21 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 872,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 46 740 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 740 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 132,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem za období od datum do datum ve výši 4 953,48 Kč, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 50 872,59 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 872,59 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 132,59 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 16 495,30 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum, doplněným podáním ze dne datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 872,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný požádal dne datum právní předchůdkyni žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO (dále také jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím žádosti o revolvingový úvěr číslo o poskytnutí úvěru, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala a došlo mezi nimi k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr číslo s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách dle sjednaných podmínek upravených ve smlouvě. Žalovaný požádal o specifické čerpání za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Právní předchůdkyně svůj závazek splnila, když žalovanému otevřela úvěrový účet číslo zaslala na účet zprostředkovatele dne datum částku ve výši požadovaného úvěru 19 990 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila a žalovanému tím vznikla povinnost uhradit celkovou částku ve výši 50 872,59 Kč, sestávající z jistiny ve výši 48 407,64 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 626,50 Kč a pojistného ve výši 1 238,45 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení sjednaného úroku ve výši 22,68 % ročně kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 4 953,48 Kč a od datum do zaplacení ve sjednané výši z dlužné částky a vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení od datum do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky písemně vyzván předžalobní výzvou. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v žádosti o úvěr. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně k výzvě soudu k doplnění tvrzení, že smlouva o úvěru byla sjednána platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, sdělila, že její právní předchůdkyně postupovala při posuzování schopností žalovaného poskytnutý úvěr splácet zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když se nespokojila s informacemi poskytnutými žalovaným, ale vyhledávala informace v jí dostupných databázích.

2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jednání nařízeného na den datum se žalovaný bez omluvy nezúčastnil, ačkoliv byl řádně předvolán, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Společnost anonymizována čtyři slova, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne datum rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo následně na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr číslo smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky žalobkyni splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, a to každý 17. den v měsíci. Součástí každé ze splátek byl i sjednaný úrok z úvěru ve výši 22,68 % ročně a sjednané pojištění, které činilo 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla úvěr žalovaného na účtu číslo. Žalovaný požádal o specifické čerpání za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb ve výši 19 990 Kč, kdy tuto měl splatit v 25 měsíčních splátkách ve výši 1 058 Kč. Žalovaný v žádosti o revolvingový úvěr uvedl, že je svobodný, má jedno dítě, bydlí v nájmu, pracuje jako řidič, závozník ve právnická osoba a. s. a jeho čistý měsíční příjem činí 35 068 Kč, celkové náklady domácnosti uvedl ve výši 6 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů apod.) ve výši 10 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, povinnost uhradit náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a povinnost zaplatit poplatek za zaslanou upomínku ve výši 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky pro revolvingové úvěry, všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně. Podle čl. VII.3. všeobecných obchodních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek nebo v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky delším než tři měsíce (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb, žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru včetně přílohy, informacemi o zprostředkovateli, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptačním dopisem ze dne datum, produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry, všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků právní předchůdkyně žalobkyně). Za období od datum do datum, kdy počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 0 Kč a konečný rovněž ve výši 0 Kč, žalovaný obdržel od zaměstnavatele příjem ve výši 33 987,47 Kč, na splátky svých závazků uhradil 39 091,48 Kč a na výživné 4 032,15 Kč, průběžně čerpal úvěry (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum). Peněžní prostředky ve výši 19 990 Kč zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet zprostředkovatele dne datum. Dále žalovaný čerpal dne datum částku 4 500 Kč, dne datum částku 4 000 Kč, dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částku 1 250 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 8 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 5 000 Kč. Žalovaný však sjednané splátky však včas a řádně nehradil, a proto mu byla účtována náhrada nákladů spojených s vymáháním dluhu po splatnosti a smluvní pokuta. Žalovaný uhradil dne datum právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 000 Kč, dále již však neuhradil ničeho (prokázáno výpisem z úvěru). Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně pro prodlení žalovaného s úhradou splátek od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný zůstal žalobkyni ke dni odstoupení od smlouvy dlužen celkovou částku 55 827 Kč, která se sestávala z dlužných splátek ve výši 15 500 Kč, zesplatněné jistiny 39 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 627 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně potvrzení o připsání úplaty), o čemž byl žalovaný původní věřitelkou písemně vyrozuměn (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum). Výzvou zástupce žalobkyně ze dne datum byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky, a to do sedmi dnů od odeslání výzvy (prokázáno výzvami k zaplacení dluhu ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

8. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

16. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 61 740 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy ani výdaje. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala prostřednictvím lustrací žalovaného ve veřejně přístupných databázích a dále k důkazům doložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum, z něhož soud zjistil, že zůstatek na účtu žalovaného byl nulový, navíc na závazky uvedený měsíc žalovaný uhradil celkem 39 091,48 Kč (ačkoli tvrdil, že hradí 10 000 Kč měsíčně) a pouze na výživném uhradil 4 032,15 Kč (ačkoli tvrdil, že jeho celkové náklady činí 6 000 Kč měsíčně), měsíční výdaje žalovaného pak několikanásobně přesahovaly jeho příjem od zaměstnavatele. Uvedené zjištění mělo u právní předchůdkyně žalobkyně vzbudit pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, který by na základě výpisu z účtu pouze za tento jeden měsíc nebyl schopen jiný závazek splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla o to víc důkladně prozkoumat poměry žalovaného (tzn. zda se jednalo o ojedinělou měsíční situaci nebo se poměr příjmů a výdajů žalovaného pohyboval stejně i v delším časovém horizontu). Jiné důkazy, ze kterých by bylo patrné, že právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (např. potvrzení zaměstnavatele o trvání pracovního poměru, přesná výše měsíčních výdajů žalovaného na bydlení a další obvyklé životní potřeby a jeho finančních závazků), soudu předloženy nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného.

19. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK).

21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 46 740 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (61 740 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (15 000 Kč).

22. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum, která mu byla odeslána dne datum, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (46 740 Kč) od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty sedmi dnů od odeslání předžalobní výzvy žalovanému.

23. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky zbylé jistiny úvěru 4 132,59 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem za období od datum do datum ve výši 4 953,48 Kč, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 50 872,59 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 872,59 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 132,59 Kč od datum do zaplacení zamítnout.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 83,76 % po odečtení jejího úspěchu 91,88 % od úspěchu žalovaného 8,12 %). Náklady řízení sestávají z/e: -) zaplaceného soudního poplatku 2 036 Kč, -) odměny právního zástupce žalobkyně dle § 6 odst. 1 a 7 bod 5. a. t. za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast na jednání dne datum) po 3 140 Kč, tj. celkem 12 560 Kč, -) paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast na jednání dne datum) po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, -) ½ náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět dne datum, tj. celkem 250 Kč (5 půlhodin * 100 Kč: 2), -) ½ náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a. t. na trase obec - obec a zpět na jednání dne datum (140 km) při průměrné spotřebě paliva 7,10 litrů číslo km a ceně paliva 44,10 Kč l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., v platném znění a amortizaci 5,2 Kč dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb., v platném znění, tj. ve výši 583 Kč (1 166 Kč: 2) a -) náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 064,53 Kč. Jelikož se zástupce žalobkyně účastnil u nadepsaného soudu dne datum celkem dvou jednání, soud žalobkyni přiznal v tomto řízení náhradu ztráty času a cestovních výdajů ve výši jedné poloviny. Za podání ze dne datum soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť vyjádření ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo učiněno až v reakci na výzvu soudu, když žalobkyně tyto skutečnosti měla tvrdit již v žalobě a nelze klást k tíži žalovaného, že doložení úvěruschopnosti žalovaného učinila až na výzvu soudu. Poměrná část nákladů ve výši 83,76 % z částky 19 693,53 Kč činí po zaokrouhlení částku 16 495,30 Kč.

25. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.