20 C 97/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 39 144 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 24 000 Kč od 14.10.2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 144 Kč se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 15 144 Kč od 14.10.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 663 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 366 Kč.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 144 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, , uzavřela dne 9. 5. 2023 s žalovaným smlouvou č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč. Úvěr byl později navýšen až na částku 24 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky měly být žalovaným vráceny do dne 13. 10. 2023. Smlouva o úvěru byla žalovaným a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz, kde se žalovaný zaregistroval a poté požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně před poskytnutím úvěru zkoumána. Peněžní prostředky žalovanému byly poukázány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Avšak žalovaný úvěr do data splatnosti úvěru tj. 13. 10. 2023 neuhradil, dostal se tak do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzvána upomínkou zaslanou mu dne 24. 2. 2026. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 39 144 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 144 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 144 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že za společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 6. 7. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč úrokovou sazbou ve výši 279,83 % ročně s možností navýšení úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou, tj. 12 měsíců, který měl žalovaný splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Částka ve výši 1 000 Kč byla poukázána téhož dne na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 1 230 Kč. Na základě uzavřeného dodatku č. 1 ze dne 7. 7. 2025 ke smlouvě byl žalovanému navýšen úvěr o částku ve výši 1 200 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet téhož dne s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku 2 794 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne 8. 7. 2025 byl navýšen poskytnutý úvěr o částku ve výši 1 400 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet téhož dne s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku 4 817 Kč. Dodatkem č. 3 ze dne 9. 7. 2025 byl navýšen poskytnutý úvěr o částku ve výši 9 400 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet téhož dne s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku 18 325 Kč. Dodatkem č. 4 ze dne 11. 7. 2025 byl navýšen poskytnutý úvěr o částku ve výši 2 600 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet téhož dne s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku 19 279 Kč. Dodatkem č. 5 ze dne 19. 7. 2025 byl navýšen poskytnutý úvěr o částku ve výši 8 400 Kč, která mu byla poukázána na jeho bankovní účet téhož dne s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku 30 706 Kč (smlouva o úvěru ze dne 6. 7. 2025, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 7. 7. 2025, dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru ze dne 8. 7. 2025, dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 7. 2025, dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 7. 2025, výpisy z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, ). Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, nejprve výzvou ze dne 10. 9. 2025, posléze výzvou ze dne 13. 10. 2025 (výzvy ze dne 10. 9. 2025, 13. 10. 2025). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 2. 2026, odeslaným dne 24. 2. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2026, odeslanou dne 24. 2. 2026 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2026, potvrzení o odeslání ze dne 24. 2. 2026). Dle předložených listinných důkazů není patrno, jak a zda vůbec žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy částku v celkové výši 24 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, avšak nedožila žádné důkazy.

18. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

19. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a proto je spotřebitelská smlouva dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž k neplatnosti smlouvy soud přihlédl dle uvedeného ustanovení z úřední činnosti. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje zbývající dosud nevrácená jistina úvěru ve výši 24 000 Kč.

20. Žalovaný je povinen žalobkyni uhradit vedle dlužné jistiny též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 14. 10. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení s hrazením poskytnutého úvěru.

21. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve výroku II. zamítnout.

22. Výrok III. rozsudku je dán ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla co do výše 61 % z celku a neuspěla, co do výše 39 % z celku. Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, tj. ve výši 22 % z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. O odměně a paušální náhradě nákladů žalobkyně soud rozhodl v daném případě podle § 14b odst. 1 vyhl. č.177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 200 Kč, z paušální odměny za zastupování advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 400 Kč, ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, ze kterých 22 % činí po zaokrouhlení 663 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou, a to dle ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř.

23. Výrokem IV. soud rozhodl a vrácení přeplatku ve výši 366 Kč na již zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 566 Kč. Výše poplatku měla být vyměřena pouze z dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč a nikoliv z částky 39 144 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 144 Kč). Kapitalizovaný smluvní úrok představuje příslušenství jistiny a z něj se poplatek nehradí, ledaže by byl samostatným předmětem řízení dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně měla soudu uhradit dle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 5 % z částky 24 000 Kč, tj. 1 200 Kč. Soud proto rozhodl dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, o vrácení části přeplatku v částce 366 Kč, představující rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem (1 566 Kč) a správnou výší soudního poplatku (1 200 Kč). Přeplatek na soudním poplatku bude žalobkyni vrácen po právní moci tohoto rozsudku.

24. Lhůta ke splnění povinnosti je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř.