20 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 342 985,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 341 896,12 Kč se zákonným úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 341 896,12 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, b) částku ve výši 1 089 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku ve výši 16,40 % ročně z částky 341 896,12 Kč od 15. 12. 2025 do 11. 1. 2026, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 341 896,12 Kč od 12. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 221,13 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 988 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným k podepsanému soudu včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 342 985,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 22. 3. 2024 Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. č. účtu. Žalovaný se smlouvou zavázal udržovat dodatek peněžních prostředků, tak aby se nedostal do nepovoleného debetního zůstatku. Následně dne 2. 6. 2024 byl uzavřen ke smlouvě dodatek č. hodnota, na jehož základě žalovaný žalobkyni požádal o úvěr ve výši 360 000 Kč. Žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a úvěr č. IBAN schválila a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 360 000 Kč, jenž byly žalovanému poukázány na jeho běžný účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 153 Kč, a to vždy 13. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 13. 7. 2024, konče dnem 13. 6. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumána. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze splátky v období od 13. 7. 2024 do 13. 9. 2025, počínaje splátkou dne 13. 10. 2025 přestal úvěr splácet. Vzhledem porušení smluvních povinností ze strany žalovaného žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 15. 12. 2025 zesplatnila. Před podáním žaloby žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2026 informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru a zároveň tímto dopisem jej vyzvala k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 341 896,12 Kč spolu s úrokem ve výši 16,4 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2025 do 11. 1. 2026, úrokem ve výši 11,5 % ročně 341 896,12 Kč od 12. 1. 2026 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně 341 896,12 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 221,13 Kč za období od 13. 98. 2025 do 14. 12. 2025 a částkou ve výši 1 089 Kč.

2. Žalovaný je státní občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 11 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 22. 3. 2024 rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bankovní služby mimo jiné i zřízení běžného účtu č. č. účtu, žalovaný se smlouvou zavázal dodržovat smluvní podmínky. Následně mezi účastníky byl dne 2. 6. 2024 uzavřen dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota, na základě kterého žalobkyně žalovanému poskytla úvěr č. IBAN ve výši 360 000 Kč s tím, že peněžní prostředky byly poukázány na běžný účet žalovaného téhož dne a žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 16,4 % ročně v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 6 153 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceníky a podmínky pro užívání žalobkyně (rámcová smlouva č. hodnota, dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, doklad o načerpání úvěru č. IBAN, obchodní podmínky účinné od 14. 12. 2023, obchodní podmínky účinné od 10. 9. 2025, ceník účinný od 1. 2. 2023, ceník účinný od 5. 9. 2025, podmínky pro užívání úvěru účinné od 31. 10. 2018, podmínky pro užívání úvěru účinného od 1. 4. 2025). Žalovaný v době žádosti o úvěr měl celkem dva existující závazky, které splácel částkou 15 454 Kč měsíčně, byl zaměstnán ve společnosti Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba, adresa s.r.o. s příjmem ve výši 57 000 Kč, ostatní příjmy členů domácnosti činily částku 27 000 Kč, výdaje domácnosti byly měsíčně ve výši 30 520 Kč, příjem žalovaného měl být ověřován z výpisu z jiné banky (úvěrová zpráva, potvrzení o prověření úvěruschopnosti). Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně ověřila z účtu č. hodnota / 0300 za období od 23. 12. 2023 do 22. 3. 2024, kdy výsledný konečný zůstatek ke dni 22. 3. 2024 byl mínusový, a to v částce– 40 Kč (výpis z účtu č. hodnota / 0300 za období od 23. 12. 2023 do 22. 3. 2024). Žalovaný se na běžném účtu č. č. účtu dostal do debetního zůstatku ve výši – 1089 Kč ke dni 5. 2. 2026 (výpis z běžného účtu č. č. účtu za období od 30. 9. 2025 do 5. 2. 2026). Dopisem z 22. 1. 2026, odeslaným téhož dne, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dlužných částek (předžalobní výzva z 22. 1. 2026)

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o bankovních službách a smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému zřídila bankovní účet č. č. účtu, na který mu poukázala částku 360 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala řádně jeho skutečné (nikoliv jen deklarované) příjmy a výdaje. Z předložených důkazů žalobkyní vyplývá, že žalovaný již měl dva existující závazky, které splácel. A dle výpisu z účtu bylo zřejmé, že výdaje převyšují příjmy žalovaného, resp. žalovaný nebyl schopen splácet další závazek. Navíc se žalovaný na zřízeném běžném účtu. č. č. účtu svým počínáním dostal do debetního zůstatku.

19. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018).

20. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 341 896,12 Kč.

21. Co do dlužného debetního zůstatku na běžném účtu č. č. účtu soud nárok žalobkyně zcela uznal.

22. Žalovaný je povinen žalobkyni uhradit vedle dlužné jistiny a též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího splatnosti dluhu, tj. ode dne 1. 2. 2026.

23. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 82 % po odečtení jejího úspěchu 91 % od úspěchu žalovaného 9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 720 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ve znění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 č. j. Cdo 2638/2025. Poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 82 % z částky 14 620 Kč činí po zaokrouhlení částku 11 988 Kč.

25. Za podání ze dne 7. 5. 2026 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť bylo soudu podáno až po výzvě soudu.

26. Lhůta k plnění je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.