21 C 204/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného A, Bratislava - Dúbravka, okr. Bratislava IV, Slovenská republika pro zaplacení 24 985 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 985 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 038,5 Kč, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 13 274,85 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 071,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 274,85 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 274,85 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu dne 30. 4. 2024 včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne 2. 4. 2016, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 11 985 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 478 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 3 478 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 6 020 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 434 Kč s poslední splátkou splatnou dne 27. 5. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila z informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrech a jiných poměrech, jenž byly následně zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila i výdajovou stránku žalovaného, ověřila jeho bydlení i další výdaj, které odpovídají běžným částkám. V zákaznické kartě bylo potvrzeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a nesplácí žádné splátky. Zkoumány byly základní nezbytné výdaje nikoli to, zda žalovaný chodí do restaurací atd. Své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného tak právní předchůdkyně žalobkyně dostála. Celkem žalovaný uhradil do dne podání žaloby částku 1 000 Kč. Poslední splátka byla provedena dne 10. 4. 2016. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 24 985 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 13 274,85 Kč a poplatku ve výši 11 710,15 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 23 038,50 Kč za období od 28. 5. 2017 do 27. 9. 2023, úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 071,09 Kč za období od 18. 4. 2016 do 27. 9. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, za které je v případě poskytování služeb považováno místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Místem, kde byly poskytnuty služby ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis, je v případě poskytnutí zápůjčky takové místo, ve kterém bylo vydlužiteli umožněno nakládat se zapůjčenými finančními prostředky. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce též u soudů České republiky.

4. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti.

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 2. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 11 985 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 2 478 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 478 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6 020 Kč), celkem měl žalovaný právní předchůdkyni uhradit částku 25 985 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 434 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 379 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28,63 % ročně. (smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2016)

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije v nájmu, úvěr ve výši 15 000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje, nemá vyživovací povinnost, pracuje na částečný úvazek ve společnosti , právnická osoba, , jeho příjem od zaměstnavatele činí 22 250 Kč, s měsíčními výdaji 9 620 Kč, z toho nájem/inkaso činí částku 5 000 Kč, telefon 200 Kč a výdaje na domácnost 4 420 Kč, žádné splátky nesplácí, nemá kreditní kartu, nevlastní automobil, má zřízený bankovní účet. Údaje žalovaného měly být ověřeny na základě občanského průkazu, pracovní smlouvy, třech výplatních pásek, nájemní/podnájemní smlouvy. (zákaznická karta ze dne 2. 4. 2016)

8. Sjednané splátky ze smlouvy o zápůjčce žalovaný nehradil řádně a včas, na svůj závazek v období od 2. 4. 2016 do 10. 4. 2016 v několika splátkách uhradil celkem pouze 1 000 Kč. (tabulka umoření)

9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023)

10. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 odeslaným 2. 4. 2024. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. (předžalobní upomínka ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2024)

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

12. Dne 2. 4. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 14 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit poplatek ve výši 11 985 Kč pravidelnými 60 týdenními splátkami. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil pouze 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finanční částky neověřila řádně výdaje žalovaného. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 14 000 Kč, žalovaný jí však z této částky navrátila pouze 1 000 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že se zaměřila pouze na ověření příjmu žalovaného, výdaje žalovaného (např. splácení jiných finančních závazků) však nezkoumala vůbec. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, nemohla znát finanční situaci žalovaného.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

26. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalovaného z žádných listin ověřovány nebyly.

27. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

28. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 13 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (14 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (1 000 Kč).

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaným jí dne 27. 10. 2023, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 12. 11. 2023, tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (1. 11. 2023).

30. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.