21 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 58 626,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 58 626,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 657,23 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 58 626,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela distančním způsobem na www., Anonymizováno, .cz dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 126 923 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 10,9 % ročně v pravidelných 84 splátkách se splatností vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě informací sdělených žalovaným, zejména o jeho příjmech a výdajích, které měl žalovaný doložit, a lustrací žalovaného z registrů SOLUS a bankovních a nebankovních registrů. Peněžní částka byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána bezhotovostním způsobem na účet žalovaného č. , Anonymizováno, dne 27. 9. 2018. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, ačkoliv byl právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě svého dluhu opakovaně vyzýván, přičemž v upomínce ze 7. 2. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky 58 626,22 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 54 657,23 Kč a smluvního úroku ve výši 3 968,99 Kč) a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 657,23 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne 10. 10. 2024. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, čl. 11 a čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).

4. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti.

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , Anonymizováno, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 126 923 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 167 Kč, se splatností ke každému 10. dni v měsíci. Součástí smluvního ujednání bylo i pojištění úvěru. Částka ve výši 105 628 Kč byla použita na úhradu stávajících úvěrů žalovaného a částka 21 295 Kč byla použita na úhradu pojištění schopnosti úvěr splácet. Celkově měl žalovaný dle čl. IV. bodu 4 smlouvy uhradit 183 194,27 Kč. (návrh na uzavření smlouvy ze dne 25. 9. 2018, akceptace návrhu ze dne 27. 9. 2018, informace o spotřebitelském úvěru)

7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 34 000 Kč. Jeho měsíční výdaje činí částku 7 000 Kč (4 000 Kč výdaje na bydlení a 3 000 Kč výdaje na domácnost). Na úvěrech splácí částku 7 197 Kč, součet limitů kreditních karet má 10 000 Kč a součet limitů kontokorentů 5 000 Kč. Žalovaný neprocházel registrem SOLUS. Žalovaný měl tři existující úvěry, tři žádosti o úvěr, jeden úvěrový rámec a jednu kreditní kartu. (doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru z 25. 9. 2018, odeslané údaje, sumarizace, přidělené kontrakty, žádosti, SOLUS)

8. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky na jeho účet ve výši 105 628 Kč a částka 21 295 Kč byla stržena jako poplatek za pojištění úvěru. Za období od 30. 12. 2023 do 31. 1. 2024 zůstala na účtu žalovaného jistina 54 657,23 Kč. (výpisy z úvěru/tranše, zpráva z UniCredit Bank z 25. 7. 2025)

9. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 7. 2. 2024 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 2. 2024. (oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 7. 2. 2024)

10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2024. (seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2024)

11. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 10. 10. 2024, odeslaným 10. 10. 2024. (předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 10. 10. 2024)

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

13. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 126 923 Kč, přičemž žalovaný měl žalobkyni vrátit částku 183 194,27 Kč. Před uzavřením smlouvy nebyly příjmy ani výdaje žalovaného ověřovány.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

23. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a podle ZoSÚ. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvních ujednání poskytla žalovanému částku 126 923 Kč. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrzení (ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného a dotvrzení částky, kterou měl žalovaný uhradit) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Žalobkyně v řízení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že žalovaný v žádosti uvedl své poměry, které měl doložit, nicméně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení sama nedoložila. Z provedeného dokazování je pouze zřejmé, že byly kontrolovány závazky žalovaného v registru SOLUS a NRKI. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného, jak jí to ukládá § 86 ZoSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

25. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného by představoval rozdíl mezi částkou, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a částkou, kterou jí žalovaný uhradil. Žalobkyně však v průběhu řízení netvrdila, jakou částku jí měl žalovaný uhradit, a protože se neúčastnila jednání, připravila se o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., jak již bylo řečeno výše. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně měla nárok na bezdůvodné obohacení. Navíc žalovaný dle smlouvy měl uhradit celkem částku 183 194, 27 Kč, avšak žalobkyně po něm požaduje pouze částku 58 626,22 Kč, což svědčí o skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh musel něco hradit. Z těchto důvodů soud žalobu výrokem I. zamítnul.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by plně úspěšný žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však dle obsahu spisu žádné nevznikly, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.