21 C 251/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro 60 052,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 22 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 700 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 352,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 202,63 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 093,27 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 800,9 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 093,27 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 393,27 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 22 700 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu dne 21. 5. 2025 včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 60 052,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 30. 10. 2022, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou ve výši 40 008 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč s poslední splátkou splatnou dne 30. 7. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých informací o jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, jenž byly následně zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaná splátky na úvěr neuhradila řádně a včas, na úvěr uhradila pouze částku 7 300 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 s účinností ke dni 27. 1. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové částky 60 052,73 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 28 093,27 Kč a poplatku ve výši 31 959,46 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 31. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 2 202,63 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 31. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1 800,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou marně vyzývala k zaplacení žalované částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 36 669 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 28 923 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč), a to v 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 328 Kč. Součástí splátek bylo i pojištění sjednané ve výši 3 339 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 30. 10. 2022)

6. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že žije s rodiči, úvěr ve výši 80 000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní automobil, v době žádosti byla na mateřské/rodičovské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily částku 30 000 Kč, měsíční odhadované výdaje činily celkovou částku 1 500 Kč žalovaná dále uvedla, že má zřízený bankovní účet, nevlastní kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Údaje měly být ověřovány z výpisů z bankovního účtu. (zákaznická karta ze dne 30. 10. 2022)

7. Sjednané splátky ze smlouvy žalovaná nehradila řádně a včas, na svůj závazek uhradila v období od 5. 12. 2022 do 21. 6. 2023 celkovou částku 7 300 Kč. (tabulka umoření pro smlouvu č. , hodnota, )

8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, přičemž o postoupení byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, odeslaným dne 27. 2. 2025. S oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná rovněž vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 27. 2. 2025)

9. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána rovněž dopisem zástupce žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 odeslaným téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. (předžalobní upomínka ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 16. 4. 2025)

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

11. Dne 30. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná na tuto částku vrátila 7 300 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala příjmy a výdaje žalované pouze z výpisu z účtu. Pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby, na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila již ničeho.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.

21. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si své pohledávku.

22. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla částku 30 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila její příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované řádně zkoumala z výpisů z účtu, nicméně není zřejmé, za jaké období byly tyto účty vyžádány a zda tedy došlo k řádnému zkoumání výdajů a příjmů žalované. Výpisy z účtu navíc nebyly doloženy. Další příjmy domácnosti pak vůbec zkoumány nebyly, ačkoli tvořily převážnou část příjmů žalované (příjem žalované 10 000 Kč a ostatní příjmy 30 000 Kč). Výdaje žalované byly pouze odhadnuty, a to ještě na částku 1 500 Kč, která se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká i s ohledem na to, že žalovaná měla mít jednu vyživovací povinnost. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované, došel soud k závěru, že nebylo ověřeno, jak žalovaná se svými příjmy vychází, a právní předchůdkyně žalobkyně tudíž nemohla znát finanční situaci žalované.

23. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované osoby a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.

24. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalované z žádných listin ověřovány nebyly.

25. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 22 700 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou jí právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla (30 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaná skutečně uhradila (7 300 Kč).

27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, odeslaným dne 27. 2. 2025, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužných částek od 15. 3. 2025 tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto bylo žalované doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (4. 3. 2025).

28. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější žalované, která zůstala v řízení zcela nečinná, žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.