21 C 166/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph. Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 15 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 109 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 109 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 541 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 612,83 Kč, úrokem ve výši 19,48 % ročně z částky 11 929,79 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 635,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 929,79 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 820,79 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 676 Kč.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 19. 9. 2021, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou ve výši 5 541 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaného úroku 19,48 % ročně ve výši 1 800 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 322 Kč, a to v 11 měsíčních splátkách po 2 141 Kč s poslední splátkou splatnou dne 19. 8. 2022. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z informací od žalované o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech ověřených doklady, které jí žalovaná předložila. Celkem žalovaná uhradila do dne podání žaloby částku 7 891 Kč. Poslední splátka byla provedena dne 3. 10. 2022. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové částky 15 650 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 11 929,79 Kč a poplatku ve výši 3 720,21 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 612,83 Kč za období od 20. 8. 2022 do 27. 9. 2023, úroku ve výši 19,48 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 635,38 Kč za období od 3. 11. 2022 do 27. 9. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou marně vyzývala k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státní občankou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 11 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána, přičemž ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne 19. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 4 122 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 1 800 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 322 Kč) společně s poplatkem za sjednané pojištění 1 419 Kč, a to v 11 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 131 Kč, a to v hotovosti do rukou oprávněné osoby žalobkyně uvedené v článku 3.4. smluvních podmínek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 %. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , zařazení zákazníka do pojistného programu).

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že žije v nájmu, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná na plný úvazek v , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , adresa, , a.s., jako pomocná síla s čistým měsíčním příjmem 18 099 Kč s měsíčními výdaji 6 500 Kč, žádné splátky nesplácí (zákaznická karta).

8. Sjednané splátky ze smlouvy o zápůjčce žalovaná nehradila řádně a včas, na svůj závazek v období od 25. 10. 2021 do 3. 10. 2022 v několika splátkách uhradil celkem pouze částku 7 891 Kč, z čehož bylo 800,29 Kč započteno na úrok, 633,3 Kč na náklady na sjednání a správu úvěru, 387 Kč na pojistné a dále 6 070,21 Kč na úmor zápůjčky (tabulka umoření).

9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, přičemž o postoupení byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, odeslaným žalované dne 27. 10. 2023. S oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná rovněž vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023).

10. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 odeslaným téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila (předžalobní upomínka ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2024).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

12. Dne 19. 9. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 18 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit poplatek ve výši 5 541 Kč zahrnující i sjednané pojištění, a to pravidelnými 11měsíčními splátkami. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila celkem pouze částku ve výši 7 891 Kč. Společnost , právnická osoba, uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila již ničeho.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla částku 18 000 Kč, žalovaná jí však z této částky navrátila pouze 7 891 Kč. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že vycházela pouze z údajů sdělených jí žalovanou, které nikterak neověřila. Pokud žalovaná žádala poskytnutí úvěru na neočekávané výdaje, již z této informace bylo zřejmé, že se svými příjmy nevychází a nedostatek peněžních prostředků řeší svým zadlužováním. Lustraci žalované v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů, popřípadě v insolvenčním rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla vůbec. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, a neověřila, zda žalovaná nemá jiné závazky, nemohla znát finanční situaci žalované.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované.

26. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalovaného z žádných listin ověřovány nebyly.

27. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-Finance s.r.o. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 10 109 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (18 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (7 891 Kč).

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaným jí dne 27. 10. 2023, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 12. 11. 2023, tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (1. 11. 2023).

30. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 676 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby včetně po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 252 Kč po zaokrouhlení. Poměrná část nákladů ve výši 30 % z částky 2 252 Kč činí po zaokrouhlení částku 676 Kč. Za podání ze dne 17. 7. 2024 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně, si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samostatné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalované povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení, náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).