20 C 418/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 120 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 120 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 2 120 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky původní věřitelky. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívající ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který žalovaný v přiměřené době nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 2. 2020 od smlouvy odstoupila. Na účtu vznikl dluh ve výši 2 120 Kč na poplatcích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru a smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami k vedení účtů a vkladů, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby, výpisem z osobního účtu a odstoupením od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřeli dne 27. 2. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž se původní věřitelka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky k vedení účtů a vkladů původní věřitelky. Poplatky byly žalovanému účtovány dle ceníků produktů a služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného účet vedla. Ode dne 30. 6. 2019 účet žalovaného neustále vykazoval dluh na účtovaných poplatcích, který ke dni 11. 2. 2020 narostl na částku 2 120 Kč. Jelikož tedy účet vykazoval celkový debet ve výši 2 120 Kč, původní věřitelka v souladu s čl. 14 všeobecných obchodních podmínek dne 20. 2. 2020 odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb s účinností ke dni 6. 3. 2020. Dluh žalovaného představovaly dlužné poplatky účtované žalovanému v souvislosti s vedením účtu ve výši 2 120 Kč.

6. Aktivní legitimace žalobkyně byla u všech žalovaných pohledávek doložena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek č. rok číslo ze dne 25. 3. 2020 a potvrzení úplaty ze dne 16. 4. 2020, na jejichž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba, a.s. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka informovala žalovaného o postoupení pohledávky na právnická osoba, a.s. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 25. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu žalobkyně dokládala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.

7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.

8. Podle § číslo ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu. Původní věřitelka zřídila a vedla pro žalovaného účet. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil, když na účtu vznikl celkový debet ve výši 2 120 Kč, který představoval dlužné účtované poplatky, načež původní věřitelka od smlouvy o účtu odstoupila. Žalovaný svůj dluh ze smlouvy o účtu nevyroval. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Protože žalobkyně prokázala právní tituly i výši žalované částky, kterou žalovaný nikterak nerozporoval, soud shledal žalobu důvodnou a zcela jí vyhověl.

13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůta k plnění je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.