20 C 484/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a JUDr. Tomáše Němce a ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 4. 2023, č. j. 20 C 484/2022-49, s

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne 13. 10. 2022 daná žalovaným žalobci je neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 400 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl tak, že výpověď z nájmu bytu (dále případně jen,,Byt“) na adrese [adresa žalobce a žalovaného], v přízemí rodinného domu, 2+kk, objekt bydlení, jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], ze dne 13. 10. 2022, kterou dal žalovaný žalobci, je neoprávněná. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu ze dne 13. 10. 2022 (dále případně jen„ Výpověď“) byla žalobci doručena dne 17. 10. 2022. Žalobce přitom žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi podal v zákonné dvouměsíční lhůtě dle § 2290 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“). Mezi účastníky však nedošlo k založení platného nájemního vztahu, jak již bylo uzavřeno v řízení o vyklizení žalobce z Bytu, a to rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 3. 2022, č. j. 20 C 40/2022-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 26 Co 140/2022-180. Žalobce užíval Byt pouze na základě prostého souhlasu žalovaného. Žalovaný přitom svůj souhlas s užíváním Bytu ke dni 31. 12. 2021 odvolal. Za situace, kdy nájemní vztah mezi účastníky ve vztahu k Bytu neexistoval, nemohla Výpověď vyvolat zamýšlené právní následky, tj. ukončení nájmu dle § 2291 o. z. Dle soudu I. stupně tak v posuzovaném právním jednání žalobce absentoval projev vůle. Výpověď tak soud I. stupně zhodnotil jako nicotné (zdánlivé) jednání, k němuž se nepřihlíží. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5461/2017) se taková Výpověď považuje za neoprávněnou. Pokud žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, podle něhož k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi může být legitimován jen skutečný nájemce, přičemž žalovaný z toho dovozoval, že v daném případě měla být tedy žaloba zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace žalobce, k tomu soud I. stupně uvedl, že zmíněný judikát na předmětnou věc nedopadá, protože v daném případě nebyla předmětem řízení práva a povinnosti z nájemního vztahu.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 150 o. s. ř. a jako důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů jinak úspěšnému žalovanému soud I. stupně shledal okolnost, že účastníci řízení byli až do pravomocného skončení řízení ve výše zmíněné věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 20 C 40/2022 sami v nejistotě tom, jaký právní titul žalobci pro užívání Bytu vůbec svědčí. V průběhu zmíněného řízení vyvolali několik dalších souvisejících sporů, včetně předmětného, přičemž tento postup byl dle názoru soudu I. stupně projevem jejich běžné obezřetnosti a z hlediska povinnosti k náhradě nákladů jim takový postup nelze klást k tíži, v daném případě tedy k tíži žalovaného.

4. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci v zákonné lhůtě odvolání.

5. Žalobce ve svém odvolání směřujícím pouze do nákladového výroku II. rozsudku soudu I. stupně namítl, že daný případ nevykazuje takové okolnosti, aby pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení mohl být využit mimořádný institut § 150 o. s. ř. Žalobce v řízení jen hájil svá porušená a ohrožená práva, byl v něm zcela úspěšný, a rozhodnutí soudu I. stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení je proto podle něj v hrubém rozporu s principy spravedlnosti. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že mu vůči žalovanému přizná plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení.

6. Žalovaný ve svém odvolání směřujícím do obou výroků rozsudku soudu I. stupně v prvé vyslovil nesouhlas s názorem soudu I. stupně, že na daný případ nelze aplikovat jím zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3374/2018. Naopak má z to, že tento judikát řešil podobnou situaci, kdy nedostatek věcné legitimace osoby k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi byl dovozen z toho, že byla-li výpověď z nájmu bytu doručena osobě, která nájemcem není, nemohla tato výpověď nijak zasáhnout do práv této osoby. Nad to Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že závěr o nedostatku věcné legitimace se uplatní i u osoby, která sice v době doručení výpovědi byla v postavení nájemce bytu, avšak její nájem v době od doručení výpovědi do doby rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost zanikl z jiného důvodu. Dle žalobce z dikce zákona jasně plyne, že pouze a jen nájemce má právo podat návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi. Za situace, kdy bylo v předmětném řízení prokázáno, že mezi účastníky není nájemní vztah, měl soud I. stupně žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu Bytu pro nedostatek věcné legitimace žalobce zamítnout a žalovanému přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V tomto smyslu učinil žalovaný i svůj odvolací návrh.

7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že dle jeho názoru soud I. stupně správně vyšel z jím citované judikatury Nejvyššího soudu a za situace, kdy shledal Výpověď jako nicotné právní jednání, správně rozhodl tak, že konstatoval její neoprávněnost. Žalobce proto navrhl rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdit.

8. Žalovaný v písemném vyjádření k vyjádření žalobce k jeho odvolání zopakoval svou argumentaci, podle níž je třeba uzavřít, že za situace, kdy žalobce není a nebyl v postavení nájemce bytu, nemá věcnou legitimaci k podání žaloby dle § 2290 o. z. Na místě by proto mělo být žalobu zamítnout a žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, odvolání žalobce nikoli.

10. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Podle § 2290 o. z.: Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď (z nájmu bytu) oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

12. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. Stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné.

13. Soud I. stupně především správně zjistil, že žalobce dnem 13. 10. 2022 datoval Výpověď, adresovanou žalovanému, kterému byla doručena dne 17. 10. 2022. Dále správně uzavřel, že žalovaný uplatnil žalobu na přezkum oprávněnosti Výpovědi v zákonné dvouměsíční prekluzívní lhůtě, počítané ode dne jejího doručení (§ 2290 o. z.), když žalobce tuto žalobu podal u soudu dne 19. 12. 2022, tedy první pracovní den následující po sobotě 17. 12. 2022, kdy by jinak tato lhůta uplynula (§ 607 o. z.).

14. Odvolací soud se však ztotožňuje s názorem žalovaného, že žalobci nesvědčí věcná legitimace jako základní předpoklad úspěšnosti žaloby, tedy, že by žalobce byl skutečným nositelem práva domáhat se ve smyslu § 2290 o. z. soudního přezkumu oprávněnosti Výpovědi. Žalovaný v tomto směru správně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel: K podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce. To znamená, že byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit„ neexistující vztah“). Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení. Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007, podle něhož výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky, přičemž tato osoba není aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

15. Při posouzení otázky, zda v době podání Výpovědi existoval mezi účastníky nájemní vztah, ze kterého by bylo možno dovodit postavení žalobce jako nájemce Bytu, soud I. stupně správně prejudiciálně (§ 136 odst. 2 o. s. ř.) vyšel ze závěrů rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 3. 2022, č. j. 20 C 40/2022-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 26 Co 140/2022-180, jejichž obsah k důkazu sdělil. Správně přitom uzavřel, že v době podání Výpovědi mezi účastníky nájemní vztah, ze kterého by bylo možno dovodit postavení žalobce jako nájemce Bytu, neexistoval.

16. Za této situace však dle názoru odvolacího soudu bylo na místě, s odkazem na posledně zmíněnou a dle názoru odvolacího soudu pro daný případ plně využitelnou judikaturu Nejvyššího soudu, uzavřít, že žalobci nesvědčí aktivní věcná legitimace k vedení předmětného sporu, protože jedinou osobou oprávněnou k podání žaloby na soudní přezkum výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z. je toliko osoba, která v době podání výpovědi byla skutečným nájemcem bytu, z něhož je nájem vypovídán; touto osobou však žalobce nebyl, protože mezi účastníky nikdy nájemní vztah nevznikl. Úvahy soudu I. stupně o případné zdánlivosti (nicotnosti) Výpovědi jako podmnožiny její případné neoprávněnosti byly proto již nadbytečné a na místě bylo bez dalšího žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce zamítnout.

17. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žalobu na určení, že výpověď z nájmu Bytu ze dne 13. 10. 2022 daná žalovaným žalobci je neoprávněná, zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby ve sporu jinak zcela úspěšnému žalovanému byla tato náhrada postupem podle § 150 o. s. ř. odepřena. Žalobce v tomto směru sice poukazoval především na svůj vysoký věk a skutečnost, že Byt užívá již od roku 2003, soud I. stupně pak v tomto směru zohledňoval nejistotu obou účastníků o právní povaze užívacího práva žalobce k předmětnému Bytu. Odvolacímu soudu je však z jeho úřední činnosti známo, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 10. 2022, č. j. 4 T 118/2022-164, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 9 To 7/2023-216 (obsah těchto listin sdělil odvolací soud k důkazu), byl žalobce pravomocně uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na zkušební dobu dvou let, přičemž tímto trestem postižené jednání žalobce spočívalo ve fyzickém napadení rodičů žalobce v souvislosti s neshodami spojenými s užíváním předmětného Bytu. Ze souhrnu těchto okolností odvolací soud žádné mimořádné okolnosti ve smyslu § 150 o. s. ř. ve prospěch žalobce neshledává.

19. V řízení před soudem I. stupně má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen,,advokátní tarif“) za převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a za účast na jednání u soudu dne 11. 4. 2023 a tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 5 400 Kč.

20. V odvolacím řízení má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 1 500 Kč (sepis odvolání proti rozsudku ve věci samé, účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 9. 2023), jednoho úkonu právní služby po 750 Kč (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu) za písemné vyjádření ze dne 12. 6. 2023 a v rozsahu tří režijních paušálů po 300 Kč, celkem 6 650 Kč.