21 C 147/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 202,38 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 6 302,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 202,38 Kč od 17. 8. 2022 do 31. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 302,28 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 900 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 900 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Na základě smlouvy o úvěru vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 18. 7. 2022 na jeho účet č. , č. účtu, platbou s VS , tel. číslo, úvěr ve výši 5 900 Kč, který byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 302,38 Kč do 16. 8. 2022. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou zaslanou mu dne 21. 12. 2023. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se jej bez omluvy nezúčastnil, ačkoliv byl řádně předvolán, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 17. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výše 5 900 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 302,38 Kč a úrokem ve výši 40 % do 16. 8. 2022 (smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, z 17. 7. 2022). S právy a povinnostmi vyplývajícími z uzavírané smlouvy byl žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně seznámen (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 18. 7. 2022 pod VS , tel. číslo, částku 5 900 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (potvrzení o platbě).

6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 na žalobkyni (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 12. 2023 odeslaným téhož dne společně s předžalobní upomínkou s lhůtou k plnění dluhu žalovaného do tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023, výzva před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2023 a podací lístek ze dne 21. 12. 2023).

7. Žalovaný byl v období od 13. 8. 2021 do 1. 2. 2024 vlastníkem účtu č. , č. účtu, (sdělení , právnická osoba, .).

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

9. Dne 17. 7. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 900 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem do 16. 8. 2022. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 5 900 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy ani výdaje, ani výši jeho dosavadních závazků. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat prostřednictvím lustrací žalovaného ve veřejně přístupných databázích, k tomuto žádné důkazy nepředložila. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného.

18. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

19. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr a úvěr žalovanému poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je spotřebitelská smlouva dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž k neplatnosti smlouvy soud přihlédl dle uvedeného ustanovení i bez návrhu. Porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, či rozsudek Nevyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

20. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy její právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje poskytnutá a doposud nevrácená částka 5 900 Kč (výrok II.).

21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 21. 12. 2023, která mu byla odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (28. 12. 2023).

22. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem I. zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení24. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.