21 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 221,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 30 221,7 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 221,7 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 338 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 221,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2021 v pracovním poměru na dobu neurčitou. Okamžitým zrušením pracovního poměru byl pracovní poměr ukončen ke dni 7. 1. 2025. Žalovaný ve dnech od 28. 11. 2024 do 6. 12. 2024, od 9. 12. 2024 do 13. 12. 2024 a od 16. 12. 2024 do 6. 1. 2025, tj. 14 pracovních dnů, resp. 178 hodin na pracovišti, zmeškal práci a pozbyl v souladu s bodem 5.2.2 organizační normy č. ON.1.020 nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou ve dnech 16. 5. 2024, od 8. 7. 2024 do 12. 7. 2024 a od 15. 7. 2024 do 19. 7. 2024 v délce 82,5 hodin. V důsledku neoprávněně čerpané dovolené (21 887 Kč), záporného čistého příjmu (36 Kč), srážek za stravování (9 461,20 Kč), doplatků za jídlo bez dotace (1 200 Kč), použitého jídlonosiče (80,50 Kč) a úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (2 678 Kč), to vše ponížené o čistý příjem (5 085 Kč), zdravotní benefity (35 Kč) a vratku ZP z minimální mzdy (1 Kč) vznikl žalovanému dluh ve výši 30 221,70 Kč, který žalovaný nevyrovnal, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzýván, naposledy prostřednictví jejího zástupce dne 22. 4. 2025.

2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Chorvatské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 22 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalobkyně (zaměstnavatel) mohla s ohledem na bydliště žalovaného (zaměstnance) v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku) podat žalobu pouze u českého soudu.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci.

6. Žalovaný vykonával pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 8. 2021 práci jako operátor výroby, a to od 1. 9. 2021. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (pracovní smlouva ze dne 19. 8. 2021, dohoda o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2022 a dohoda o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2022). Žalovaný ve dnech od 16. 5. 2024, od 8. 7. 2024 do 12. 7. 2024 a od 15. 7. 2024 do 19. 7. 2024, tj. v rozsahu 82,5 hodin čerpal řádnou dovolenou (docházkové listy za měsíce 5/2024 a 7/2024). Na náhradě mzdy za čerpanou dovolenou žalobkyně žalovanému vyplatila za měsíc květen 2024 částku 1 856 Kč a za měsíc červenec 2024 částku 20 031 Kč (výplatní pásky za měsíce 5/2024 a 7/2024, 12/2024 a 1/2025). Žalovaný zmeškal směnu ve dnech od 28. 11. 2024 do 6. 12. 2024, od 9. 12. 2024 do 13. 12. 2024 a od 16. 12. 2024 do 6. 1. 2025, tj. 178 hodin (docházkové listy za měsíce 11/2024, 12/2024, 1/2025, zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce ze dne 9. 12. 2024, 13. 12. 2024 a 13. 1. 2025). Za měsíce listopad 2024 až leden 2025 odvedla žalobkyně za žalovaného zdravotní pojištění za dny jeho neomluvené absence (vyúčtování mzdy za měsíce 11/2024, 12/2024 a 1/2025). Pro neomluvené zmeškání pracovní směny žalobkyně s žalovaným pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 17. 12. 2024 ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. ke dni 7. 1. 2025 (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 17. 12. 2024 včetně doručenky od žalovaného). Z organizační normy č. ON.1.020 čl. 5.2.2 soud ověřil, že zaměstnanci, který neomluveně zmeškal směnu, se dovolená krátí o dva dny (organizační norma č. ON.1.020). Žalobkyni vznikla za žalovaným pohledávka v celkové výši 30 221,7 Kč sestávající z neoprávněně čerpané dovolené (21 887 Kč), záporného čistého příjmu (36 Kč), srážek za stravování (9 461,20 Kč), doplatků za jídlo bez dotace (1 200 Kč), použitého jídlonosiče (80,50 Kč) a úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (2 678 Kč), to vše ponížené o čistý příjem (5 085 Kč), zdravotní benefity (35 Kč) a vratku ZP z minimální mzdy (1 Kč) (vyúčtování mzdy za měsíc 9/2024, 10/2024, 11/2024, 12/2024, 1/2025 a 2/2025). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván výzvou z 4. 2. 2025 a následně výzvou zástupce žalobkyně s lhůtou k plnění do 2. 5. 2025 (výzva o úhradu přeplatku z 4. 2. 2025, předžalobní upomínka ze dne 22. 4. 2025 včetně vrácené obálky).

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

8. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

9. Dle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jako „zákoník práce“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

10. Dle § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

11. Dle § 223 odst. 1 zákoníku práce může zaměstnavatel dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce.

12. Dle § 348 odst. 3 zákoníku práce zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

13. Dle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

14. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou, na jejímž základě žalovaný po dobu od 1. 9. 2021 do okamžitého zrušení pracovního poměru vykonával pro žalobkyni práci. Žalovaný čerpal ve dnech 16. 5. 2024, od 8. 7. 2024 do 12. 7. 2024 a od 15. 7. 2024 do 19. 7. 2024 dovolenou, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy. Žalovaný však následně porušil svoji povinnost konat pro žalobkyni práci a v období od 28. 11. 2024 do 6. 12. 2024, od 9. 12. 2024 do 13. 12. 2024 a od 16. 12. 2024 do 6. 1. 2025 zmeškal práci bez omluvy, následkem čehož mu byla krácena dovolená v souladu s vnitřním předpisem žalobkyně č. ON.1.020, který je v souladu s citovanými ustanoveními zákoníku práce, tj. o 2 dny dovolené za každou takto zameškanou směnu. Svým chováním tak žalovaný zapříčinil, že ztratil právo na jemu vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou a byl povinen podle § 222 odst. 4 zákoníku práce tuto náhradu žalobkyni vrátit.

15. Žalobkyně dále odvedla v souladu s § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ze mzdy za listopad 2024 až leden 2025 za žalovaného podíl pojistného na zdravotní pojištění. Žalobkyně je podle tohoto zákona povinna odvést pojistné i za dobu neomluvené absence žalovaného. Jelikož však jde o situaci, kdy žalovaný žádné své pracovní povinnosti neplnil, došlo u něj k obohacení se na úkor žalobkyně a vznikla mu povinnost v souladu s § 331 zákoníku práce žalobkyni nahradit odvedenou částku pojistného.

16. Žalobkyni tak vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení částky 30 221,7 Kč sestávající z neoprávněně čerpané dovolené (21 887 Kč), záporného čistého příjmu (36 Kč), srážek za stravování (9 461,20 Kč), doplatků za jídlo bez dotace (1 200 Kč), použitého jídlonosiče (80,50 Kč) a úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy (2 678 Kč), to vše ponížené o čistý příjem (5 085 Kč), zdravotní benefity (35 Kč) a vratku ZP z minimální mzdy (1 Kč). Žalobkyně prokázala právní titul i výši žalované částky, která nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně, když v tomto dni byl žalovaný s vrácením žalované částky již prokazatelně v prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 11 338 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 210 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 7 020 Kč za tři úkony právní služby po 2 340 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 1 758 Kč po zaokrouhlení.

18. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).