20 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro přezkum nálezu finančního arbitra

I. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 11.9.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 1.11.2024 se nahrazuje ve výroku II. takto:Návrh účastnice , Jméno žalované, na uložení žalobkyni povinnosti zaplatit jí částku 17 294 Kč se zamítá.

II. Nález finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 11.9.2024, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 1.11.2024 pozbývá účinnosti v rozsahu výroku II. nálezu finančního arbitra; v rozsahu výroků I., III. a IV. zůstává nedotčen.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 11.9.2024 (dále jen „nález“) ve výrocích II., IV. včetně souvisejícího rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 1.11.2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že finanční arbitr dne 11.9.2024 vydal k návrhu žalované nález, kterým zastavil řízení v části o určení neplatnosti úvěrové smlouvy č. , hodnota, (výrok I.), uložil instituci , právnická osoba, zaplatit navrhovatelce 17 294 Kč (výrok II.), ve zbývající části návrh navrhovatelky zmítl (výrok III.) a instituci , právnická osoba, uložil zaplatit sankci 15 000 Kč (výrok IV.). Rozhodnutím o námitkách ze dne 1.11.2024 byly námitky žalobkyně (instituce , právnická osoba, ) proti nálezu zamítnuty a nález byl potvrzen. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 2.11.2024. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno k návrhu žalované na vyslovení neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru mezi účastníky řízení č. , hodnota, ze dne 5.11.2021, č. , hodnota, ze dne 7.1.2022 a č. , hodnota, , a to zejména z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále se navrhovatelka (v tomto řízení žalovaná) domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uhrazenými platbami a jistinami úvěrů. Žalovaná se uvedenými smlouvami o spotřebitelském úvěru zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč (smlouva č. , hodnota, ) a ve výši 5 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 151,50 Kč (smlouva č. , hodnota, ). Finanční arbitr došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se s tímto závěrem finančního arbitra neztotožňuje a má za to, že takový závěr z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu nevychází. Žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv na základě prohlášení žalované uvedeného v dokumentech jako je evidenční karta a protokol o informační a posuzovací návštěvě zjistila nezbytné údaje o jejích příjmech a výdajích a provedla lustraci žalované ve veřejně přístupných rejstřících. Žalobkyně má za to, že při posouzení úvěruschopnosti žalované nijak nepochybila a neměla by být sankcionována jen za to, že nepořídla kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou pro potřeby tohoto soudního sporu. V odůvodnění nálezu totiž finanční arbitr uvádí, že žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k ověření tvrzení žalovaného jakožto spotřebitele, resp. vytkl žalobkyni, že v řízení nepředložila žádné podklady, jimiž by dokládala, že před uzavřením jednotlivých spotřebitelských smluv ověřovala skutečné výdaje žalované na bydlení, domácnost, dopravu, popř. existenci závazků vůči třetím osobám. Dle žalobkyně nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, nýbrž důsledek v podobě neplatnosti smlouvy se projeví pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na 25.2.2025 se bez omluvy nedostavila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu „o.s.ř.“), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Nálezem finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 11.9.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne vydal nález, jehož výrokem I. řízení v části, ve které se navrhovatelka domáhala určení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a vydání bezdůvodného obohacení z této smlouvy zastavil. To s odůvodněním, že navrhovatelka v průběhu řízení nedoložila existenci a obsah závazku z této smlouvy. Výrokem II. nálezu byla instituci , právnická osoba, uložena povinnost zaplatit navrhovatelce , Anonymizováno, , jméno FO, částku 17 294 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku představující částku, kterou navrhovatelka zaplatila instituci nad rámec toho, co od ní na jistině úvěru obdržela, když úvěrové smlouvy byly dle nálezu vyhodnoceny jako neplatné z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Neplatnost smluv řešil finanční arbitr jako otázku předběžnou a tedy nebylo třeba o ní samostatně rozhodovat, pročež návrh navrhovatelky v tomto směru výrokem III. nálezu zamítl. A konečně výrokem IV. byla žalobkyni stanovena povinnost k úhradě sankce 15 000 Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. FA/SR/SU/286/2024-26 ze dne 1.11.2024 má soud za prokázané, že finanční arbitr uvedeného dne námitky žalobkyně proti nálezu finančního arbitra zamítl.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 5.11.2021 včetně smluvních podmínek, protokolu o návštěvě klienta, evidenční karty, formuláře pro informace o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaná vykazovala měsíční příjem sestávající ze mzdy 9 749 Kč a z výplaty důchodu 17 423 Kč a měsíční výdaje sestávající z výdajů na bydlení 4 872 Kč a životního minima 4 360 Kč. Žalovaná v evidenční kartě stvrdila svým podpisem, že je vlastníkem bytu, společnou domácnost s nikým dalším nesdílí, je rozvedená.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 7.1.2022 včetně smluvních podmínek, protokolu o návštěvě klienta, formuláře pro standardní informace o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se tyto peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 990 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 151,50 Kč. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy žalovaná vykazovala měsíční příjem sestávající ze mzdy 11 962 Kč a z výplaty důchodu 17 423 Kč a měsíční výdaje sestávající z výdajů na bydlení 4 872 Kč, životního minima 4 360 Kč a nebankovních závazků ve výši 4 596 Kč (tj. závazky u téže instituce).

6. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že ze smlouvy č. , hodnota, žalovaná zaplatila žalobkyni částku 33 655 Kč a ze smlouvy č. , hodnota, částku 8 639 Kč, celkem tedy 42 294 Kč.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně též výpis z peněžního účtu žalované č. , č. účtu, za období od 14.7.2021 do 14.10.2021, dále oznámení ČSSZ ze dne 28.12.2020 o výplatě invalidního důchodu třetího stupně ve výši 17 423 Kč měsíčně a údaje o zaměstnání žalované. Z uvedených listin soud zjistil příjem žalované ve výši 9 298 Kč vyplacený dne 8.9.2021 na mzdě společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a ve výši 17 423 Kč na výplatě invalidního důchodu.

8. Transakční historií k peněžnímu účtu u , právnická osoba, . žalobkyně prokázala, že dne 18.11.2024 byla poukázána k zaplacení částka 15 000 Kč jakožto jí uložená sankce dle výroku IV. nálezu a dne 6.1.2025 částka 17 294 Kč na účet žalovaná ve znění výroku II. nálezu.

9. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť soud měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích z žaloby za dostatečně zjištěné ostatními důkazními prostředky.

10. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

11. Podle § 250j, odst. 1, 2 o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné správní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala a tedy nenesla břemeno důkazní o tom, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalované nikterak blíže nezkoumala, spokojila se s tvrzením žalované o jejich výši, popř. vycházela z určitého paušálu (viz údaj o životním minimu). Neověření výdajů uváděných ze strany žalovaného tak implikuje snahu žalobkyně o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované. Tj. soud shledal rozhodnutí finančního arbitra včetně rozhodnutí o námitkách, které mu předcházelo, věcně správným. Uvedené dle soudu není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023, na který žalobkyně poukazovala. Za situace, kdy v mezidobí žalobkyně zaplatila žalované částku uloženou jí výrokem II. nálezu, však bylo nutné tuto skutečnost ve výroku tohoto soudního rozhodnutí zohlednit a tedy pro uvedené v tomto rozsahu nález finančního arbitra zamítnout. Ve vztahu k úhradě sankce 15 000 Kč, která byla žalobkyni uložena výrokem IV. nálezu soud již takto nepostupoval, resp. v tomto rozsahu nález nezamítl, neboť rozhodnutí o této zákonné sankci stejně jako rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním, jímž se právo na tuto úplatu zakládá18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Za dané situace, kdy nelze hovořit o převážném úspěchu či neúspěchu ve věci některého z účastníků řízení, nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána.