21 C 215/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti účastnici: Jméno účastnice , narozená Datum narození účastnice pro přezkum nálezu finančního arbitra

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -16 ze dne 13. 2. 2024 ve výroku I ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -22 ze dne 4. 6. 2024 tak, že se návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítá, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU/2115/2023-16 ze dne 13. 2. 2024 (dále jen „nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -22 ze dne 4. 6. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) a návrh účastnice jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi zamítl. Žalobkyně a účastnice uzavřely dne 1. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). V rámci smlouvy se účastnice zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 23 000 Kč (čerpány v hotovosti) a sjednané příslušenství, tj. úrok ve výši 4 554 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 900 Kč a částku ve výši 7 360 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy měla účastnice uhradit žalobkyni částku ve výši 41 814 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 696,90 Kč. Účastnice na smlouvu uhradila částku 34 957 Kč. Účastnice se návrhem na zahájení řízení u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to z důvodu ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně povinnosti uložené jí nálezem finančního arbitra uhradila dne 20. 6. 2024. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti účastnice, se kterým se žalobkyně neztotožňuje a má za to, že z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu takovýto závěr nevychází. Účastnice byla při uzavírání smlouvy zejména prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Při uzavření smlouvy došlo k pečlivému zkoumání okolností souvisejících s úvěruschopností účastnice a vyplynul z něj dostatečný disponibilní zůstatek klientky. Náklady účastnice na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. Skrze ARES byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. Účastnice při uzavření úvěrové smlouvy uvedla, že má jeden úvěrový závazek, nemá hypotéku ani úvěr s balonovou splátkou, není povinna hradit výživné a nejsou jí prováděny žádné jiné srážky z příjmu. Účastnice žila sama v nájemním bydlení, vlastnila automobil, byla osobou s pravidelným měsíčním příjmem. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti účastnici byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak účastnici vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jejích závazků. Majetková situace klientky byla ověřena doklady. Žalobkyně tímto prohlašuje, že z její strany byly dodrženy veškeré zákonné povinnosti, které jsou kladeny v tomto případě na věřitele při sjednávání spotřebitelské smlouvy, stejně jako jsou v souladu s právními předpisy veškerá ustanovení příslušné smlouvy a další smluvní dokumentace. Není tak pravdou, že by se žalobkyně posouzením úvěruschopnosti účastnice zabývala nedostatečně. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 a zákonem o spotřebitelském úvěru. Důkazem o splnění povinnosti jsou evidenční karta a protokol z informační a posuzovací návštěvy. Objektivní posouzení dostatečnosti či nedostatečnosti prověření úvěruschopnosti účastnice je možné provést pouze objektivním poměřením žalobcem zjištěného stavu a stavu v rozhodné době reálného. Vyslovit neplatnost smlouvy jen na základě toho, že žalobkyně nedisponuje konkrétní listinou, což jí zákon výslovně ani neukládá, je nepřípustným zásahem do jejích práv, musí být zohledněno, jakou konkrétní skutečnost žalobkyně při prověřování zjistit měla, ale nezjistila, z jakého důvodu a jaký vliv by tato informace měla na vyhodnocení ze strany žalobkyně při rozhodování o uzavření předmětné smlouvy. Nelze ani žalobkyni klást k tíži nezjištění informace, kterou nemohla zjistit jinak než z tvrzení účastnice. Ani sama účastnice netvrdí, že by v době uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná, tvrdí pouze zhoršení zdravotního stavu, které časově nevymezuje. Podle žalobkyně je třeba porovnat zjištění učiněná žalobkyní se skutečností v rozhodné době a až zjištěné rozdíly hodnotit v tom směru, zda žalobkyně vůbec měla možnost odchylky oproti skutečnému stavu zjistit. Nutné je i zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Z judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1819/2023 z 27. 9. 2023) plyne, že rozhodující je otázka, zda byla účastnice v době uzavření smlouvy skutečně neúvěruschopná a teprve při negativní odpovědi na tuto otázku je třeba zkoumat, zda zde existovala důvodná pochybnost o jejích možnostech své dobrovolně převzaté závazky plnit, tj. zda měla žalobkyně reálnou možnost (a tím i zákonem danou povinnost) daný úvěrový případ vyhodnotit tak, že představuje takovou míru rizika a ohrožení pro úvěrovaného, které již nelze poskytnutím úvěru podstoupit. Argumentace uvedeným rozhodnutím Soudního dvora EU C-755/22 je dle názoru žalobkyně hrubým zkreslením právního názoru tam uvedeného. Sankci neplatnosti smlouvy lze aplikovat na smlouvu uzavřenou s neúvěruschopným úvěrovaným. V předmětné věci ale arbitr úvěruschopnost účastnice nad rámec zjištění žalobkyně nijak neprověřoval, přičemž informace shromážděné žalobkyní svědčí jednoznačně pro úvěruschopnost účastnice. Jestliže účastnice byla aktivní, vyvolala spor a sama vznesla námitku neplatnosti, nelze se spokojit s tím, že jí jako straně sporu postačí pouhé vágní prohlášení.

2. Účastnice se ve věci nevyjádřila.

3. Finanční arbitr k věci uvedl, že přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V nálezu i v rozhodnutí o námitkách popsal rozhodná a skutková zjištění, rozhodnou právní a smluvní úpravu, své rozhodnutí náležitě odůvodnil a vypořádal se s námitkami žalobkyně i účastnice. Finanční arbitr zdůraznil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti účastnice zcela rezignovala na ověření výdajů účastnice, když vyšla pouze z prohlášení účastnice. Povinností žalobkyně je uchovávat dokumenty, na základě nichž ověřovala úvěruschopnost, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru.

4. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří byli řádně předvoláni, účastnice s k jednání bez omluvy nedostavila, zástupkyně žalobkyně se z jednání sice omluvila pro nenadálé obtíže nezletilého syna, které mu znemožnily docházku do mateřské školy, nicméně žádost ničím nedoložila (soudu není známo, zda vůbec nějakého potomka má) a ani neuvedla, proč se o syna nemůže postarat někdo jiný, soud proto tuto omluvu nevyhodnotil jako řádnou.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. V červenci 2022 obdržela účastnice od svého zaměstnavatele příjem 26 969 Kč a v srpnu 2022 příjem 27 053 Kč (výplatní pásky účastnice od společnosti , právnická osoba, za měsíce červenec 2022 a srpen 2022).

7. Účastnice měla dva nebankovní spotřebitelské úvěry z 24. 5. 2022 a 24. 6. 2022, přičemž splácela pouze jeden úvěr částkou 1 730 Kč (výpis z registru platebních informací – REPI Credit Report + z 30. 9. 2022).

8. Dne 30. 9. 2022 v 10:00 byl osobou jednající za žalobkyni sepsán protokol o jednání s účastnicí, při kterém měla být účastnice informována o spotřebitelských úvěrech žalobkyně, seznámena s podmínkami úvěrové smlouvy, měly být připraveny podklady k vyplnění evidenční karty (osobní doklady a doklady prokazující příjmy a výdaje), účastnice měla udělit souhlas s ověřením její osoby v registru klientských informací (NRKI/BRKI), měla být vyplněna a podepsána evidenční karta klienta, posouzeny příjmy a výdaje a účastnice měla souhlasit se smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami a měla oba dokumenty podepsat. Jednání bylo ukončeno dne 1. 10. 2022 v 10:

0. Účastnice a zprostředkovatel dokument podepsali (prokázáno protokolem – informační a posuzovací návštěva klienta).

9. Účastnice dne 1. 10. 2022 vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, adresu výběru splátek, náhradní kontaktní adresu a dále, že bydlí jako spolubydlící, má středoškolské vzdělání, je rozvedená, není majitelkou vozu ani nemovitosti, nebyla trestně stíhána a od žalobkyně žádný úvěr nikdy neměla. Neměla hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou. Jako svůj zdroj příjmu účastnice uvedla mzdu ve výši 27 011 Kč (práce na plný úvazek jako referent / manažer ve společnosti , právnická osoba, , ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou), počet zdrojů příjmů uvedla dva. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum ve výši 4 620 Kč a nebankovní závazky 5 428 Kč. Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek 12 091 Kč (prokázáno evidenční kartou klienta).

10. Dne 1. 10. 2022 účastnice a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout účastnici úvěr ve výši 23 000 Kč a účastnice se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalobkyni vrátit s úrokem ve výši 4 554 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 900 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 696,90 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2022 včetně smluvních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila účastnici s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který účastnice téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

11. Za období 25. kalendářního týdne roku 2020 až 32. kalendářního týdne roku 2021 uhradila účastnice žalobkyni ke smlouvě č. , hodnota, -, Anonymizováno, částku ve výši 34 957 Kč (prokázáno rozpisem splátek).

12. Návrhem datovaným dne 15. 8. 2023 účastnice žádala zahájit řízení před finančním arbitrem a vydat nález o určení neplatnosti smlouvy, určit povinnost žalobkyni zaplatit účastnici rozdíl mezi jistinou a součtem plateb provedeným účastnicí a povinnost zaplatit finančnímu arbitrovi sankci 15 000 Kč (prokázáno návrhem účastnice na zahájení řízení před finančním arbitrem).

13. Finanční arbitr dne 13. 2. 2024 vydal nález č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -16, jehož výrokem I. určil, že žalobkyně (Instituce) je povinna účastnici (navrhovatelka) zaplatit částku ve výši 11 957 Kč. Výrokem II. pak návrh navrhovatelky ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra sankci ve výši 15 000 Kč. Výroky nálezu byly zejména odůvodněny tím, že žalobkyně nesplnila svou povinnost postupovat při posuzování úvěruschopnosti účastnice před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, když předložila pouze dvě výplatní pásky bezprostředně předcházející uzavření smlouvy a dokument označený REPI Credit Report + ze dne 30. 9. 2022. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil, že by žalobkyně dostatečně ověřila výši příjmu (výplatními páskami za dobu alespoň tří měsíců nebo trvání zaměstnaneckého poměru). I kdyby žalobkyně prokázala, že prověřila příjmovou stranu rozpočtu účastnice (což se však v posuzovaném případě nestalo), ze shromážděných podkladů finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru jakkoliv ověřovala pravidelné měsíční výdaje účastnice na bydlení, domácnost, dopravu, služby elektronických komunikací nebo její případné výdaje na splátky závazků z dalších úvěrů nebo zápůjček (konkrétně žalobkyně nedoložila ověření životních výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti měla ověřit skutečné a aktuální výdaje účastnice, resp. domácnosti účastnice. Nestačí vycházet ani z výše životního minima, ani ze statistických údajů o průměrných výdajích domácností na bydlení. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou uváděné skutečnosti ověřila v registru RUIAN, registru ARES, insolvenčním rejstříku a systému CreditCheck, přičemž finančnímu arbitrovi předložila pouze výpis z REPI (nicméně nedoložila, jakým způsobem tyto údaje při hodnocení úvěruschopnosti zohlednila, a navíc v REPI jsou registrováni pouze nebankovní poskytovatelé úvěrů, nikoli banky, takže samotný výpis nemůže svědčit o neexistenci dalších závazků). Výstupy z registru RUIAN, registru ARES, CreditCheck a insolvenčního rejstříku žalobkyně nedoložila. Je povinností žalobkyně zjišťovat a ověřovat situaci spotřebitele a nespoléhat se na jeho tvrzení, neboť spotřebitel nemusí být schopen svou situaci reálně posoudit. Finanční arbitr tak ze shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru ověřila s odbornou péčí úvěruschopnost účastnice v souladu s § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a měl tak smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou. Vzhledem k neplatnosti smlouvy si žalobkyně a účastnice byly povinny vrátit bezdůvodné obohacení, které nabyly. Účastnice převzala na základě neplatné smlouvy částku 23 000 Kč a žalobkyně 34 957 Kč, tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 957 Kč na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr částečně vyhověl účastnici, uložil žalobkyni uhradit sankci 15 000 Kč (prokázáno nálezem finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 13. 2. 2024, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -16).

14. Finanční arbitr dne 4. 6. 2024 vydal rozhodnutí o námitkách č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -22, jehož výrokem zamítl námitky žalobkyně a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo odůvodněno zejména tím, že finanční arbitr po posouzení námitek žalobkyně setrval na svých právních závěrech, tedy že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost účastnice splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy o úvěru, když převážně vycházela z nepodložených tvrzení účastnice, které prokazatelně neověřila. Úvěrovou smlouvu finanční arbitr nadále shledával neplatnou, takže strany si byly povinny vydat bezdůvodné obohacení získané na základě této neplatné smlouvy (prokázáno rozhodnutím o námitkách finančního arbitra , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4. 6. 2024, č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -22).

15. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 4. 6. 2024 (doručenka datové zprávy rozhodnutí o námitkách).

16. Žalobkyně dne 20. 6. 2024 zaplatila finančnímu arbitrovi částku 15 000 Kč a účastnici částku 11 957 Kč (výpisy z účtu žalobkyně – transakční historie).

17. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem účastnice pro nadbytečnost, neboť měl veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, , řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost účastnice zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce účastnice. Rovněž dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019 by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Nejde přitom o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Žaloba byla podána včasně (§ 247 o. s. ř.).

26. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost účastnice splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně při zkoumání příjmů účastnice vycházela ze dvou výplatních pásek; rovněž nezkoumala výdaje účastnici na bydlení, splátky dalšího úvěru, ostatní běžné výdaje, např. za jídlo, za léky, zda účastnice nemá zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem atd. Žalobkyně si od účastnice nevyžádala například výpis z běžného účtu, ze kterého by ověřila, zda měsíční hospodaření účastnice s penězi končí v kladném zůstatku. Neověření výdajů uváděných ze strany účastnice žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace účastnice za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů účastnice tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Zároveň bylo soudem zjištěno, že účastnice žalobkyni zaplatila ke smlouvě částku ve výši 34 957 Kč, přičemž žalobkyně se tak na úkor účastnice bezdůvodně obohatila o celkovou částku 11 957 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí finančního arbitra správným.

27. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější účastnice měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.