21 C 238/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M. ve věci žalobkyně: Anonymizováno s.r.o., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 28 229,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 300 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 2 354,17 Kč, částky 5 575 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 875 Kč od 8. 3. 2023 do 30. 3. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 575 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 0,25 % ročně z částky 20 300 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 1 136 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 21. 5. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 28 229,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 12. 2022 uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované převodem na účet č. , č. účtu, dne 23. 12. 2022 částku 20 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 080 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu „, Anonymizováno, “ a poplatek ve výši 330 Kč za sjednanou volitelnou službu „Klidné spaní“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím informací získaných od žalované a dále lustrací žalované v NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalované 40 497 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalované a o transakcích na něm. Splatnost úvěru nastala dne 7. 3. 2023, když žalovaná splatnost úvěru třikrát odložila, celkem o 44 dní. Žalovaná však na úvěr žalobkyni neuhradila ničeho. Dle čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení ve výši 2 354,17 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 080 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 330 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 354,17 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 875 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

5. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 23. 12. 2023 smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet bezúčelový úvěr ve výši 20 300 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 5 080 Kč, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, a to do 22. 1. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. 6.

4. Všeobecných podmínek oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 23. 12. 2023, sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, souhlasem se zpracováním osobních údajů, autorizací ověření totožnosti, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalobkyně vyplatila dne 23. 12. 2023 žalované na její účet č. , č. účtu, částku 20 300 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávou , právnická osoba, . z 29. 8. 2024). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 40 497 Kč s tím, že žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu 30 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 5 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří tři členové. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalované ve výši 3 263,33333333333 Kč (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelnými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti). K zaplacení dluhu do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2024, zaslanou žalované téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby z 24. 3. 2024 a podacím lístkem z 24. 3. 2023). Žalovaná nesporovala, že si třikrát prodloužila splatnost úvěru a že na dluh ničeho neplnila.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 300 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 080 Kč, poplatek za volitelnou službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3x 110 Kč měsíčně, a to nejpozději do 22. 1. 2023, resp. po odložení splatnosti do 7. 3. 2023. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

19. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 20 300 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala jeho výdaje a nikterak nedoložila, jak ověřila příjmy žalované. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalované v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu, v tomto směru však nic nedoložila. Žádné další důkazy, ze kterých by bylo patrné, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soudu předloženy nebyly. Nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalované o jejich měsíčních příjmech, výdajích a finančních závazcích. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalované.

20. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované.

21. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 20 300 Kč, když žalovaná na částku poskytnout žalobkyní (20 300 Kč) ničeho neuhradila.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024, odeslanou jí dne 24. 3. 2024, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 31. 3. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, která jí byla doručena třetí pracovní den po odeslání (27. 3. 2024).

24. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 136 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 130 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 229,17 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalované a vzniku a výše jejího dluhu. Poměrná část nákladů ve výši 44 % z částky 2 582 Kč činí po zaokrouhlení částku 1 136 Kč.

26. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).