21 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24 466 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 896 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 5 147 Kč.

III. Žaloba se zamítá co do částky 14 694 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 778 Kč od 28. 10. 2023 do 24. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 841 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, částky 3 729,44 Kč, úroku z úvěru ve výši 26,52 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 53 971 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 5. 2024 ve znění jejího doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 466 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 10. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovanému ještě téhož dne vyplacen. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 47,5 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 068 Kč, v nichž byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 131 Kč měsíčně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2022. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 13 916 Kč, a to v třinácti splátkách od 21. 7. 2022 do 15. 9. 2023. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami č. 11, 13, 14 a 15 o délce 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 x 249 Kč a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 4 x 200 Kč. U splátky č. 14 splatné dne 22. 8. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů, čímž došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 10. 2023. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19 616,42 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení a v bodě 6.5. smlouvy, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 28. 10. 2023 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný pouze dne 24. 1. 2024 částku 937 Kč. Žalovaná částka se skládá z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 18 711,42 Kč, úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 230 Kč (ve splátkách č. 14 a 15, tj. ve výši 2 x 131 Kč), smluvní pokuty ve výši 996 Kč a ve výši 3 729,44 Kč (tj. ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru 19 616,42 Kč od 28. 10. 2023 do 24. 1. 2024 a z částky 18 711,42 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, požadována však pouze k datu vyhotovení žaloby), úroku za poskytnutí úvěru ve výši 47,5 % ročně z částky 17 588,88 Kč (tj. zbývající dlužné původní jistiny úvěru) ode dne 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 ve výši 539,04 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 53 971 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaná doplnila, že vycházela z příjmu žalovaného 16 500 Kč, z něhož žalovaný hradil své celkové měsíční náklady ve výši 10 955 Kč, z toho na bydlení připadala částka 3 600 Kč, a po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč mu zbývaly volné zdroje ve výši 4 545 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Na jiné závazky hradil žalovaný pouze žalobkyni na předchozí úvěr měsíční splátku 3 105 Kč. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně nemá k dispozici doklady o či jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením ani k jeho ostatním výdajům.

3. Následně žalobkyně ponížila požadovaný úrok z úvěru z 47,5 % na 26,52 % a nadále tedy požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 841 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 778 Kč od 28. 10. 2023 do 24. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 841 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, částky 3 729,44 Kč, úroku z úvěru ve výši 26,52 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 53 971 Kč. Pro částku 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 896 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět.

4. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal co do sjednaného úroku z úvěru ve výši 47,5 % ročně, který shledal v rozporu s dobrými mravy a ochranou spotřebitele. Žalovaný dále namítal, že vyplacená částka úvěru měla být poukázána na splacení jeho dřívějších úvěrů poskytnutých mu žalobkyní na základě smluv uzavřených v roce 2018, 2019, 2021 a 2022. Rozhodnutí ponechal na úvaze soudu s tím, že mu žádné náklady s přijitím k soudu nevznikly.

5. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 4, čl. 14 a čl. 18 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V době podání žaloby měl žalovaný bydliště v České republice a ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru u soudů České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je mezinárodně příslušný k projednání věci.

6. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 10. 6. 2022 (č.l. 6), dodatku č. 1 ze dne 10. 6. 2022 (č.l. 41), přílohy č. 1 – pojištění schopnosti splácet úvěr (č.l. 40), podpisu na dálku (č.l. 43), oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 6. 2022 (č.l. 9) včetně dodejky od žalovaného (č.l. 17), splátkového kalendáře (č.l. 10), pojištění schopnosti splácet úvěry včetně informace o pojištění (č.l. 11 a 12), přihlášky do pojištění (č.l. 36 a č.l. 73 – totožné) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 10. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacením na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 47,49 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 131 Kč měsíčně, tj. celkovou částku 44 976 Kč navýšenou o sjednané pojištění v 48 měsíčních splátkách po 1 068 Kč splatných každého 22. dne v měsíci počínaje 22. 7. 2022 a konče 22. 6. 2026. Dle bodu 6.1 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každé prodlení se splátkou o délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splátkou o délce 15 dnů. V bodě 6.3. smlouvy bylo sjednáno zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů a v bodě 6.5. smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

8. Z předsmluvního formuláře (č.l. 23 a č.l. 69 – totožné) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy seznámila s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy. Z prohlášení klienta (č.l. 29 a č.l. 67 – totožné) soud zjistil, že žalovaný výslovně potvrdil, že se s těmito informacemi seznámil.

9. Z kopie dokladu žalovaného (č.l. 48, 49 a č.l. 81, 82 – totožné) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného.

10. Ze základních informací o klientovi (č.l. 46), důkazu o odeslání 1 Kč (č.l. 46 verte), informace o vyplacení (č.l. 47) a pro vyplacení (č.l. 47 verte) soud zjistil, že žalobkyně u žalovaného evidovala telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo účtu, které bylo ověřeno platbou na účet žalovaného ve výši 1 Kč dne 10. 6. 2022 a potvrzovací SMS.

11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 38) soud zjistil, že žalobkyně je od 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení a jiných než na bydlení a vázaných spotřebitelských úvěrů.

12. Z hodnocení klienta ze dne 10. 6. 2022 (č.l. 22 a č.l. 65 - totožné) soud zjistil, že při poskytování úvěru žalobkyně vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 16 500 Kč (hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou). Ve výdajové stránce žalobkyně vycházela z částky životního minima ve výši 4 250 Kč, nákladů na bydlení 3 600 Kč (nájemné, inkaso), ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby apod.) 0 Kč a výše splátek žalobkyni 3 105 Kč, tj. částky ve výši 10 955 Kč a rezervy ve výši 1 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený a žije ve státním/obecním domě/bytě, děti nemá.

13. Z výpisu vybraných pohybů na účtu žalovaného (č.l. 27, č.l. 28, č.l. 31, č.l. 66, č.l. 76, č.l. 77, č.l. 79 a č.l. 80 – všechny totožné) soud zjistil, že dne 19. 1. 2022 byla na účet žalovaného připsána výplata od zaměstnavatele ve výši 17 933 Kč, dne 17. 2. 2022 výplata od zaměstnavatele ve výši 15 789 Kč, dne 17. 3. 2022 výplata od zaměstnavatele ve výši 16 205 Kč, dne 19. 4. 2022 výplata od zaměstnavatele ve výši 17 445 Kč a dne 19. 5. 2022 výplata od zaměstnavatele ve výši 16 071 Kč. Po připsání výplat na účet žalovaného činil zůstatek dne 19. 1. 2022 částku 28 509,85 Kč, dne 17. 2. 2022 částku 22 157,07 Kč, dne 17. 3. 2022 částku 80 955,95 Kč, dne 19. 4. 2022 částku 65 866,80 Kč a dne 19. 5. 2022 částku 38 157,85 Kč.

14. Z výpisu záznamů registru SOLUS (č.l. 34 a č.l. 75 – totožné) soud zjistil, že žalovaný k 10. 6. 2022 neměl žádný záznam.

15. Z výpisu NRKI (č.l. 39, č.l. 50 a č.l. 78 - totožné) bylo zjištěno, že žalovanému bylo vypočítáno CBS skóre 369, tj. menší riziko.

16. Z karty klienta (č.l. 15) soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 6. 2022 vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni v období od 21. 7. 2022 do 24. 1. 2024 celkem částku ve výši 14 853 Kč.

17. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 32) soud zjistil, že žalobkyně úvěr vyplatila dne 10. 6. 2022 částkou 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, .

18. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 6. 2023 (č.l. 18), ze dne 4. 9. 2023 (č.l. 20), ze dne 22. 9. 2023 (č.l. 19) a ze dne 23. 10. 2023 (č.l. 21) a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 10. 2023 (č.l. 16) soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků, i přes opakované upomínky, žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 21 674 Kč s upozorněním na smluvní pokutu.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2024 (č.l. 35) včetně poštovního podacího archu z téhož dne (č.l. 33) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

20. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

21. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku v celkové výši 44 976 Kč navýšenou o sjednané pojistné v 48 měsíčních splátkách po 1 068 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil částku ve výši 14 853 Kč. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vůbec neověřila žalovaným uvedené výdaje (zejména částka 3 600 Kč za bydlení a částka 0 Kč za ostatní výdaje), přičemž tyto částky soud považuje za nepřiměřeně nízké.

22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

23. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

24. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle § 2 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

28. Pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím dle § 96 odst. 3 o. s. ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. vyžadován, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dřív, než soud zahájil jednání ve věci samé.

29. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 20 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho výdaje. Úvěruschopnost žalobkyně zkoumala prostřednictvím lustrací žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Žalobkyně se spokojila s výpočtem žalovaného disponibilní částky po odečtení jím tvrzených výdajů od výše jeho příjmu, který jediný řádně ověřila výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně tedy především dostatečně nezkoumala výdaje žalovaného, u kterých vycházela z částky životního minima a nezohlednila nepřiměřeně nízké výdaje za bydlení a ostatní výdaje. To vše za situace, kdy žalovanému poskytovala již několikerý úvěr, přičemž žalovaný vůči ní neměl všechny závazky splacené, tj. muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný nedostatek peněžních prostředků řeší penězi z úvěrů.

30. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že má za prokázané, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

31. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, na základě níž byl úvěr žalovanému poskytnut, dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž dle uvedeného ustanovení soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-Finance s.r.o. proti GK).

32. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 5 147 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (20 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (14 853 Kč).

33. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu České republiky je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

34. Jelikož žalobkyně s žalovaným neuzavřela smlouvu o úvěru platně, soudu nezbylo než žalobu co do částky 14 694 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 778 Kč od 28. 10. 2023 do 24. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 841 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, částky 3 729,44 Kč, úroku z úvěru ve výši 26,52 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 588,88 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 53 971 Kč, zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože procesně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly (jak uvedl), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

36. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.