21 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 145 472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 73 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 550 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 71 922 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 339,73 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 73 550 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20 961,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 550 Kč od 30. 7. 2024 do 31. 8. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 73 550 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu dne 5. 2. 2025 včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 145 472 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené 11. 7. 2022, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 74 784 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 69 468 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč s poslední splátkou splatnou dne 16. 7. 2024. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech ověřených doklady, které jí žalovaný předložil. Poskytnuté informace byly následně zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Celkem žalovaný uhradil do dne podání žaloby částku 6 450 Kč. Poslední splátka byla provedena dne 15. 8. 2022. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 145 472 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 73 550 Kč a poplatku ve výši 71 922 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 339,73 Kč za období od 17. 7. 2024 do 29. 7. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 961,75 Kč za období od 15. 9. 2022 do 29. 7. 2024 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 7. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost k projednané dané věci je založena odkazem na čl. 4 a čl. 18 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V době podání žaloby měl žalovaný bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku) a ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru u soudu České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti.

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsal dne 11. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 70 968 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 69 468 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč) společně s poplatkem za pojistné úvěru ve výši 3 816 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši 150 968 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 6 434 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 %. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022 včetně smluvních podmínek).

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije v nájmu, úvěr ve výši 80 000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil, pracuje na plný úvazek ve společnosti , právnická osoba, ., jeho celkový čistý příjem činí 32 000 Kč, s odhadovanými měsíčními výdaji 2 000 Kč, externí splátky má v částce 3 400 Kč, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jeho příjmy měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. (zákaznická karta ze dne 11. 7. 2022)

8. Sjednané splátky ze smlouvy žalovaný nehradil řádně a včas, na svůj závazek v období od 11. 7. 2022 do 15. 8. 2022 uhradil částku 6 450 Kč. (tabulka umoření)

9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 s účinností od 29. 7. 2024, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, odeslaným dne 16. 8. 2024. S oznámením o postoupení pohledávek byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně potvrzení o uhrazení úplaty a seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku ze dne 16. 8. 2024)

10. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2024 odeslaným 1. 11. 2024. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. (předžalobní upomínka ze dne 31. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 1. 11. 2024).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

12. Dne 11. 7. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 80 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný na tuto částku vrátil pouze 6 450 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala příjmy a výdaje žalovaného pouze z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby, na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy částku 80 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že se zaměřila pouze na ověření příjmu žalovaného, které měla zkoumat pracovní smlouvou a výplatními páskami, které však nedoložila. Výdaje žalovaného nezkoumala vůbec, a to za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v nájmu a splácí dluhy. Výdaje žalovaného tak byly pouze odhadnuty, a to v nepřiměřeně nízké výši, když při započtení životního minima jednotlivce a zohlednění nájemného by nemohly dosahovat pouze částky 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně příjmy žalovaného a výdaje žalovaného nezkoumala vůbec, došel soud k závěru, že nebylo ověřeno, jak žalovaný se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalovaného, a právní předchůdkyně tudíž nemohla znát finanční situaci žalovaného.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

26. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalovaného z žádných listin ověřovány nebyly.

27. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částka 73 550 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (80 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (6 450 Kč).

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024, odeslaným mu dne 16. 8. 2024, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 9. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (21. 8. 2024).

30. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější žalovanému, který zůstal v řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.