20 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro přezkum nálezu finančního arbitra

I. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -18 ze dne 26.9.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -23 ze dne 28.11.2024 se nahrazuje ve výroku I. takto:Návrh účastnice , Jméno žalované, na uložení žalobkyni povinnosti zaplatit jí částku 20 450 Kč se zamítá.

II. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -18 ze dne 26.9.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -23 ze dne 28.11.2024 pozbývá účinnosti v rozsahu výroku I. nálezu finančního arbitra; v rozsahu výroků II., III. zůstává nedotčen.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -18 ze dne 26.9.2024 (dále jen „nález“) ve výrocích I. a III. včetně souvisejícího rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -23 ze dne 28.11.2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že finanční arbitr dne 26.9.2024 vydal k návrhu žalované nález, kterým uložil instituci , právnická osoba, zaplatit navrhovatelce 20 450 Kč (výrok I.), ve zbývající části návrh navrhovatelky zamítl (výrok II.) a instituci , právnická osoba, uložil zaplatit sankci 15 000 Kč (výrok III.). Rozhodnutím o námitkách ze dne 28.11.2024 byly námitky žalobkyně (instituce , právnická osoba, ) proti nálezu zamítnuty a nález byl potvrzen. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 28.11.2025. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno k návrhu žalované na vyslovení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení č. , hodnota, ze dne 10.11.2022, a to zejména z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále se navrhovatelka (v tomto řízení žalovaná) domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uhrazenými platbami a jistinou úvěru. Žalovaná se uvedenou smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 757,50 Kč spolu s úrokem a poplatkem za zpracování úvěru. Finanční arbitr došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se s tímto závěrem finančního arbitra neztotožňuje a má za to, že takový závěr z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu nevychází. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy na základě prohlášení žalované uvedeného v dokumentech jako je evidenční karta a protokol o informační a posuzovací návštěvě zjistila nezbytné údaje o jejích příjmech a výdajích a provedla lustraci žalované ve veřejně přístupných rejstřících. Žalobkyně má za to, že při posouzení úvěruschopnosti žalované nijak nepochybila a neměla by být sankcionována jen za to, že nepořídla kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou pro potřeby tohoto soudního sporu. V odůvodnění nálezu totiž finanční arbitr uvádí, že žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k ověření tvrzení žalovaného jakožto spotřebitele, resp. vytkl žalobkyni, že v řízení nepředložila žádné podklady, jimiž by dokládala, že před uzavřením smlouvy ověřovala skutečné výdaje žalované na bydlení, domácnost, dopravu, popř. existenci závazků vůči třetím osobám. Dle žalobkyně nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, nýbrž důsledek v podobě neplatnosti smlouvy se projeví pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na 18.3.2025 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu „o.s.ř.“), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Nálezem finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -18 ze dne 26.9.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne vydal nález, jehož výrokem I. uložil instituci , právnická osoba, povinnost zaplatit navrhovatelce , Jméno žalované, částku 20 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku představující částku, kterou navrhovatelka zaplatila instituci nad rámec toho, co od ní na jistině úvěru obdržela, když úvěrová smlouva byla dle nálezu vyhodnocena jako neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Neplatnost smlouvy řešil finanční arbitr jako otázku předběžnou a tedy nebylo třeba o ní samostatně rozhodovat, pročež návrh navrhovatelky v tomto směru výrokem II. nálezu zamítl. A konečně výrokem III. byla žalobkyni stanovena povinnost k úhradě sankce 15 000 Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -23 ze dne 28.11.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne námitky žalobkyně proti nálezu finančního arbitra zamítl.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 10.11.2022 včetně smluvních podmínek, protokolu o návštěvě klienta, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 4 950 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 757,50 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaná vykazovala měsíční příjem sestávající ze mzdy 19 275 Kč a měsíční výdaje sestávající z výdajů na bydlení 4 872 Kč a životního minima 4 620 Kč. Žalovaná v evidenční kartě stvrdila svým podpisem, že je svobodná, bydlí sama v nájmu, nevlastní žádnou nemovitost. Příjem žalované ze zaměstnání dokladovala žalobkyně mzdovými listy za srpen a září 2022 (v srpnu vyplaceno žalované 20 841 Kč čistého a v září 17 710 Kč čistého).

5. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že ze smlouvy č. , hodnota, žalovaná zaplatila žalobkyni částku 45 450 Kč.

6. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť soud měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích z žaloby za dostatečně zjištěné ostatními důkazními prostředky.

7. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

8. Podle § 250j, odst. 1, 2 o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné správní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala a tedy nenesla břemeno důkazní o tom, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Zejména výdaje žalované žalobkyně nikterak blíže nezkoumala, spokojila se s tvrzením žalované o jejich výši, popř. vycházela z určitého paušálu (viz údaj o životním minimu). Neověření výdajů uváděných ze strany žalované tak implikuje snahu žalobkyně o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované. Tj. soud shledal rozhodnutí finančního arbitra včetně rozhodnutí o námitkách, které mu předcházelo, věcně správným. Uvedené dle soudu není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. , spisová značka, ze dne 27.9.2023, na který žalobkyně poukazovala. Za situace, kdy v mezidobí žalobkyně zaplatila žalované částku uloženou jí výrokem I. nálezu, však bylo nutné tuto skutečnost ve výroku tohoto soudního rozhodnutí zohlednit a tedy pro uvedené v tomto rozsahu nález finančního arbitra zamítnout. Ve vztahu k úhradě sankce 15 000 Kč, která byla žalobkyni uložena výrokem III. nálezu soud již takto nepostupoval, resp. v tomto rozsahu nález nezamítl, neboť rozhodnutí o této zákonné sankci stejně jako rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním, jímž se právo na tuto úplatu zakládá.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Za dané situace, kdy nelze hovořit o převážném úspěchu či neúspěchu ve věci některého z účastníků řízení, nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána.