20 C 57/2026
č. j. 20 C 57/2026-24
V PLATNOSTICitované zákony (12)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7 § 13
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 78 § 86 § 87
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 61 483,84 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 883,84 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 566 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 59 883,84 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 600 Kč na nákladech a smluvní pokutě, kapitalizovaného úroku 8 588,87 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 59 883,84 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 600 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 620 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem včetně jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky 61 483,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 24. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s úvěrovým limitem ve výši 60 000 Kč s možností opakovaného čerpání, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaná se smlouvou zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy k 20. dni příslušeného měsíce. Úvěruschopnost žalované byla řádně žalobkyní zkoumána. Žalovaná celkem načerpala částku 94 738 Kč, avšak zapůjčené peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, na úvěr celkem uhradila částku 56 173 Kč, proto žalobkyně využila svého práva a dle bodu 7.
1. úvěrových podmínek úvěr ke dni 14. 10. 2024 zesplatnila, o zesplatnění byla žalovaná informována dopisem, kterým zároveň byla vyzvána k uhrazení dlužné částky. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátek, byla jí žalobkyní z důvodu opakujícího se ho prodlení dle podkapitoly 9.1 úvěrových podmínek účtována smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a dle bodu 9.1 úvěrových podmínek jí byly účtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání v celkové výši 600 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení dlužné dosud neuhrazené jistiny ve výši 59 883,84 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 59 883,84 Kč za období od 15. 10. 2025 do 19. 1. 2026, tj. ve výši 8 588,87 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 59 883,84 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 483,84 Kč za období od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2025, tj. ve výši 1 605,6 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 483,84 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaná na výzvu nikterak nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalovaná je státní občankou Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 11 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl bez nařízení jednání. Zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).
5. Na základě listinných důkazů má soud za prokázané:
6. Žalobkyně je oprávněna poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelské smlouvy. (výpis žalobkyně z obchodního rejstříku)
7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 10. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni společně s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána její povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou dvou a více splátek nebo neuhrazením splátky delším než tři měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky)
8. Při posouzení úvěruschopnosti žalované dle záznamů žalobkyně vycházela žalobkyně z žalovanou uvedených skutečností, především z výše jejího příjmu ze zaměstnání ve výši 43 000 Kč měsíčně a výše příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně při zohlednění celkových měsíčních výdajů ve výši 24 000 Kč (7 000 Kč měsíční výdaje na bydlení domácnosti, 10 000 Kč měsíční splátky všech úvěrů a 7 000 Kč ostatní měsíční výdaje domácnosti) a lustrace žalované mj. v NRKI, ISIR, SOLUS a CEE. Dále žalovaná uvedla, že je vdaná, má jednu vyživovací povinnost a žije ve své vlastní nemovitosti. Žalovaná má evidovány celkem , hodnota, půjčky, které splácí. (karta klienta, úvěrová zpráva, úvěrová smlouva, ověření bonity)
9. Žalovaná uhradila na úvěr ve splátkách celkem částku 56 173 Kč. (výpis čerpání)
10. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně dopisem 14. 10. 2025, odeslaným žalované dne 14. 10. 2025, žalovanou vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky 66 105,37 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy k zaplacení. (výpis čerpání, výzva ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2025 včetně podacího archu ze dne 14. 10. 2025)
11. Dopisem ze dne 5. 11. 2025 odeslaným žalované dne 6. 11. 2025 zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení jeho dluhu. (předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2025 včetně podacího archu ze dne 6. 11. 2025)
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
14. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
17. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 60 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila řádně její příjmy a výdaje. Úvěruschopnost dle žalobkyně zkoumala pouze v rejstříku NRKI a na základě informací sdělených žalovanou. Ostatní tvrzenou lustraci žalované soudu nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované a neověřila pečlivěji (např. výpisu z účtu žalované), jak žalovaná se svými příjmy vychází, nemohla znát finanční situaci žalované.
21. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.
22. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, na základě níž byl úvěr žalované poskytnut, dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž dle uvedeného ustanovení soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).
23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 59 883,84 Kč.
24. Žalovaná je povinna hradit žalobkyni vedle bezdůvodného obohacení též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 20. 1. 2026, tj. ode dne následujícího sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
25. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 620 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení 84 % a úspěchu žalované v rozsahu 16 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 460 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu odměna ve výši 10 740 Kč za tři úkony právní služby po 3 580 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ,náhrada hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za každý ze tří úkonů právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava, výzva k plnění a návrh ve věci samé, dle § 11 odst. 1 psím. a), a d) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 2 538,96 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 68 % z částky 17 088,9 Kč činí po zaokrouhlení částku 11 620 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Za podání ze dne 23. 3. 2026 soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť bylo podáno až po výzvě soudu.
27. Lhůta ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.