20 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 24 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 12 000 Kč od 24.09.2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 24.9.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem včetně jeho doplnění na žalovaném domáhala zaplacení částky 24 270 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 30. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal, že poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč uhradí spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč. Celkem tak měl žalobkyni uhradit částku 27 270, a to v pravidelných týdenních splátkách po 455 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá následná vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru byla řádně ze strany žalobkyně prověřována. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 3 000 Kč. Z důvodu porušení smluvních povinností žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 23. 9. 2025 zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení částky 24 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 270 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak bydliště má v České republice (dle informačního systému základních registrů má bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě dle čl. 4, 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bylo soudem ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, a to přestože žaloba byla částečně zamítnuta, neboť s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , lze rozhodnout i bez nařízení jednání (s tím obě strany sporu souhlasily), když zamítavý výrokem je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 7 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, kterého se zavázala žalovanému poskytnou úvěr ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 70,89 % ročně. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč, celkem tak žalovaný měl žalobkyni uhradit částku 27 270 Kč, a to v 60. pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč. Úhrada první splátky byla stanovena na 6. 8. 2024, následující pak 7 dní po splatnosti první splátky (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Žalovaný uvedl, že je svobodný, vlastní automobil s tím, že nesplácí jiný úvěr, nemá hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, s měsíčním příjmem ve výši 30 437 Kč. Za měsíc červen 2024 mu byla vyplacena nemocenská od , právnická osoba, ve výši 25 136 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí částku 13 792 Kč (životní výdaje v částce 8 932 Kč, životní minimum ve výši 4 860 Kč). Z výplatní pásky za měsíc květen 2025 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl 22 237 Kč (evidenční karta klienta, výplatní pásky za květen a červen 2024, fotokopie příchozí úhrady od ČSSZ).

8. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 3 000 Kč (přehled splátek).

9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2025, odeslanou téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího archu).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1 písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

12. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

20. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Tvrzenou lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů žalobkyně nedoložila. Ačkoliv zkoumala příjmovou stránku žalovaného ze dvou výplatních pásek za měsíc květen, červen 2024 a potvrzení o vyplacení nemocenské za měsíc červen 2024, tak však řádně nezkoumala výdaje žalovaného. Z toho plyne, že žalobkyně neověřila výdajovou stránku žalovaného, zda nemá i jiné závazky, tudíž nemohla tak znát objektivně finanční situaci žalovaného.

21. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

22. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., neplatné. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

23. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 12 000 Kč.

24. Soud žalovaného uznal povinným vedle dlužné jistiny zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, právo požadovat úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je tak povinen zaplatit úrok z prodlení ode následujícího od zesplatnění úvěru (23. 9. 2025), tj ode dne 24. 9. 2025.

25. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože procesně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, jednání se neúčastnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.