21 C 102/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 603,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 461,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 461,09 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 142,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 038,91 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 603,37 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřely prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované po ověření její identity částku ve výši 9 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky, a to nejpozději dne [datum] Celkem měla žalovaná zaplatit částku 15 010,78 Kč. Žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši 5 038,91 Kč, poté již neuhradila ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně se tedy kromě zaplacení částky 9 971,87 Kč domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 631,5 Kč (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od [datum] do [datum]) a zákonného úroku z prodlení z jistiny 9 500 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované (prokázáno kopií občanského průkazu žalované a fotografií žalované). Žalovaná v dotazníku sdělila, že je zaměstnaná s příjmy 22 000 Kč měsíčně a výdaji 2 000 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost (prokázáno dotazníkem se záznamem z databáze [příjmení]). V lednu 2021 si žalovaná vydělala částku 20 296 Kč a v únoru 2021 částku 23 997 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované). Žalobkyni měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], přičemž ke dni [datum] byl na účtu žalované zůstatek 637,76 Kč (prokázáno [příjmení] statement data skrz aplikaci [anonymizováno]). Žalobkyně a žalovaná následně uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná registrovala. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 9 500 Kč s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit ve třech splátkách do 90 dnů od odeslání finančních prostředků žalované. Žalovaná se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] výpisem z účtu žalobkyně, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami ke smlouvám o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně poskytla dne [datum] ze svého účtu částku 9 500 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] a vystavila žalované fakturu na částku 15 010,78 Kč s tím, že jí má žalovaná uhradit ve třech splátkách, přičemž první dvě splátky činily 5 038,91 Kč a třetí splátka činila 4 932,96 Kč (prokázáno přehledem pohybů na bankovním účtu [číslo] a fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná uhradila celkem částku 5 038,91 Kč (tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou dne [datum] k úhradě jistiny ve výši 9 500 Kč, úroku z úvěru ve výši 471,87 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 631,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 608,39 Kč s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty).

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzovala před poskytnutím úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, když mj. posuzovala dotazník vyplněný žalovanou, ze kterého jsou patrné její měsíční příjmy a náklady. Příjem ze zaměstnání byl doložen dvěma výplatními páskami a ověřen skrz aplikaci [anonymizováno]. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v registru [příjmení] a v insolvenčním rejstříku.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] zaslala na bankovní účet žalované částku ve výši 9 500 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši 15 010,78 Kč ve třech splátkách do 90 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do [datum]. Žalovaná na poskytnutý úvěr před podáním žaloby uhradila částku 5 038,91 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Závazkový právní vztah uzavřely žalovaná s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

17. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 18. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

19. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, přičemž příjmy žalované ověřila, nicméně podstatné výdaje žalované blíže ověřovány nebyly, a to ani přesto, že měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období šesti měsíců, ze kterého je zřejmé, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků ke splácení spotřebitelského úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila částku ve výši 5 038,91 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 4 461,09 Kč také vrátit. Soud proto žalobě co do částky 4 461,09 Kč s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobkyní požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla odeslána téhož dne, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě (7 dní od odeslání předžalobní výzvy).

22. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější žalovaná měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

23. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).