jejím manželem za neplatné a jako jediná dědička vyplatila oběma žalobkyním odbytné. Přestože bližší okolnosti, které zůstavitelku vedly k přehodnocení této situace, se zjistit nepodařilo, může toto jednání signalizovat nejistotu zůstavitelky ohledně samotného vydědění. Zpráva nemocnice z 4.12.2019 popisuje silné emoce zůstavitelky, kdy se zůstavitelka cítila jako bezdomovec, vyjadřovala veliké obavy, kde bude bydlet, a dle závěru lékařů v té době nebyla orientována místem. Otázku bydlení však zůstavitelka řešila až později, tato nebyla ke dni prohlášení o vydědění aktuální, dokresluje však osobnost zůstavitelky a její vnímání vnějšího světa. Závěrem soud zdůrazňuje, že k tomuto hodnocení vnějších okolností soud přistoupil pouze na dokreslení a s ohledem na rozporná zjištění vzešlá z dokazování, v žádném případě tím nemá na mysli jakékoliv hodnocení způsobilosti zůstavitelky činit právní jednání.

36. Dospěl-li soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba na zaplacení povinného dílu je po právu, přistoupil soud k výpočtu tohoto plnění ve znění § 1655 o.z. Podle usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 25.4.2024, jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví ve věci zůstavitelky , jméno FO, závětní dědičce, činila čistá hodnota pozůstalosti částku 293 172 Kč. Má-li se zletilým potomkům zůstavitele jako nepominutelným dědicům dle první dědické třídy (§ 1635 o.z.), v daném případě třem zletilým vnučkám zůstavitelky (dcerám předemřelého , jméno FO, ml.) dostat alespoň ¼ zákonného dědického podílu, pak v režimu zákonné posloupnosti dědění by se pozůstalost dělila mezi tři potomky (vnučky), tj. každému by připadl podíl ve výši 97 724 Kč, z něhož ¼ představuje částku 24 431 Kč jakožto povinný díl nepominutelného dědice.

37. V části, v níž se žalobkyně domáhaly zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), a to ze stejných důvodů, pro které rozhodl o náhradě nákladů řízení ve znění § 150 o.s.ř. (viz odst. 38 odůvodnění tohoto rozsudku).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) a přiznal ve věci úspěšným žalobkyním nikoliv plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu ½ z jejich celkové výše. Soud pro tento postup shledal důvody hodné zvláštního zřetele dané samotnou povahou věci. Resp. nejedná se o typický spor účastníků plynoucí ze závazkového vztahu založeného právě mezi těmito účastníky, kdy každý z nich si tak musí být bezpečně vědom svých práv a povinností plynoucích z tohoto závazku, nýbrž v řízení byl zjišťován obsah právního jednání třetí osoby, zůstavitelky, přičemž toto jednání bylo s ohledem na hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souvislostech vyhodnoceno odlišně od psaného projevu vůle, z něhož žalovaná vycházela a minimálně na počátku řízení neměla důvod se od něho odchýlit, což se měnilo s přibývajícími důkazy. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 2 444 Kč, odměny právního zastoupení dle § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) ve výši 3 060 Kč x 15 za tyto úkony právní služby: převzetí věci, předžalobní upomínka z 10.6.2024, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 25.2.2025, 22.4.2025 (2 úkony – jednání přesahující 2 hodiny), 20.5.2025 (2 úkony – jednání přesahující 2 hodiny), 23.6.2025 (2 úkony – jednání přesahující 2 hodiny), 24.7.2025 (2 úkony – jednání přesahující 2 hodiny), písemná vyjádření ve věci samé ze dne 6.5.2025, 2.6.2025, 3.7.2025 v reakci na jednání soudu a provedené důkazy. Odměnu za písemné podání z 25.3.2025 vyjadřující se otázce smírného řešení věci soud nepřiznal, podání nehodnotí jako vyjádření k meritu věci. Zvýšení odměny za zastupování více osob v řízení nebylo účtováno. Dále na nákladech řízení byl přiznán režijní paušál ve výši 3 x 300 Kč a 12 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31.12.2024 a od 1.1.2025; cestovní výdaje za použití osobního vozidla , jméno FO, , RZ: , SPZ, na cestě , adresa, a zpět k 5 jednáním soudu při průměrné spotřebě vozidla 7,2 l/100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot (motorové nafty) 34,70 Kč/l a počtu ujetých kilometrů k jednomu jednání soudu (140 km) – cestovní výdaje celkem , hodnota, x 1 161, 80 Kč; náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin ke každému jednání soudu – tj. 20 x 150 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 12 811,89 Kč. Celkové náklady řízení činí 76 264,89 Kč, z toho žalovaná je povinna uhradit protistraně ½, tedy částku 38 132,40 Kč.

39. O lhůtě k plnění 2 měsíců od právní moci rozsudku rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na výši přisouzené částky.