Okresní soud v Mladé Boleslavi · Rozsudek

21 C 129/2025

č. j. 21 C 129/2025-58

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-07-07 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSMB:2025:21.C.129.2025.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti účastnici: Jméno účastnice , narozená Datum narození účastnice bytem Adresa účastnice pro žaloba na přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, -13 ze dne 24. 10. 2024 ve výroku I ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU/1704/2024-16 ze dne 18. 2. 2025 tak, že se návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítá (výrok II nálezu se ruší), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici , Anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 4. 2025 včetně jejího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil nález finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2024 (dále jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, ze dne 8. 11. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) tak, že se návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítá (výrok II nálezu se ruší). Žalobkyně a účastnice uzavřely dne 21. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). V rámci smlouvy se účastnice zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a částku ve výši 4 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkem tedy měla účastnice uhradit žalobkyni částku ve výši 27 270 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč. Účastnice na smlouvu uhradila celkem částku 7 800 Kč. Účastnice se návrhem na zahájení řízení u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti účastnice, se kterým se žalobkyně neztotožňuje a má za to, že z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu takovýto závěr nevychází. Účastnice byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Při uzavření smlouvy došlo k pečlivému zkoumání okolností souvisejících s úvěruschopností účastnice a vyplynul z něj dostatečný disponibilní zůstatek klientky. Náklady účastnice na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. , jméno FO, byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. Účastnice při uzavření úvěrové smlouvy uvedla, že má jeden úvěrový závazek (splátka ve výši 3 210 Kč měsíčně), nemá hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou, není povinna hradit výživné a nejsou jí prováděny žádné jiné srážky z příjmu. Účastnice žila sama v nájemním bydlení, nevlastnila automobil, byla osobou s pravidelným měsíčním příjmem. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti účastnici byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak účastnici vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Majetková situace klientky byla ověřena doklady. Žalobkyně tímto prohlašuje, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny v tomto případě na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti účastnice zabývala nedostatečně. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 a zákonem o spotřebitelském úvěru. Důkazem o splnění povinnosti jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Objektivní posouzení dostatečnosti či nedostatečnosti prověření úvěruschopnosti účastnice je možné provést pouze objektivním poměřením žalobcem zjištěného stavu a stavu v rozhodné době reálného. Vyslovit neplatnost smlouvy jen na základě toho, že žalobkyně nedisponuje konkrétní listinou, což jí zákon výslovně ani neukládá, je nepřípustným zásahem do jejích práv, musí být zohledněno, jakou konkrétní skutečnost žalobkyně při prověřování zjistit měla, ale nezjistila, z jakého důvodu a jaký vliv by tato informace měla na vyhodnocení ze strany žalobkyně při rozhodování o uzavření předmětné smlouvy. Nelze ani žalobkyni klást k tíži nezjištění informace, kterou nemohla zjistit jinak než z tvrzení účastnice. Ani sama účastnice netvrdí, že by v době uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná, tvrdí pouze zhoršení zdravotního stavu, které časově nevymezuje. Podle žalobkyně je třeba porovnat zjištění učiněná žalobkyní se skutečností v rozhodné době a až zjištěné rozdíly hodnotit v tom směru, zda žalobkyně vůbec měla možnost odchylky oproti skutečnému stavu zjistit. Nutné je i zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, z 27. 9. 2023) plyne, že rozhodující je otázka, zda byla účastnice v době uzavření smlouvy skutečně neúvěruschopná a teprve při negativní odpovědi na tuto otázku je třeba zkoumat, zda zde existovala důvodná pochybnost o jejích možnostech své dobrovolně převzaté závazky plnit, tj. zda měla žalobkyně reálnou možnost (a tím i zákonem danou povinnost) daný úvěrový případ vyhodnotit tak, že představuje takovou míru rizika a ohrožení pro úvěrovaného, které již nelze poskytnutím úvěru podstoupit. Argumentace uvedeným rozhodnutím Soudního dvora EU C-755/22 je dle názoru žalobkyně hrubým zkreslením právního názoru tam uvedeného. Sankci neplatnosti smlouvy lze aplikovat na smlouvu uzavřenou s neúvěruschopným úvěrovaným. V předmětné věci ale arbitr úvěruschopnost účastnice nad rámec zjištění žalobkyně nijak neprověřoval, přičemž informace shromážděné žalobkyní svědčí jednoznačně pro úvěruschopnost účastnice. Jestliže účastnice byla aktivní, vyvolala spor a sama vznesla námitku neplatnosti, nelze se spokojit s tím, že jí jako straně sporu postačí pouhé vágní prohlášení. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhuje jako důkaz výslech žalované. Žalobkyně povinnosti uložené jí nálezem finančního arbitra uhradila dne 28. 2. 2025.

2. Účastnice uznala vyplacení částky 15 000 Kč s tím, že nedokáže posoudit, zda byla její úvěruschopnost řádně posouzena. Pokud by soud uznal, že smlouva byla platná, pak požádala s ohledem na svou tíživou finanční a zdravotní situaci o možnost splátkového kalendáře částkou 300 Kč měsíčně.

3. Finanční arbitr se k věci nevyjádřil.

4. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se z jednání omluvili (účastnice z důvodu pracovní neschopnosti a zástupkyně žalobkyně z důvodu čerpání dovolené).

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. V prosinci 2022 obdržela účastnice od svého zaměstnavatele příjem 18 177 Kč a bylo jí strženo 2 900 Kč (název „29 – Půčka“) a v lednu 2023 měla příjem 16 911 Kč a bylo jí strženo 2 100 Kč (název „29 – Půčka“, dlužná částka 21 000 Kč). (výplatní pásky účastnice od společnosti , právnická osoba, . za měsíce prosinec 2022 a leden 2023)

7. Účastnice měla jeden nebankovní spotřebitelský úvěr z 27. 10. 2022 v částce 41 000 Kč, přičemž měla zažádáno o další čtyři smlouvy dne 18. 2. 2023, 15. 2. 2023 a dvakrát 31. 1. 2023. (výpis z registru platebních informací – REPI Credit Report + z 15. 2. 2023)

8. Dne 21. 2. 2023 v 10:40 hodin byl osobou jednající za žalobkyni sepsán protokol o jednání s účastnicí, při kterém měla být účastnice informována o spotřebitelských úvěrech žalobkyně, seznámena s podmínkami úvěrové smlouvy, měly být připraveny podklady k vyplnění evidenční karty (osobní doklady a doklady prokazující příjmy a výdaje), účastnice měla udělit souhlas s ověřením její osoby v registru klientských informací (NRKI/BRKI), měla být vyplněna a podepsána evidenční karta klienta, posouzeny příjmy a výdaje a účastnice měla souhlasit se smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami a měla oba dokumenty podepsat. Jednání bylo ukončeno dne 21. 2. 2023 v 11:20 hodin. Účastnice a zprostředkovatel dokument podepsali. (prokázáno protokolem – informační a posuzovací návštěva klienta)

9. Účastnice dne 21. 2. 2023 vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, adresu výběru splátek, náhradní kontaktní adresu a dále, že bydlí jako spolubydlící, v domácnosti je jeden člen a od žalobkyně žádný úvěr nikdy neměla. Jako svůj zdroj příjmu účastnice uvedla mzdu ve 17 544 Kč (práce na plný úvazek společnosti , právnická osoba, ., ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou). Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum ve výši 4 620 Kč a nebankovní závazky 3 210 Kč. Jiné výdaje, bankovní závazky, exekuce a výživné neuváděla. Hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou neměla. Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek 4 602 Kč. (prokázáno evidenční kartou klienta)

10. Dne 21. 2. 2023 účastnice a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout účastnici úvěr ve výši 15 000 Kč a účastnice se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2023 včetně smluvních podmínek)

11. Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala. (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)

12. Účastnice celkové uhradila žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč. (prokázáno rozpisem splátek)

13. Návrhem podaným 11. 4. 2024 účastnice žádala zahájit řízení před finančním arbitrem. (prokázáno návrhem účastnice na zahájení řízení před finančním arbitrem a oznámením o zahájení řízení ze dne 23. 4. 2024)

14. Finanční arbitr dne 24. 10. 2024 vydal nález č. j. , Anonymizováno, , jehož výrokem I. určil, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2023, kterou uzavřeli žalobkyně a účastnice, je neplatná. Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši 15 000 Kč. Výroky nálezu byly zejména odůvodněny tím, že žalobkyně nesplnila svou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti účastnice před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, když předložila pouze dvě výplatní pásky bezprostředně předcházející uzavření smlouvy a dokument označený REPI Credit Report + ze dne 21. 2. 2023. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by žalobkyně dostatečně ověřila výši příjmu (výplatními páskami za dobu alespoň tří měsíců nebo trvání zaměstnaneckého poměru). I kdyby žalobkyně prokázala, že prověřila příjmovou stranu rozpočtu účastnice (což se však v posuzovaném případě nestalo), ze shromážděných podkladů finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru jakkoliv ověřovala pravidelné měsíční výdaje účastnice na bydlení, domácnost, dopravu, služby elektronických komunikací nebo její případné výdaje na splátky závazků z dalších úvěrů nebo zápůjček (konkrétně žalobkyně nedoložila ověření životních výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč, životního minima 4 860 Kč a nebankovních závazků 3 210 Kč). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti měla ověřit skutečné a aktuální výdaje účastnice, resp. domácnosti účastnice. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností na bydlení. Žalobkyně finančnímu arbitrovi předložila výpis z REPI, z nějž nelze zjistit, kdy a v jaké výši byla účastnice povinna hradit splátky, aby se nedostala do prodlení. Žalobkyně rovněž nevysvětlila, jak ověřila splátku 3 210 Kč měsíčně. V prosinci roku 2022 zaměstnavatel účastnice provedl srážku z příjmu účastnice ve výši 2 900 Kč a v lednu roku 2023 ve výši 2 100 Kč (ve výplatních páskách označeno jako „29 – Půjčka“, v lednové výplatní pásce navíc uveden údaj „Dlužná částka 21 000“). Z předložených podkladů přitom nevyplývalo, že by se mělo jednat o totožný závazek jako z výpisu REPI. Je povinností žalobkyně zjišťovat a ověřovat situaci spotřebitele a nespoléhat se na jeho tvrzení, neboť spotřebitel nemusí být schopen svou situaci reálně posoudit. Finanční arbitr tak ze shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost účastnice v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a účastnice byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Účastnice převzala na základě neplatné smlouvy částku 15 000 Kč a žalobkyně 7 200 Kč, tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 7 800 Kč na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr částečně vyhověl účastnici, uložil žalobkyni uhradit sankci 15 000 Kč. (prokázáno nálezem finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 10. 2024, č. j. , Anonymizováno, )

15. Finanční arbitr dne 18. 2. 2025 vydal rozhodnutí o námitkách č. j. , Anonymizováno, , jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost účastnice splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení účastnice, které prokazatelně neověřila. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy. (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 2. 2025, č. j. , Anonymizováno16. Žalobkyně dne 28. 2. 2025 zaplatila finančnímu arbitrovi částku 15 000 Kč. (výpisy z účtu žalobkyně – transakční historie)

17. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem účastnice pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost účastnice zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce účastnice. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Žaloba byla podána včasně (§ 247 o. s. ř.).

26. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost účastnice splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně při zkoumání příjmů účastnice vycházela pouze ze dvou výplatních pásek; nezkoumala výdaje účastnici na bydlení, splátky dalšího úvěru, ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, za léky, zda účastnice nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem atd. Žalobkyně si od účastnice nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření účastnice s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření výdajů uváděných ze strany účastnice žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace účastnice za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů účastnice tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným.

27. Žalobkyně argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , z nějž dovozovala, že i přes skutečnost, že spotřebitel úvěr splatil, lze přiznat sankci neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, „bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet“. Soud se v tomto směru odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 9. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , „Závěr, zda existují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, však může poskytovatel spotřebitelského úvěru učinit pouze tak, že si ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ zajistí informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získané z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a ty následně vyhodnotí. Pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru takový sběr informací a jeho vyhodnocení neprovede, nebo ho provede pouze částečně, pak jediným závěrem může být pouze to, že důvodné pochybnosti existovat musí. Opačný závěr by připustil zcela absurdní situaci, kdy i přes existenci výslovné povinnosti před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele o úvěr takový úvěr splatit, by poskytovatel nemusel činit vůbec žádné úkony směřující ke splnění povinnosti a sankce by nastoupila pouze v případě, že by se spotřebitel domáhal určení neplatnosti smlouvy a soud by teprve musel zkoumat, zda byl spotřebitel úvěruschopný.“28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal účastnici, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za jeden úkon spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 6. 2025 (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.).

29. Lhůta ke splnění povinnosti, tj. zaplacení náhrady nákladů řízení účastnici, byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.